Přeskočit na hlavní obsah

Rakovina je tak ošklivý slovo

Den poté

V sobotu, 17. prosince sněží, venku je bílo, hraju si s mini chlapíkem ve sněhu. Je jeden den, od tý chvíle co jsem byla diagnostikovaná s rakovinou prsu. Sněží a sněží. Jsem absolutně vyšťavená, to samý Amík, jen mimi chlapík si hraje a chechtá se.

Ne, nebudu si hrát na silnou a frajerku a tvrdit, že tenhle den nebo ten další byl jednoduchej. Zhroutila jsem se? Asi jo. Moc si toho nepamatuju snad jen, že se ve mně otevřela taková černá díra a já nevěděla jak jí zavřít. Netrvalo to dlouho, jen hodinu, dvě a pak absolutní vysílení.

Brečela jsem. Brečela jsem dvakrát nejdřív kvůli tomu anglickýmu slovu "cancer." Den na to, jsem si to řekla česky :"Já mám rakovinu. Rakovinu. Mám rakovinu." To mě položilo znova. Hurá a sláva měla bych oslavovat, že se můj mozek rozděluje na dvě poloviny na tu anglicky mluvící a na tu českou. Jsem bilingvní je to oficiální.

Tchán s tchyní nakoupili, uvařili. Tchyně u nás spala.

V neděli večer jsem se rozhodla, že to tak nenechám a musím něco začít dělat aspoň něco malýho, tak abych měla nějakou kontrolu. Začala jsem hledat návody na jídlo jenže. Jenže jsem narazila na příběhy žen, který rakovinu prodělaly a já si začala uvědomovat, že vlastně nevím nic. NEvím, kde to je, co to je, koli je typů. Ne, tohle byl definitivně jeden z nejblbějších nápadů jaký jsem kdy měla, definitivně v tom pěti. Dokonce to  překonalo i můj nápad ukazovat výmik pozadu na zábradlí, který bylo asi tak dvacet centimetrů nad zemí. Ten nápad vyhledávání na internetu byl tak dementní, že jsem z toho zpanikařila a změnila se na hypochondra. "Co když je to všude?" "Co když se toho nikdy nezbavím?" Hyperventilace hadr, panika se šířila celým bytím. "No, vidíš takhle je mi pořád." Snažil se mě rozesmát Amík se svojí hypochondrií.

Tchán s tchyní a Amíkem uklidili. Máma schání letenku.

Jedno se za ten nekonečnej víkend změnilo. Našla jsem v hlavě únikovou cestu, když mě přepadly černý myšlenky představila jsem si mini chlapíkovu spící tvář. Ten jeho nevinnej výraz mě uklidnil a přenesl někam jinam. Zároveň jsem se rozhodla změnit myšlení měním to na "tohle nemůžu mít" na "mám tohle a jsem za to strašně vděčná."

Nehledám na netu, ale tchýně u nás přesto spí.

Přišly výsledky, domluvili jsme se, že Amík bude ten, komu budou doktoři telefonovat. Přiznávám se, další výsledky už nedám. Moje rakovina je estrogen pozitivní. "Přesně tuhle rakovinu jste si měla přát." Říká doktorka, tak když opominem, že je to to hnusný slovo rakovina a že jsem si jí vlastně nepřála, ale když už tady je, tak jsem ráda, že je to právě tahle no. Podle švagrový paráda. Super výsledek.

Estrogen pozitivní je nejčastější typ rakoviny prsu, taky prej nejlíp léčitelný a taky prej tý na kterou mají nejvíc léků. Prostě vlastně brnkačka. Amík je v sedmým nebi a mě se taky trochu ulevilo. Malinko, aspoň teď vím, co to vlastně mám.

Máma balí.

