Přeskočit na hlavní obsah

Bilingvní rodina v praxi

Mini chlapík z profilu
Od narození mini chlapíka jedem v naší rodině metodu OPOL neboli jeden rodič jeden jazyk. Fakt je, že jsem si na to musela nejdřív zvyknout. Hnedpo porodu jsem měla touhu, všechno kolem sdílet a nechtěl jsem Amíka vyřadit. No ta touha mi vydržela asi tak čtyři dny a pak jsem s klidem Amíka vyřadila. Teda ne, že by o něco přišel. Mám taky super Amíka, kterej chtěl od začátku mít biligvní dítě a nikdy ho ani nenapadlo, že by to mělo bejt jinak. A navíc se prej něco přiučí. No tak ham a hají už umí perfektně jen je smutnej, že to není až tak praktický. Abych Amíkovi nekřivdila, tak on už česky docela umí, to jen on to prosvišťování trochu fláká.

Teď po dvou letech a něco jsem už perfektně zajetí, já na mini chlapíka mluvim jenom česky a Amík jenom anglicky, je fakt, že ale začal přidávat trochu češtiny, hlavně slova, který se mu líběj. "Go to hají. Time to hají," používá jako lákadlo na mini chlapíka naivně si myslící Amík. "Ham, so good. HAm, ham," pobízí Amík mini chlapíka k jídlu. "No, do malá," říká přísně, když mini chlapík někoho bouchne. Tak hlavně ta "malá" se ujala perfektně a používá to celá Amíkova rodina, tchán s tchyní, mini chlapíkovi bratranci, prostě všichni se z nějakýho důvodu rozhodli, že "malá" je to správný slovo.

A jak vypadá taková dvoujjazyčná rodina v praxi? Tak nějak následovně:

Byli jsme opět v ZOO, tak koupili jsme si tu roční rodinnou do všech ZOO v NYC tak to musíme využít, ano a ZOO se mi pořád nelíbí a pořád k nim mám víceméně odpor, ale abych se dostala k historce...přicházíme k výběhu s bizony a mini chlapík jakmile zří bizona, začíná si urputně tlouct prsa neb okamžitě ví, že se dívá na přerostlou opici. Na to reagujeme my s Amíkem. Já: "Jessínku to je bizon, ne opice!" Amík: "That's buffallo!" Jesse dál urputně znakuje opici Já: "Bizon. bizon, ne opice!" Amík: "Buffallo, buffalo, that's not a monkey." Jesse nadále znakuje opici a k tomu přidává znak obrovký..Já: "ano je to velkej bizon," Amík "big, big buffallo." Já se otočila na Amíka "bizon," Amík na mě " buffallo," mini chlapík opice...paráda, hlavně, že v tom máme všichni jasno a mini chlapík i dnes trvá na tom, že viděl velikou opici, ač opice k vidění nebyly.


bizon
Bizono opice dle mini chlapíka

Komentáře

  1. Milujem Vaše články a fotky sú úžasné! ♥

    |SYDNEY SLEEK|

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky jsem moc ráda, že se moje články a fotky líbí. To potěší.

      Vymazat
  2. To mě zajímalo, jak to děláte :-) koukám, že znakování ale zatím vede

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mluvím česky a Amík anglicky a mini chlapík pořád ještě moc nemluví, no, ale máš pravdu to znakování mu pomáhá a dokonce si vymýšlí svoje vlastní znaky

      Vymazat
    2. Já mluvím česky a Amík anglicky a mini chlapík pořád ještě moc nemluví, no, ale máš pravdu to znakování mu pomáhá a dokonce si vymýšlí svoje vlastní znaky

      Vymazat
  3. U nás je to takový trojjazycný: Já na prcky cesky s moravským akcentem, zena na ne katalánsky, no a já zena spanelsky s ceskýma a katalánskýma vsuvkama (pred tím jen anglicky).
    Oficiální jazyk není stanoven a tak pri clovece nezlob se se mení hra na babylóne nezbor se.
    Jednou jsem se zeptal 5 letého synka zda si myslí, ze by mi mohl odpovídat i cesky a ne jen katalánsky, no a on na to "papá, rozumís mi katalánsky? No tak!"
    Dluzno rict, ze s babi, prababi a teta mluví cesky..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to zní fakticky výborně! Fakticky trojjazyčně, katalánština je opravdu úplně jiná než španělština..babylóne nezboř se je výbornej název :-D :-D Taky doufám, že se malej naučí i tu jenom češtinu! Zatím mi odpovídá těch pár slov co umí většinou anglicky, teď trošku míchá i tu španělštinu ze školky :-D

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v ...

Když se na chvilku zastaví dech

8 dní poté Na začátku prosince na svoje narozeniny jsem si nadělila docela divnej dárek. Našla jsem si takovou malou, kulatou, bulku v prsu. Zastavil se mi dech. Strachem, představou, co všechno to může bejt. C ojsem udělala? Šla jsem na internet. Největší blbost co může člověk udělat? Asi jo. Po chvilce vyklidnění jsem šla za Amíkem. Zastavil se mu dech. Amíkova noční můra? Amíkova máma prodělala před 23 lety rakovinu prsu s následnou mastektomií. Noční můra, hadr, takový to prožití vašeho nejhoršího strachu a noční můry v jednom. Amíkovi bylo tehdy 12 let. Internet mi nestačil a tak jsem se objednala k doktorovi. Vždyť proč se dohadovat, když se to dá všechno zjistit. Za tejden po nálezu jsem byla s Amíkem a jeho mámou v nemocnici na vyštřeních. Mám štěstí, Amíkova sestra, moje švagrová je doktorka v jedný rakovinový nemocnici v NYC. Klasicky jako ve všech americkejch nemocnicích jsem si musela nejdřív zjistit, jestli berou moje pojištění. Ano, berou jenže jsem si mus...

Když vás chemoška pošle do háje aneb ne vždy se rande vyvede

Ne každý rande se vyvede to je jasný. Zvlášť pak rande dohozený, to je vždycky taková sázka do loterie, buď jo nebo ne, nebo možná jo a za chvilku ne. Moje první chemoškový rande, to byla taková malá oťukávačka, nějak jsme ani jeden nevěděli jak na sebe zareagovat. Tak vypadalo to, že jo. Čas ale ukázal. Na svý druhý rande jsem přišla s celým teamem podporovatelů. Amík byl jasnej, ten nechce u žádný schůzky chybět, si asi myslí, že bych ho mohla podvíst nebo co. Máma tak ta šla taky a posledním a naprostým nováčkem byl pak můj brácha. Chudák, pro toho bylo tohle rande vlastně takovej úvod do světa raka. Samozřejmě, že ví o všem, ale ono je asi něco jinýho vidět to na vlastní oči než to sdílet přes telefon nebo skype. Někdy si myslím, že tyhle věci jsou skoro horší, když se na ně koukají ostatní, než když si to prožíváte na vlastní kůži. Já totiž vím co se mi děje v těle, ale ti ostatní to nevidí a a ni necítí. A když se zpětně dívám na některý ty fotky sama sebe, tak teda uff...