Přeskočit na hlavní obsah

Onkologie, první návštěva

Postoperační

Minulej tejden byl ve znamení doktorů, zase. Já, která doktory úplně nesnáší si to teď náramně užívá. Čekárny a čekání, lidi kolem, sterilní prostředí, pláště.

V úterý jsem byla na pooperačním vyšetření. No paráda až na to, že jsem si deset dní nesundala náplast, která měla zmizet 24 hodin po operaci to bylo dobrý. Jizvy jsou skvělý, jen jedno mě pěkně štve, ztracená citlivost ve spodní straně ruky a zkrácený šlachy na ruce, kde mi brali uzliny. Prej normální, musím protahovat, jenže já bych tak chtěla bejt rychle a honem jako předtím. Rozumem chápu, že tohle přání je zrozený z touhy nějak zasunout do podvědomí to, že jsem měla v sobě rakovinovej nádor, kterej už tam není.



Po vyšetření jsme si s Amíkem udělali perfektní romantickej večer teda podvečer a zašli přes ulici to italský restaurce. Není na romantiku na dohled rakovinový nemocnice. Jedna výhoda New Yorku je v tom, že není těžký najít dobrou restauraci. Objednali jsme mírně zdravý jídlo a dokonce i sklenici vína. "Hele, ale na tohle nezdravý debužírování si radši nezvykej, jo." Pravil varovně Amík, známý svým indiánským jménem na nezdravý jídlo jsem já pes. Teda, vzal to do rukou pěkně od podlahy, to se hošíkovi musí nechat.

Naše debužírování

Ve středu jsme jeli na první schůzku s naší, tedy mojí, budoucí onkoložkou. Doteď jsem byla v rukou chirugyně (ten ženskej tvar oboru chirurg mě zabíjí). Onkoložka tady nastupuje v mým případě malýho nádoru až potom, co je to všechno venku a vlastně pro mě jenom vymejšlí plán jak znepříjemnot prostředí mýho těla jakejmkoliv zárodkům, který možná existujou v mým těle.

Tohle je tak krásný

Zase nemocnice a zase plno lidí, zase plno lidí s rakovinou, několik žen v parukách. Nenápadně šmíruju mladší pár než jsme my. "Ta holka má definitivně paruku a vůbec není špatná," říkám si v duchu a taky plánuju jak konečně naučím Amíka pořádně česky, abych mohla pořádně mluvit o lidech kolem.

Čekání

Konečně slyším svoje jméno. Jdeme. Zase ordinace, zase převlíknutí do županu. Doktorka je doprovázena dvěma studentkama. Je neuvěřitelně milá a taky jedna z největších kapacit na můj typ rakoviny.

Tady musím napsat něco o mý doktorce, která mě bude provázet touhle poměrně trnitou cestou. Moje doktorka se narodila v Saigonu jako nejmladší ze šesti dětí. Její otec pracoval pro Američany. Na konci války ve Vietnamu se její rodiče pokoušeli utéct na lodi a rozhodli se dát jí a jejího o něco staršího bratra do sirotčince s myšlenkou, že sirotci budou evakuovaní samostatně a převezení do Ameriky, jak se to tehdy dělo. Noční loď se jim zdála moc nebezpečná pro tak malý děti. Moje doktorka a její bratr strávili v sirotčinci dva tejdny. Na poslední chvíli se její otec dozvěděl o možnosti evakuace celý rodiny. Bývalá uprchlice je nyní jedna z největších kapacit na můj druh rakoviny prsu.

Takhle to vidí Amík

Po prohlídce je nám vysvětlena historie mojí chemoterapie, proč ji budu potřebovat a na co mi má zabírat. Jak bude léčba postupovat. Co čekat. Jaký vedlejší účinky. Kupí se to, kupí. Na můj druh rakoviny je chemoterapie silně doporučovaná a má dobrý výsledky. Nádor byl malej, ale potenciálně agresivnější. Chemoterapie bude probíhat ve dvou vlnách. Nejdřív začnu tejdenní dávkou 12 krát teda něco kolem 3 měsíců. Kecala bych, kdybych tvrdila, že když jsem uslyšela, že mi to tam bude kapat dvě a půl hodiny, že bych z toho byla na větvi. Po těch 12 tejdnech budu dostávat injekci jednou za 3 tejdny zase 12 kol. Měsíc po tý intenzivní chemošce začne radiace, výlet do Černobylu to ale nespraví, takže radiace prsu bude trvat 5 tejdnů, 5 dní v tejdnu, asi tak 5 minut. Se jim líbí to číslo 5. Jo a prášky na 5 let.


