Přeskočit na hlavní obsah

Bilingvní dítě je radost


A je to tady naše bilingvní dítě rozumí česky líp než Amík. Zrovna nedávno to Amíkovi vážně docvaklo, že bude muset v češtině přidat pokud nechce zůstat v prachu dějin a necha mě a mini chlapíka, abysme se bavili v našem soukromým a tajným jazyce.

To si takhle seděl Amík a vedle něho si hrál mini chlapík s autíčkem. Měla jsem nějakou rozvernou náladu a řikám mini chlapíkovi: " Hele, dej dádovi to autíčko za kalhoty." Mini chlapík, kterej je co se týče vtipnosti napůl já a napůl Amík a smysl pro humor mu rozhodně nechybí, se potutelně usmál a jal se svýmu otci to autíčko za ty kalhoty rvát. Amík jenom nechápavě zíral a já jsem se smíchy málem složila. No dobře až tak vtipný to nebylo, ale mě a mini chlapíkovi se to zdálo k popukání. Amík na mini chlapíka: "Co to děláš? Přestaň!" S ublíženým výrazem se otočil na mě: " Cos mu to řekla?" Já nevinně: " No, aby ti narval to autíčko za kalhoty." Amík:" A jak se to řekne? Počkej, to jsem jako v pytli, to dítě rozumí daleko líp než já." No to je přece jasný, ač nemluví, tak rozumí.
Amík se rozhodl, že se začne učit, neb je jinak opravdu v pytli.

Ano, náš bilingvní mini chlapík pořád ještě nemluví, ale zato rozumí naprosto perfektně v obou jazycích. Jen ta nemluvnost svádí lidi k tomu, aby ho podceňovali. Poslední dobou jsou u nás největším hitem halloweenský kreslený filmy a písničky pro nejmenší. Měli jsme puštěnou jednu z těch pohádek zrovna na začátku, nic se tam nedělo, jen vypravěč řekl, že tenhle příběh bude opravdu "scary, scary!" V tu ránu se mini chlapík schoval za gauč. Moje máma jen nechápavě koukala: "Co blázní? Vždyť je to ten přihlouplej Mašinka Tomáš." Já: "Ale mami, tam teď přece řekli, že to bude děsně strašidelný." Ano, někdy lidi zapomínají na to, že mini chlapík prostě rozumí oboum jazykům. Jen je škoda, že přestane rozumět, jakmile se řekne něco co nechce dělat. To je najednou úplně hluchej.



Ano, náš rozumějící mini chlapík nemluví. Tak jasně řekne sem tam nějaký to slovo, zatáhne člověka kam potřebuje, ukazuje co může a poslední dobou se vrhá i do amatérský pantomimy. Tak všechnose dá jen ta pantomima je pěkně na prd. Já vím, že každá máma má rozumět svýmu dítěti, ale když vám začne dvou a půl letej kluk skákat kolem, natahovat ručičky ke stropu, šahat si na hlavu a vyplazovat jazyk, tak je mi jasný že lízátko nechce to poznám a že jsem v pytli a musí začít co nejdřív mluvit.

Tak on teda trochu mluví. Má pořád ty zvuky zvířat a postupně si přibírá i nějaký ty slova třeba "down" to říká pro nahoru i dolu, ano, trochu zmatečný, ale když k tomu přidá pohyb rukou pro nás blbce, tak hned víme, že myslí "down nahoru". "No" a "no more" jsou stálicí každý věty a včera přidal i jen "more." Počítat taky umí a ví, že všechny čísla jsou "two." No a konečne česká hitovka mini chlapíkova slovníku "bonbon." Mini chlapík si ustáleně vybírá anglický slova nebo český slova cizího původu. Uvidíme jak mu to půjde dál, jsem na to docela zvědavá.






Komentáře

  1. Moje dítě mluví jen česky a i tak je to zábava :-) Rozumět zkomoleninám je někdy velmi náročné, zvlášt, když už má ditě hysterák, že nerozumím. A Daddy musí v češtině přidat :-)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak daddy má co dělat to je jasný, jen, aby se na to nevyflákl :-D Ha ha ha jasně rozumět jim v jednom jazyce je fuška taky si pamatuju, že jsem byla bráchův překladatel :-D

      Vymazat
  2. Jé, klid, to přijde. A pak budete zírat 😀 některým bilingual dětem trvá, než si to v té hlavičce srovnaji. Ale pak začnou plynule ve větách v obou jazycích... Vincent třeba sice mluví hodně, vlastně se mu pusa nezastaví, ale není to taky k ničemu, protože má svojí řeč... Rozumím občas, spíš z kontextu. A ostatní na mě koukají divně, že přece máma musí rozumět...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No řeknu ti, že už se těším až budu zírat :-D Jsem opravdu zvědavá na to, co se mu honí hlavou :-D Ha ha tak dáme Vincenta spolu s Jessem dohromady, určitě by si rozuměli, to je na dětech to nej, je jim úplně jedno jak to druhý mluví, přece si spolu skvěle rozumí.

