Přeskočit na hlavní obsah

Podzim v New Yorku



Podzim bylo pro mě vždycky období spadanejch kaštanů, mlhy, vůně tlejícího listí, který tak nádherně šustí, když se po něm jde. Sbírání posledních hub a začínající mrazíky. Krásně lesklých na hrubo zoraných polích, které se nedají přejít. Barvy červených šípků, zataženého nebe, vůně páleného listí a hřbitovy s blikotajícíma rozsvícenejma svíčkama. Kaluže a odrazy sluníčka.  Kratší dny, svetry a teplej čaj do hrníčku, popřípadě zapálenej krb a teplo ohně. To byl pro mě odjakživa podzim. Podzim krásnej a nostalgickej. To je ta moje vnitřní česká část.

Šmik, šmik a podzim je pro mě modrý nebe, stromy hýřící barvama a teplo, sluníčko a oranžová barva dýní. Červená, žlutá a fialová barvy měnícího se listí na javorech a jinanech. Výlety z města a plno akcí v městských parcích. Jasně je to taky období Halloweenu a Díkůvzdání a tím laděné podzimní výzdoby.

Newyorskej stát je druhej největší producent jablek v USA a tím pádem je jedna z oblíbených podzimních akcí newyorčanů jasná, samosběr jablek. Tak je fakt, že sběr jablek nás až tak nebere, asi proto že máme s Amíkem pořád v dost živý paměti náš měsíc a půl otročiny v jablečných sadech na Novým Zélandu.  Ale takovej jablečnej mošt a nejen ten alkoholickej nám pořád chutná.

Co nás s Amíkem ale děsně bere jsou výlety do Upstate neboli horní stát, jak my newoyorčani říkáme zbytku státu New York. Výlety za měnícíma se barvama stromů jsou tak populární, že existují i speciální zpravodajství o stavu listí a kde zrovna najít ty nejlepší barvy.

Oblíbenou zábavou rodin jsou výlety na farmy za krmením zvířat, jízdou na traktorech a kukuřičnejma bludištěma. A třeba takový stavění strašáku do zelí, to je zážitek. Podzim je prostě skvělej.
















Komentáře

  1. Juuu, to vypada fakt skvele. Ja chci na navstevu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele je to fakticky krásný, po letních vedrech na zdechnutí opravodvá paráda...zabal smečku a přijeď!

      Vymazat
  2. Juuu, to vypada fakt skvele. Ja chci na navstevu :)

    OdpovědětVymazat
  3. Krása. Prožila jsem si jeden podzim na západě Kanady ve Victorii. Konečně po vyprachlem létě začalo pršet, travá se zazelenala, vyrostly kapradiny. Vonelo to úplně jinak. A hlediky kvetly do prosince. Jinak na poslední fotce máš zmarlicnik (Katsura Tree) a to spadané listí voní jak buchty/cukrova vata. Úplně bozzzi :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V Kanadě jsem ještě nebyla, ale moc ráda bych jela! A jsi dobrá, já jsem pátrala potom, co to bylo za strom strašně dlouho! Strašně se mi líbily ty listy!

      Vymazat
  4. Z toho srší příjemná atmosféra, rodinná pohoda a radost! :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj, všude je krásně :) Ale stejně toužím si ty barvy a přírodu vychutnat i někde jinde. Doufám, že mi příští rok cesta za vodu vyjde, už jsem měla skoro koupené letenky... Je krásný číst Tvůj blog. Užívej, Iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprosto s tebou souhlasím, krásně je všude! Dej vědět, kdybys byla někde poblíž! Já doufám, že nám konečně vyjde cesta domů, do Prahy, do Podolí..už je to moc dlouho, co jsem tam nebyla!

      Vymazat
  6. Teeda, krása! Kolik tam máte stupňů na podzim? Asi ne 9st jako my tady, co? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podzim je tady o dost teplejší než v ČR, říjen bývá něco pod 20 až 15 a listopad kolem 10, největší rozdíl je ale ve sluníčku, to tu svítí pořád i když mrzne.

      Vymazat
    2. V Syracuse prý už minulý týden sněžilo, tak to jste to ještě stihli :-D

      Vymazat
    3. Tak to není nic divnýho, Syracuse je od nás něco kolem 440 km a je děsně blízko Kanady, takže tam mají mnohem chladněji než my tady u moře :-D

      Vymazat
    4. A kde jste byli v Upstate?

      Vymazat
  7. Jé, podzim v New Yorku je krásnej ♥. Ty barvy jsou nádherný, hezčí, jak tady v Česku, troufám si tvrdit :)..
    gingerjannie.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. krásně tady na podzim fakt je a myslím, že je to tím sluníčkem, že ty barvy září víc a pak je tu mnohem víc listnatejch stromů.

      Vymazat
  8. Napadá mě jenom jedno slovo - NÁDHERA. Krásné dny Věrka

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak jsme slavili Chanuku ve Vermontu

Já vím, že je po svátkách, ale pro nás, kterým skončila Chanuka teprve 29. prosince se to až tak nezdá. Letos jsme se rozhodli pojmout svátky sto procentně po židovsku. Žádný stromeček a žádný dárek ráno nebo večer, prostě jenom svíčky na svícnu a dárek každý večer.  Ona ta Chanuka je pro děti  úplně dokonalá, osm nocí, osm slavnostě naladěných večerů a osm dárků. No prostě paráda. Už od Halloweenu se mě chlapík každý ráno ptal: "Mami a Chanuka bude kdy?" Ono to pětiletý dítě ten pojem o čase až tak nemá a tak ač jsem se snažila jak jsem chtěla, měla jsem štěstí, když se mě zeptal jen jednou denně. Chanuka je svátek pohyblivý a je každý rok jindy, letos se kryla s Vánocema parádně a my si užívali od 22. až do 29. prosince. Chanuka je svátek světel, každý večer se zapaluje jedna svíčka na osmi ramenném svícnu přitom se zpívá a jí smažená jídla. Ona ta Chanuka je totiž oslavou oleje, který vydržel oblehaným povstalcům místo jednoho dne, dní osm. Prý něco jakko kdyby b...

Když se na chvilku zastaví dech

8 dní poté Na začátku prosince na svoje narozeniny jsem si nadělila docela divnej dárek. Našla jsem si takovou malou, kulatou, bulku v prsu. Zastavil se mi dech. Strachem, představou, co všechno to může bejt. C ojsem udělala? Šla jsem na internet. Největší blbost co může člověk udělat? Asi jo. Po chvilce vyklidnění jsem šla za Amíkem. Zastavil se mu dech. Amíkova noční můra? Amíkova máma prodělala před 23 lety rakovinu prsu s následnou mastektomií. Noční můra, hadr, takový to prožití vašeho nejhoršího strachu a noční můry v jednom. Amíkovi bylo tehdy 12 let. Internet mi nestačil a tak jsem se objednala k doktorovi. Vždyť proč se dohadovat, když se to dá všechno zjistit. Za tejden po nálezu jsem byla s Amíkem a jeho mámou v nemocnici na vyštřeních. Mám štěstí, Amíkova sestra, moje švagrová je doktorka v jedný rakovinový nemocnici v NYC. Klasicky jako ve všech americkejch nemocnicích jsem si musela nejdřív zjistit, jestli berou moje pojištění. Ano, berou jenže jsem si mus...

Když vás chemoška pošle do háje aneb ne vždy se rande vyvede

Ne každý rande se vyvede to je jasný. Zvlášť pak rande dohozený, to je vždycky taková sázka do loterie, buď jo nebo ne, nebo možná jo a za chvilku ne. Moje první chemoškový rande, to byla taková malá oťukávačka, nějak jsme ani jeden nevěděli jak na sebe zareagovat. Tak vypadalo to, že jo. Čas ale ukázal. Na svý druhý rande jsem přišla s celým teamem podporovatelů. Amík byl jasnej, ten nechce u žádný schůzky chybět, si asi myslí, že bych ho mohla podvíst nebo co. Máma tak ta šla taky a posledním a naprostým nováčkem byl pak můj brácha. Chudák, pro toho bylo tohle rande vlastně takovej úvod do světa raka. Samozřejmě, že ví o všem, ale ono je asi něco jinýho vidět to na vlastní oči než to sdílet přes telefon nebo skype. Někdy si myslím, že tyhle věci jsou skoro horší, když se na ně koukají ostatní, než když si to prožíváte na vlastní kůži. Já totiž vím co se mi děje v těle, ale ti ostatní to nevidí a a ni necítí. A když se zpětně dívám na některý ty fotky sama sebe, tak teda uff...