Po skoro dvouhodinovým rozhovoru se mi mírně protáčejí panenky. "A nějakou zkratku, tu tam nemáte?" ptám se položertovně doktorky. "No, bohužel nemáme. Ale nezapomeňte, že je to všechno pouze doporučovaný. Dělat nemusíte nic z toho." Ehm, tak jako jo máme rozhodvor s Amíkem, na vážno pro a proti. Vyhrála ta možnost pro. Když mám pro tak mám prostě větší šanci a to šanci hodně dobrou.

Na vedlejší účinky chemoterapie a léčby jsem připravená dobře, si teda myslím.
1. Nevolnosti hravě zdolám po tomhle tejdnu, kdy mě máma konečně otrávila čistým řepným džusem, kterej jsem vypila na lačno a po chvilce se z toho poblila, mě nějaká chemoška nerozhází.

2. Vyčerpání tak to je úplná hračka, mini chlapík mě natrénoval skvěle.

3. Ztloustnutí mě po těhotenství, kdy jsem za 8 měsíců přibrala 30 kilo mě chemoterapie a možná tloušťka fakt nerozhází.

No to srdce je trochu podpásovka, ale budou mě monitorovat tak co. "Vlasy vám začnou řá'ídnout po třetím tejdnu." Pravila doktorka. "Třeba ne?" Nesměle já. "Ale jo." S úsměvem ona. Koupila jsem si paruku, ale zjevně mi ta bílá brava vlasů nesedí, vracím a jdu do růžový. Vážně.

Chemoterapii zdar na první jdu 10. února.

Někdy mě to dostane

Komentáře

  1. Hezké ráno,
    je mi z toho tak nějak smutno,že si tím musíte projít.Poslední dobou na tu blbou rakovinu furt myslím,aniž chci tak se mi to pořád mele v hlavě,já na Vás teď myslím,aby už to bylo za Vámi a s co nejhladším průběhem.Jasně,nedokážu si to ani představit..Malej s manželem a rodinou bude ta dobrá vzpruha v těch horších dnech.
    Tak se tam v tý dálce držte,moc na Vás myslím .
    Renata

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za podporu! Není to veselý, ale ono to není ani tak děsný, mám štěstí mohlo to být daleko horší..navíc mě to nutí se na věci teď dívat trochu jinak a to je dobře..jinak nedá se nic dělat, prostě jsem to jednou měla v těle a je dobře, že jsem na to přišla takhle brzo. A nebuďte smutná :-) já napíšu zase něco veselejšího!

      Vymazat
  2. Aničko, moc na Tebe myslím, nebude to jednoduchá cesta, ale zvládneš to. Majka

    OdpovědětVymazat
  3. Dejte na svý pocity a berte to celý jak vám doktorka řekla. Že je to doporučený. Když něco bude moc, tak se braňte!
    Držím pěsti!
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju a přesně uvidím jak to všechno bude a bránit se budu :-)

      Vymazat
  4. Poslední dobou čtu se zatajeným dechem. Držím všechny palce, co mám!

    OdpovědětVymazat
  5. Jsou to čtři roky co syn prodělal rakovinu 12 x chemo,žije jak vy daleko předaleko od domova,v pondělí byl na posledním Ct vyšetření,čekáme na poslední !!!! Vyjádření !!! Vše chce svůj čas ,držím Vám pěsti ! Bude dobře uvidíte! Moc vás zdravím,Milena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc držím synovi palce! Ať už je všechno v pořádku! Já vím, že to chce čas jsem trochu netrpělivá a ráda bych to už měla za sebou a moc děkuju za podporu!

      Vymazat
  6. je skvělé,že máš dobrou péči:) dovolím si napsat i o dalších možnostech k tomu, podpořit tělo na týhle zkušenosti:) chemo i ozařování je náročný a tělo potřebuje všechno , co jen jde , aby mu bylo i při tomhle jak nejlíp to jde:)moje máma měla to samé jako ty a já pro ní hledala všechno, co by jí pomohlo..tak nejvíc jí pomohla čínská medicina, akupunktura, bylinky, to jí nesmírně ulevovalo od potíží s razantní léčbou, pak homeopatie, potom zásadně marihuana- ta byla úžasná na mírnění zvracení jako čaj a úžasná jako mast na popálenou kůži po ozařování, mast základ kokosový olej, musí to ale být opravdu konopí s THC, ne bez..ale ve státech se to smí pro léčebné účely někde..potom vytunit tělo výživou- vitaminy řady B v pivovarských kvasnicích, vit A v rakytníkovém oleji, musí to být čistý 100% olej, žádné štávy z rakytníku, vit E v pšenici vyklíčené a hodně ořechů jíst..všechno v biokvalitě...jídlo výživné ale max tři složky v jídle,aby bylo lehce stravitelné a tělo s tím nemělo práci, taky všechno vařené nebo na páře, zas aby s tím tělo nemělo výdej energie na ohřátí v žaludku..tohle ale právě všechno umí poradit dobrý čínský lékař...nenechat tělo bez pomoci...třeba ty uzliny a následné zkrácení šlachy a špatný tok lymfy, se dá řešit už předem a ihned po, na tu šlachu třeba homeopatikum Ruta graveolens 9CH a Arnica montana 15CH a hlavně masáže dělat a naučit jak dělat, aby to nezatuhlo...tohle bohužel západní lékaři neřeší, jsou skvělí na to akutní,ale na jemnou práci s tělem už ne...chtěj pro sebe to nejlepší a všechno co je k dispozici a je toho hodně:) mě si dokonce zavolala mámina doktorka, co s mámou všechno dělám, že má nejmenší vedlejší účinky a nejlepší výsledky :) myslím na tebe a objímám:)Káťa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za rady, podívám se na ty přípravky a souhlasím, jsem připravená na akupunkturu a holistickou medicínu, osobně tomu věřím, že to chce nejen tu chemii, ale i přírodní látky jako každá nemoc..ořechy jím jako nidky předtím a podívám se na tu marihuanu, nejsem si jistá, jestli je povolená ve státě New York, a ano vitamín B to také vím, ale musím začít brát a pšenici už piju :-D Děkuju za tip co se týče vaření a páry a složky to je také důležité...opravdu moc děkuju za všechny typy,Káťo!