      Vymazat
  3. Náš prcek začal mluvit když mu bylo 2 roky a 4 měsíce. Teď po roce mluvení, na něj občas čumím, kde bere ty slova, kde to slyšel. Věděla jsem, že to má všechno naposlouchaný a že se to z něj jednou všechno vysype, ale občas se nechytám. Mluví hodně rychle a pořád se u všeho směje, takže mu je fakt někdy špatně rozumět. Ale je ochotný mi vše i víckrát zopakovat :-)
    Je úžasnej!
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já už bych taky chtěla začít čumět :-D A zní jako úžasnej kluk! Hele já vím, že mi z toho nejspíš pujde hlava kolem až začne, když já už bych chtěla no :-D

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak jsme slavili Chanuku ve Vermontu

Já vím, že je po svátkách, ale pro nás, kterým skončila Chanuka teprve 29. prosince se to až tak nezdá. Letos jsme se rozhodli pojmout svátky sto procentně po židovsku. Žádný stromeček a žádný dárek ráno nebo večer, prostě jenom svíčky na svícnu a dárek každý večer.  Ona ta Chanuka je pro děti  úplně dokonalá, osm nocí, osm slavnostě naladěných večerů a osm dárků. No prostě paráda. Už od Halloweenu se mě chlapík každý ráno ptal: "Mami a Chanuka bude kdy?" Ono to pětiletý dítě ten pojem o čase až tak nemá a tak ač jsem se snažila jak jsem chtěla, měla jsem štěstí, když se mě zeptal jen jednou denně. Chanuka je svátek pohyblivý a je každý rok jindy, letos se kryla s Vánocema parádně a my si užívali od 22. až do 29. prosince. Chanuka je svátek světel, každý večer se zapaluje jedna svíčka na osmi ramenném svícnu přitom se zpívá a jí smažená jídla. Ona ta Chanuka je totiž oslavou oleje, který vydržel oblehaným povstalcům místo jednoho dne, dní osm. Prý něco jakko kdyby b...

Když vás chemoška pošle do háje aneb ne vždy se rande vyvede

Ne každý rande se vyvede to je jasný. Zvlášť pak rande dohozený, to je vždycky taková sázka do loterie, buď jo nebo ne, nebo možná jo a za chvilku ne. Moje první chemoškový rande, to byla taková malá oťukávačka, nějak jsme ani jeden nevěděli jak na sebe zareagovat. Tak vypadalo to, že jo. Čas ale ukázal. Na svý druhý rande jsem přišla s celým teamem podporovatelů. Amík byl jasnej, ten nechce u žádný schůzky chybět, si asi myslí, že bych ho mohla podvíst nebo co. Máma tak ta šla taky a posledním a naprostým nováčkem byl pak můj brácha. Chudák, pro toho bylo tohle rande vlastně takovej úvod do světa raka. Samozřejmě, že ví o všem, ale ono je asi něco jinýho vidět to na vlastní oči než to sdílet přes telefon nebo skype. Někdy si myslím, že tyhle věci jsou skoro horší, když se na ně koukají ostatní, než když si to prožíváte na vlastní kůži. Já totiž vím co se mi děje v těle, ale ti ostatní to nevidí a a ni necítí. A když se zpětně dívám na některý ty fotky sama sebe, tak teda uff...

Když se na chvilku zastaví dech

8 dní poté Na začátku prosince na svoje narozeniny jsem si nadělila docela divnej dárek. Našla jsem si takovou malou, kulatou, bulku v prsu. Zastavil se mi dech. Strachem, představou, co všechno to může bejt. C ojsem udělala? Šla jsem na internet. Největší blbost co může člověk udělat? Asi jo. Po chvilce vyklidnění jsem šla za Amíkem. Zastavil se mu dech. Amíkova noční můra? Amíkova máma prodělala před 23 lety rakovinu prsu s následnou mastektomií. Noční můra, hadr, takový to prožití vašeho nejhoršího strachu a noční můry v jednom. Amíkovi bylo tehdy 12 let. Internet mi nestačil a tak jsem se objednala k doktorovi. Vždyť proč se dohadovat, když se to dá všechno zjistit. Za tejden po nálezu jsem byla s Amíkem a jeho mámou v nemocnici na vyštřeních. Mám štěstí, Amíkova sestra, moje švagrová je doktorka v jedný rakovinový nemocnici v NYC. Klasicky jako ve všech americkejch nemocnicích jsem si musela nejdřív zjistit, jestli berou moje pojištění. Ano, berou jenže jsem si mus...