Přeskočit na hlavní obsah

Mluvení není mini chlapíkovo forte, prozatím


Je to jasný, náš bilingvní mini chlapík nebude nikdy mluvit. Ne, že by byl němej, to rozhodně ne, prostě se mu jenom nechce mluvit. Tak proč by taky jo, když my mu doma perfektně rozumíme.

Když bylo mini chlapíkovi něco kolem 7 měsíců tak začal řikat mě em, eme, nejdřív jsme si s Amíkem mysleli, že je to náhoda, ale fakt jo, myslel tím mě, jeho jedinečnou mámu. Amík to bral celkem sportovně a pokaždý, když se v noci z postýlky ozvalo Eme, Eme, Emmmm, tak se převrátil na druhej bok a pravil: "Jen jdi, stejně volá tebe a ne mě. Tak jdi si, jdi." Říkali jsme si tehdy že takovýto "on bude mluvit později, když má dva jazyky," je úplnej nesmysl, ale ejhle. Eme, em vydrželo mini chlapíkovi jenom tak dva měsíce a najednou nic. Prostě s tim k mýmu neuvěření přestal a já jsem spadla z pozice Eme dolů k Amíkovi. Au, au.


Naštěstí pro mě, jsem se pár měsíců po "eme" stala "mamá." Je fakt, že to trvalo mini chlapíkovi něco přes rok a něco, jsem si doprčic zapomněla zapisovat ty dětský pokroky a deníčky a teď to nevim přesně. Každopádně jsem začala být mamá ještě před kocourem "nau nau," teda jsem si tím skoro jistá. Ano, jsem mamá a moje srdce plesalo a stále plesá, když se z mini chlapíka ozve takovým jemným hláskem: "mamá, mamá," tak hned taju a řikám si, fakt myslí mě jeho mamá.

Po mamá, to šlo celkem rychle z mojí mámy se stala "babá,"z kocoura "nau nau," na rybičky otvíral pusu a "ham" a "hají" taky žádnej problém nedělal. Těma posledníma dvouma slovama se jasně zařadil mezi česky mluvící osazenstvo domu.


Mini chlapík nezastavil svoji bohatou mluvu na slovech, ale samozřejmě začal dělat zvuky zvířat a tady je zajímavý, že zase česky, asi mu to americký prase s "oink, oink" moc k srdci nepřirostlo, stejně jako žába "ribbet, ribbet" nebo takovej kohout "cock-a-doodle-doo."

Někdy v období mezi "mamá" a "babá" jsem se rozhodla, že nebudu stát opodál a přihodim znakovou řeč, konečně, co, má to odbourávat frustraci a já mini chlapíka frustrovanýho a deprivovanýho teda rozhodně nechci. K mýmu naprostýmu úžasu se mini chlapík znaky naučil s děsivou rychlostí. Normálně jsem mu ukázala znak k "ještě" dvakrát za sebou a bylo, mini chlapík znakoval, přidala jsem "žízeň" a zase stačilo dvakrát ukázat a už to jelo. Nadšení ze znakování, ale tolik nesdílel zbytek týmu mojí mámě a Amíkovi se to dvakrát nezdálo, prej nebude muset mluvit a tchýně s tchánem taky nebyli až tak nadšený z toho, že kromě češtiny se musej začít učit i znakovku a zrovna když už tak krásně zmákli ham, hají a malá.
 Mini chlapík znakuje "ještě."
No a co Amík? Amík byl až do doby před dvěma měsícema vedenej v naší domácnosti pod inidánským jménem "ten týpek, co bydlí s mojí mamá." Amík z toho až tak nadšenej nebyl, ale nic mu nezbejvalo. Mini chlapík trval na svym a volal po kocourovi, otvíral pusu na rybičky a mamá a babá byly naprostý stálice v jeho slovníku a pak najednou z ničeho nic začal volat "Da, da, dááááá." Amík se zezačátku bál uvěřit tomu, že by byl konečně začleněn. Moje nadšení odbýval s opatrným úsměvem:" To nevolá mě, to on jen tak. To on myslí, jako že na něco ukazuje." Za dva dny tomu ale konečně uvěřil a to když se večer z postýlky, kam ho jeho mamá už po dvacátý za patnáct minut uložila se slovy: "Je pozdě, hají," ozvalo nejdřív nesměle: "Da?" a potom silněji:"Daá?" A ještě hlasitěji: "Dá, dá, dá,dá???" Amík se slzama v očích a nadějí v hlase:"To on volá mě." No a je to Amík je plnoprávnym členem rodiny po mamá, babá, nau nau je to tu: DA!





Komentáře

  1. To přijde, pak najednou budete koukat, až pusu nezavre :-) znakování je fajn, taky jsem zkoušela. Na mluvení to vliv nemá...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je mi jasný, že to přijde, jenom kdy je ta otázka :-) A taky si myslim, že to znakování nemá vliv

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Takhle nějak se volí v Americe

Před devíti lety jsem se stala americkou občankou a tohle jsou moje třetí prezidentský volby. Pamatuju si taky ty první volby, který jsem si užila ne sice jako volič, ale ta párty na ulicích Brooklynu, kdy vyhrál Obama, tak to bylo opravdu krásný. Jak se tu vlastně volí? Pokud chce člověk volit v primárkách, tedy ve volbách kdy se volí budoucí kandidát strany na prezidenta, musí se zaregistrovat jako volič jedné ze dvou stran. Samozřejmě můžete zůstat jako nezávislý volič, ale odpadává vám tím právě ta šance na rozhodování, kdo bude kandidovat na prezidenta. Registrace u mě proběhla hodně jednoduše, v den, kdy jsem získala občanství, jsem dostala spolu s certifikátem i balíček "nového občana," kde byla i registrační karta.  Američané nevolí prezidenta přímou volbou na volbu prezidenta tu máme tzv. Electoral College a co to je? Elektorální college, tak to je taková parádní věc, která existuje snad jen v USA a taky mám pocit, že někdo jako elektor volil Karla IV jako císaře řím

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Život a rakovina

V prosinci to budou dva roky, co jsem si našla takovou kulatou bulku v prsu. V půlce ledna to budou dva roky, co jsem prodělala operaci. Na konci ledna to bude rok, kdy jsem naposledy seděla na křesle vedle hlavy mi bzučel motorek, který mi do žil vehnával infuze. Jsem v remisi. V prosinci to bude rok, kdy jsem se složila. Prostě jsem se jeden den ráno probudila a nebyla schopná souvislé myšlenky. Moje hlava fungovala mimo moje tělo. Pamatuju si, jak jsem v poledne stála u vody a poprvé mi hlavou proběhlo, že skok do vody by nebyl až tak špatným řešením. Odvrátila jsem pohled od vody, došla k lavičce, začala se chvět, správně navolit Amíka na telefonu se mi podařilo až na desátý pokus. Dali jsme si sraz u tchýně, bylo to pro nás oba nejrychlejší. Podle nejnovějších studií každá čtvrtá žena diagnostikovaná s rakovinou prsu trpí post traumatickým symptomem. Deprese jsou ještě častější. Naše tělo trpí chemickou nerovnováhou a pro mnohé z nás, je chemická nerovnováha ještě přidaná