      Vymazat
  7. Ahoj, dlouho jsem přemýšlela, jestli to napsat, ale nedalo mi to. existuje mnoho názorů na chemoterapii, a podle některých chemoterapie spíš škodí než pomáhá... Nejspíš jste to zvažovali opravdu pořádně a neznám žádné detaily, ale chemo bych podstoupila až jako poslední možnost... Každopádně co píše Káťa nade mnou je velmi dobré... A moc držím palce...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To víš, že jo proč bys to sem nenapsala, hele taky o těch názorech vím a přemýšlela jsem o tom hodně a dlouho a nejen já. On je problém s tím, že ten můj druh může potenciálně sednout i někam jinam a když tohle všechno postoupim, tak se moje šance na úspěch zvětší z 90 procent na 99,8 procent, takže proto do toho jdu..a snažím se to všechno kombinovat s celkovou medicínou nejen s tou umělou, na přírodní všechno věřím a vím, že to zabírá a Káťa má úplnou pravdu a ty taky.

      Vymazat
    2. Jasný... Nejlepší je asi kombinace obojího...

      Vymazat
    3. Jasný... Nejlepší je asi kombinace obojího...

      Vymazat
  8. Ctu tyhle zapisky vzdycky s mrazenim v zadech ... a i kdyz nekomentuju, moc drzim palce!

    OdpovědětVymazat
  9. Aničko, jsi silná ženská, zvládneš to ♥ musíš, protože na tebe a tvoji rodinku tady čekáme ;-) Mimochodem, tvary chirurgyně, lídryně apod. mi prostě nejdou přes pusu a používat je odmítám :-D na učitelku ČJ dobrý :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju a přijedem jen se neboj :-D A jsem ráda, že nejsem sama, komu tohle nejde přes pusu :-D

      Vymazat
  10. Zdravím. I když u vás články nekomentuju, tak mi to dnes nedá. Čtu Váš blog pravidelně a smekám před Vámi, jste skvělá, držím palec a jsem zvědavá na další články :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za držení palců, to se vždycky hodí!

      Vymazat
  11. Aničko, jsi skvělá!!! A máš úžasnou rodinu, která tě určitě klesnout na duchu nenechá. A že vzkazuju Amíkovi, že je dobrej, jak se drží a držím vám palce :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju a máš pravdu, rodinu mám skvělou a jsem za ní taky ohromně vděčná, za jejich oporu a všechno! Amíkovi vyřídím, bude mít radost!

      Vymazat
  12. Ani, ty jsi pres to vsechno takovej optimista a to je nejvic nejlepsi, jak by rekl Forest Gump. Vim to, clen moji rodiny blizky mi nejvic hned po mame, si prosel tim samym onemocnenim, co ted ty pred par lety a psychika je tak dulezita. Vsechno bude zase ruzovy, jako ta paruka, co sis vybrala, ja tomu verim. A kdyz to ted nekdy ruzove vypadat nebude, nech si v sobe svitit to slunicko optimismu a dobre nalady, co sem vsem posilas. Myslim na tebe <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. HA ha no reknu ti, nevzdycky jsem optimista, snazim se co to jde, ale Forest mel pravdu je to ze vseho nejvic nejlepsi :-) Ja vim, nedavno jsme s Amikem cetli, ze optimismus a nadhled nema vedecky dolozeno uspechy pri lecbe rakoviny, ale o tolik lip se s nim zije :-) Dekuju moc za myslenky, moc mi to pomaha slyset takova slova povzbuzeni!

      Vymazat
  13. Držím pěsti! Moc bych si přála, aby to už všechno bylo za Váma a bylo zase dobře :)

    Piosek

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně