Florida, taková je opravdu

V rámci pochemoterapickém hojení jsme se rozhodli vyrazit na menší dovolenou. Domluveno jsme to měli už vlastně od začátku chemošky, jen jsme pořád nevěděli kam a kdy. Ono se to nějak těžce rozhoduje, když chudák pacient neví, jestli mu klesnou krvinky a všechno se to posune. Sakra, to teda bylo vážně děsný.

Krvinky mi neklesly, domluvili jsme se s Amíkovou sestřenicí a za odměnu vyrazili všichnni na Floridu. Jo, do toho ráje, kde si Standa Grossů koupil jeden nebo dva byty a taky tam jezdí Gabča Partyšů psali v Blesku. Osobně Florida by nebyla tou destinací, kterou bysme si byli vybrali, ale když jsme měli možnost bytu a konečně jednou se nám nechtělo nic dělat, tak ležení na pláži bylo dobrým řešením.

A jaká je taková Florida? Je placatá a rovná a americká a taky poměrně nudná. Florida je taky číslem jedna v důchodovým bydlení, bydlení je tam levný a počasí stálý. Jsou tam vlastně dvě období, vedro ucházející to je v zimě a teda v plný sezoně a potom vedro na chcípnutí s možností občasnýho hurikánu, tak to je v létě, v době, kdy tam nikdo nejezdí a kdy jsou sezonní byty zamčený a domy naprosto prázdný.

Po naší několika měsíční perný jízdě jsme se ale na dovolenou těšíli a to hodně. Mini chlapík se cyhstal na svůj první let a po prvním zdráhání, kdy se rozhodl, že on nepoletí, protože není pták, se přeci jenom nechal ukecat a začal se těšit a ani vzbuzení ve 4 ráno mu natěšenej úsměv z tváře nesmazal. Letadlo uznal, ale nejvíc se mu líbila ta televize no a pak vzlítnutí. "Bumbác down! Bumbác down!" Volal nadšeně nalepenej na okýnko. Naštěstí jsme nespadli, osobně si ale stejně nenechám vymluvit, že je to stejně zázrak jak něco tak těžkýho může letět. Zklamaná bylo i moje máma, která doufala, že nás z letadla vyhodějí a my je pak budeme soudit. No jak by to krásně znělo v novinách: "Matka čertvě po chemoterapii místo na zaslouženou zotavenou byla vyhozena z letadla." No nic, asi budeme dál sázet, ten milion někdě prostě najdeme.

Byty zamčené na konec sezény a připravené na možný hurikán

Florida nás uvítala vedrem, vlhkem a vedrem. Nebudu lhát dá se to krásně sníst, když máte v komplexu bazén a k moři a soukromý pláži pár kroků. No a tak jsme začali náš kolotoč bazén, pláž, bazén s přestávkou na kafe, pro který jsme ale museli jet autem. Ano, Florida je strašně a typicky americká. Pokud cokoliv chcete šup do auta. Bez auta se na Floridě prostě nehnete, chodníky v hodně místech chybí úplně a lidi na ulicích taky nepotkáte. Většina lidí bydlí v tzv. "Gated community" teda v oplocených komplexech, kde ale není kromě komunálního bazénu žádné zázemí. Pokud chcete na procházku, tak můžete jít buď po pláži nebo do nákupního centra. Jediný lidi, který jsme na ulicích viděli byli homlesáci, po ránu to vypadalo jako někde v zombie filmu, kde jediný lidi na živu jsou jenom ti zavření v autech.

Klasická gated komunita

Ne, nebudu tu pořád jen kydat špínu, Florida má i národní park Everglades. A my po čtyřech dnech bazén-pláž-bazén jsme se rozhodli pro změnu a vydali se na pozorovnání aligátorů nebo jak řikáme my floriďani "gators." Lodí poháněnou větrým motorem jsme se hnali o závod bažinama a jo viděli jsme dva gators a taky oheň, kterej hasili hasiči. Nevím, co bylo pro mini chlapíka větším zážitkem, ale hádám, že to byli ti hasiči, protože ten oheň, tak ten oheň byl založenej drakem a mini chlapík to viděl. Ještě včera mi o tom vyprávěl, jak tomu drakovi, pro nás ostatní leguánovi, šlehaly plameny z tlamy. Ano, moje dítě už opravdu mluví a stojí to za to!

Gator

Systém bazén-pláž-bazén se nám opravdu líbil, hlavně nám po chemošce, nám s kyblíkem a lopatkou na písku a nám co jsme si nemohli půl roku číst z nervů, tady mluvím hlavně o mý mámě, ze který jsme během šesti dnů viděli jenom nohy nebo záda skloněná nad knížkou. Amík, tak ten Floridu celkově moc nemusí, protože jednak nemá rád písek a jednak má Floridu spojenou s návštěvou důchodových komunit, kam jezdil několikrát do roka za prarodičema.

Krátká dovolená bazén-pláž-bazén se nám povedla Amík s mámou se spálili, já a mini chlapík se kryli speciálníma tričkama proti sluníčku a řeknu vám ti Australani to mají fakt zmáklý, tělo mám bílý jako sejra akorát připravený na radiologický paprsky. Mini chlapík se naučil surfovat a taky skoro plavat. Zjistili jsme, že sebevědomí mu opravdu nechybí a voda prej neplavce nazastaví. mini chlapík strach nemá a pár litrů tekutin mu v žaludku taky nevadí.

Šest dní sluníčka na Floridu v květnu definitivně rekord, to jsme si opravdu užili, ale začátek deěťový sezony nás přece jen dohnal a to na letišti, kdy jsme díky bouřkám seděli tři hodiny v letadle a čekali na vzlet. Uff, to je klika že mám doma biligvní dítě, kterýmu se ták děsně líbí ty děsivě děsivý Mickeymousové v angličtině, teda v češtině to taky není žádná výhra. No a po třech hodinách letu jsme byli zase doma.

Osobně je Florida dobrá, ale že bych se tam musela táhnout až z čech tak to zase ne. To takový Mexiko nebo Puerto Rico to je něco jinýho. Každopádně nás to tam vzpružilo a já jsem celá energetická a hrrr do dalšího kola léčeb. Juhej to mám štěstí, že můžu na radiaci.