Ve středu jsem šla na magnetickou rezonanci zjistit, jestli se mi rakovina nerozlezla dál. Bojím se jasně, že jo. Amík jde se mnou a celou dobu mě uklidňuje, že to není důležitý, hlavní je, že víme, kde co to je. Zase ten pruhovanej plášť a tentokrát se půl hodiny nejhejbat. Samozřejmě, že se nutně potřebuju pohnout během prvních dvou minut, ale zvládla jsem to. Amík mě uklidnil, za dva dny na to mi řekl, že byl tak nervózní, že se málem složil v čekárně.

Doma lítají slova jako chemoterapie, radiace, mastektomie, lumbektomie, biopsie. Prej teď dělají rekonstrukci po mastektomii z vlastního tuku. "Liposukce a zvětšení prsou v jednom." Veselí mě máma. Kamarádka, která mastektomii prodělala před dvěma lety mi ukazuje krásný pevný prsa, prej jako dvacítka. Ano, černej humor to je naše. Když už je to blbý aspoň se můžem smát.

V noci se držíme s Amíkem a on mi říká, že neumí vařit, ať neblbnu ať mě ani nenapadne žádná kravina. Mini chlapík se k nám v noci přesune, jen tentokrát si nestěžujeme, že nás kope do hlavy.

Výsledky z tunelu jsou dobrý, prej je to jen v tý bulce. Uvěřím, že je to dobrý až to bude vyndaný. Zatím se to bojím zakřiknout.

Přijela máma. Držela mě v náručí. Jsem zodpovědná za její nový vrásky tvrdí. Mini chlapík ráno nevěří tomu, že je jeho babá tady a konečně přestala lítat v tom letadle, kde podle něj strávila měsíc a půl. Tak to se vysvětujou ty vrásky, mami, taky bych po měsíci a něco v letadle zestárla!

Je nám líp. Zvykáme si na nový normál. Mám úžasnou rodinu, kamarády, prostě lidi kolem. Myslím na ty, co s tím bojují a nemají nikoho.









Komentáře

  1. Ty mě rozbrečuješ! Drž se a bij se jako lvice!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Né to jsem nechtěla tě rozbrečet..neboj biju se :-)

      Vymazat
  2. Jsi nesmírně silná ženská a já věřím, že ji porazíš levou zadní. Brečím tu jako želva, ale věřím ti. To dáš! Posílám pusu, byť se vlastně neznáme a myslím na tebe!
    D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky a nebul, já taky nebulim :-) jasan, porazim, a díky za podporu!

      Vymazat
  3. Taky mi ukápla slza a soucítím s Tebou. Ale TY to zvládneš, zvládneš vše, na co jen pomyslíš. Posílám Ti energii, lásku a hodně sil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele já nechtěla, aby to bylo smutný, příště už jenom vtipně teda. Děkuju moc za podporu!

      Vymazat
  4. Ale to si ze me delas legraci,ne???Držím pěsti! A kdybys cokoliv potřebovala(jakože radu:-), tak piš....a nic na netu necti! Zvládneš to:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele jsem se rozhodla, že tě v tom nenechám samotnou, to by nebylo fér! Díky za nabídku, využiju jí! A ne, už fakt nebudu číst nic je to úplně na hovno...jsem teda četla včera, ale já byla v klidu jen Amík to vzal nějak blbě nebo co :-) Dík!

      Vymazat
  5. Ty jsi tak silná ženská, ja se hroutim kvůli šutr a blby ledvine. A pritom mam byt ráda, ze je to jen ledvina. Mas uzasnou rodinu, vsichni jste uzasny! A nebreč a nehrot se, to tu budu delam ja i za tebe!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc, hele už nebulim to jenom ten druhej den..a ty se taky nehrot budeš v poho!!!

      Vymazat
  6. Vzpomněla jsem si, jak jsem v sedmi letech seděla s maminkou u štědrovečerní večeře. Den před tím mi ji přivezli z nemocnice, měla asi 40 kilo a pořád spala. A víš ty co? Letos je to už 25 a je tady s námi pořád. Určitě vám to dopadne zrovna tak. I keep my fingers crossed for you.

    OdpovědětVymazat
  7. Držte se moc! Myslím na Vás a držím pěsti! :)
    Peťka :)

    OdpovědětVymazat
  8. Ach jo. Někde jsem četla, že Bůh dává každému tolik bolesti kolik unese. Bylo to o maminkách postižených děti. Ta jedna maminka se tam ptala proč zrovna ona a Bůh odvětil: protože ty to zvládneš. Nejsi jako ostatní si silná. Nejsem věřící a mám dokonalej život. Ale když je mi blbě, tak mi tohle pomůže. Uvědomím si, že ženy a navíc mámy zvládnou vše. A mnohdy ještě s grácií. PS: po pár letech ta maminka vydala pokračování té povídky. Psala o tom, že je ráda, že je vše tak jak je. Protože zatímco pro mámu zdravého dítěte je první úsměv 10ti násobný zázrak, pro mámu postiženého dítěte je to 1000ti násobný zázrak....Vím, že to není stejné, ale vzpomněla jsem si na to při čtení Vašich řádků. Hodně sil. Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc...a taky nejsem věřící a zjevně nikdy nebudu..jasně ženy zvládnou všechno :-)

      Vymazat
  9. Aničko, jsem v šoku. Přeju jen hodně sil, bojovnost a ať vše dobře dopadne.

    OdpovědětVymazat
  10. Tak jsem si pobrečela. Krásně napsáno a shrnuto. Moc držím pěsti a posílám sílu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sakryš to jsem nechtěla, aby to bylo smutný...a díky moc za podporu!!

      Vymazat
  11. Myslim na tebe, posílám sílu a pozitivní myšlenky. Bude dobře, neboj!

    OdpovědětVymazat
  12. Držím vse co mam a pevně věřím, že to bude ok! Drz se, drz, jsi dobrá, pis dal!!

    OdpovědětVymazat
  13. Kdysi kdosi řekl: "A strong woman is one who is able to smile this morning like she wasn't crying last night." A přesně to jsi - to, co píšeš a to jak píšeš, nenechává prostor pro pochybnosti, že bys nebyla z těch královen, kterým by spadla koruna, protože nedokázaly udržet hlavu vzhůru. (Piš, myslím na tebe - slibovalas mi nějaký komorní maraton tam u vás a já tě beru za slovo, jasný?!)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tos fakticky krásně napsala, děkuju moc a psát budu...mimochodem maraton bude neboj :-D

      Vymazat
  14. DRž SA A BOJUJ ! TY TO ZVLÁDNEŠ

    http://teenmumy.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  15. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  16. Tenhle článek mě tak zvláštně chytil za srdíčko. Jsi silná a určitě to zvládneš, o tom žádná! Ale udivuje mě, jak skvěle jsi to všechno dokázala podat. Tak upřímně. Klobouk dolů.
    A nezapomeň, že hlavní je věřit. Psychika ovlivňuje naše tělo. Když budeš věřit, tak to půjde!
    Myslím na tebe :))

    Gabux

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, jsem ráda, že se ti líbí ten článek...a máš úplnou pravdu s tou psychikou!!! A věřím!

      Vymazat
  17. Držím palce, všichni tady na bloggeru a v komentářích na tebe myslíme!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju strašně moc za podporu a myšlenky! Moc si toho vážím!

      Vymazat
  18. Taky jsem si pobrečela, není to tím, že by byl článek smutnej. Smutná je ta realita!
    Držte se, myslím na vás. Máte kolem sebe milující rodinu, která vás drží a spoustu blogových přátel, kteří vás rádi podpoří.
    Vypište sem vše, co vás trápí, třeba vám to pomůže.
    Přeji hlavně zdraví!!!!
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem fakt nechtěla, tě rozplakat..realita je tak smutná, jak jí to dovolíme :-) Moc děkuju za podporu ta se opravdu počítá!!! A psát budu, opravdu mi to pomáhá, mám pocit, jako bych tím psaním brala sílu tomu slovu rakovina a tý nemoci, jako bych přebírala kontrolu nad tím já sama!
      Taky přeju všechno jen to nejlepší do Novýho -roku!

