Moje máma v New York Post, aneb Amerika země neomezených možností

V Americe je možný úplně všechno dokonce se tady z mojí úžasný bohémský mámy, která maluje nádherný obrazy, stala hostující Czech Nonna, neboli česká babička v jedný super italský restauraci na Staten Islandu. A nejen, že se z ní stala kuchařka, ale on o ní vyšel i článek v New York Post, novinách, který jsou v top pěti nejprodávanějších novin v celým USA. To je teda vážně něco.

http://nypost.com/2016/05/07/grandmas-from-around-the-world-cook-at-this-local-eatery/

Česká nonna Helena

Jedeme si takhle na podzim s kamarádama, Amíkem a mini chlapíkem na Staten Island, pozor Staten Island ač se to možná podle průvodců nemusí tak zdát je jednou z pěti částí New York City. Na doporučení jsme se rozhodli jít na pozdní oběd do jedný takový malý italský restaurace. Z venku dobrý, ale po otevření dveří jsme se na sebe s Amíkem koukli, že to možná až tak super nápad nebude. Ono když vidíte sklenice na stole a číšnici hledající vaši rezervaci, tak si přeci jenom řeknete, jestli je to to pravý pro dvouletý dítě, kterýmu se nechce spát a taky pro vaši peněženku. No naštěstí bylo brzo stůl jsme dostali, ceny nebyly až tak zastrašující, problém ale nastal s mini chlapíkem. Zkusili jsme uspat, cha cha prej už neni mimino spát na povel, pche. Zkusili jsme korkovej špunt, dobrý, zvlášť v tý vystavený láhvi s vínem za hodně dolarů, jeho hračky zná a prej jsou na nic. Nakonec to vyhrála honěná mezi stoly a "já se schovám ze dveřma, třeba jima dostanu do hlavy." V takový chvíli ocení člověk super personál, kterej má svý děti a kterej je ochotnej uplácet mini chlapíka sušenkama, aby se rodiče aspoň na střídačku mohli najíst. Tady je zajímavej poznatek na okraj, kamarádi jsou zatím bezdětný a tak si naprosto sobecky objednávali tisíce jídel a vín a předstírali, že nás neznaj.

Moje máma v kuchařským

Mezi uplácením sušenkama a debatováním se servírkou o radostech mateřství, zatímco Amík do sebe rychle házel italský pochutiny, aby mě hladem šilhající mohl vystřídat, protože jsem prohrála naše "kámen, nůžky, papír" o právo prvního dlabance, se to stalo.  Já na servírku, původem Italku," Tohle je skoro jako od mojí babičky." Servírka: "Odkud jste?" Já: "Z Evropy," moje první odpověď pro Američany, neb ne všichni chtějí detaily. "Odkud z Evropy?" Mě taky mohlo napadnout, že Italové budou chtít vědět víc, "Český Republiky, Prahy." "Tam je to prej krásný, bych se chtěla podívat, ale počkejte, zavolám vám majitele, ten schání babičky z ciziny." Z poza baru se vynořil majitel s rozevlátým vousem a vlasem: "Vy jste z Čech? A máte tady maminku? A umí vařit? A nechtěla by si zkusit tady u mě vařit tak jednou měsíčně?" 

Joe, majitel Enoteca Maria

Joe, Ital první generace v Americe, majitel naprosto super restaurace Enoteca Maria, měl před osmi lety takovej nápad udělat restauraci, kde budou vařit jídlo jako od babičky, opravdový babičky. Tenhle nápad začal plnit se čtyřma italskejma babičkama, teď už tam vaří jenom Adelina, miniaturní Sicilanka neurčitýho stáří, která předstírá, že mluví anglicky, tím, že do každý věty vloží namátkou jedno slovo, třeba "and" je u ní hodně populární. Letos na podzim se Joe rozhodl, že to celý rozšíří na Nonnas of the world neboli babičky světa a abrakadabra moje suprácká máma vaří kachnu se zelím, bramborovej salád, štrůdl a jiný úžasný jídla v New York City a co víc lidi se potom můžou utlouct. 

No a nejen, že tam vaří, ale vystavuje tam i svoje obrazy. No člověk fakt nikdy neví, co mu vítr přivane do cesty třeba mojí mámu v New York Post.

Obrazy by Helena Světlá

Máma a Joe

Máma v akci