      Vymazat
  19. Drz se! Preju ti, at je zase dobre!

    OdpovědětVymazat
  20. ..já to věděla, ty a tvůj humor nedáte šanci žádný nemoci s jakýmkoliv názvem:) estrogen typ měla moje máma, je to už 14let, našla jsem přístroj a tak má zachovaný i prso...vím že u tebe to bude stejný:) kdybys potřebovala někoho, kdo se umí smát i v šílených situacích, tak jsem, tady:) moc tě objímám a vím, že smích a optimismus zvládnou všechno:)Káťa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc! Jo, jo snažím se smát a jako, že tahle situace tomu černýmu humoru opravdu dává hodně novejch příležitostí :-) Děkuju za nabídku, využiju jí a smát se budem spolu!

      Vymazat
  21. Máte moc silný příběh. Obdivuji Vás. Myslím, že my mámy už nebojujeme jenom za sebe a to nás drží nad vodou. Je hezké jak píšete o Vašem mini chlapíkovi, ten Vás musel držet neuvěřitelně nad vodou. Mohu se zeptat na dotaz ohledně toho následného zvětšení prsů a liposukci v jednom. Je to po zákroku hrazeno pojišťovnou, nebo si musí žena zařídit nějaké takové středisko, kde to provedou? Pokud se ptám nevhodně, moc se omlouvám.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Takhle nějak se volí v Americe

Před devíti lety jsem se stala americkou občankou a tohle jsou moje třetí prezidentský volby. Pamatuju si taky ty první volby, který jsem si užila ne sice jako volič, ale ta párty na ulicích Brooklynu, kdy vyhrál Obama, tak to bylo opravdu krásný. Jak se tu vlastně volí? Pokud chce člověk volit v primárkách, tedy ve volbách kdy se volí budoucí kandidát strany na prezidenta, musí se zaregistrovat jako volič jedné ze dvou stran. Samozřejmě můžete zůstat jako nezávislý volič, ale odpadává vám tím právě ta šance na rozhodování, kdo bude kandidovat na prezidenta. Registrace u mě proběhla hodně jednoduše, v den, kdy jsem získala občanství, jsem dostala spolu s certifikátem i balíček "nového občana," kde byla i registrační karta.  Američané nevolí prezidenta přímou volbou na volbu prezidenta tu máme tzv. Electoral College a co to je? Elektorální college, tak to je taková parádní věc, která existuje snad jen v USA a taky mám pocit, že někdo jako elektor volil Karla IV jako císaře řím

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Život a rakovina

V prosinci to budou dva roky, co jsem si našla takovou kulatou bulku v prsu. V půlce ledna to budou dva roky, co jsem prodělala operaci. Na konci ledna to bude rok, kdy jsem naposledy seděla na křesle vedle hlavy mi bzučel motorek, který mi do žil vehnával infuze. Jsem v remisi. V prosinci to bude rok, kdy jsem se složila. Prostě jsem se jeden den ráno probudila a nebyla schopná souvislé myšlenky. Moje hlava fungovala mimo moje tělo. Pamatuju si, jak jsem v poledne stála u vody a poprvé mi hlavou proběhlo, že skok do vody by nebyl až tak špatným řešením. Odvrátila jsem pohled od vody, došla k lavičce, začala se chvět, správně navolit Amíka na telefonu se mi podařilo až na desátý pokus. Dali jsme si sraz u tchýně, bylo to pro nás oba nejrychlejší. Podle nejnovějších studií každá čtvrtá žena diagnostikovaná s rakovinou prsu trpí post traumatickým symptomem. Deprese jsou ještě častější. Naše tělo trpí chemickou nerovnováhou a pro mnohé z nás, je chemická nerovnováha ještě přidaná