Přeskočit na hlavní obsah

Memorial Day aneb Americký začátek léta


Americká letní sezóna začíná tradičně posledním květnovým pondělím, kdy se slaví Memorial Day. Memorial Day je vzpomínka na všechny padlé vojáky a vojandy, ze všech americkejch konfliktů. Tahle tradice vznikla po americký občanský válce, ale na poslední květnový pondělí se tenhle svátek přesunul až někdy koncem šedasátých let. Jak jsem se dočetla existuje určitý hnutí, který by tohle datum rádo zrušilo, neb volný pondělí a delší víkend nabádá lidi k oslavě a ne truchlení. No tak jasně, kdo by nebyl rád za 3 dny volna, když už je Amerika tak skoupá na dovolený. Celkově je letní sezóna v Americe dost dobře ohraničená. Zahájená je vzpomínkou na zabitý vojáky a ukončená je pak Labor Day, tedy oslavou práce. Skoro jako z Cimrmana, aspoň ten Labor Day čili den práce, protože 1.květen se tady taky neslaví, ač ta oslava vznikla tady v USA.

Na jednu věc si při Memorial Day člověk musí dát pozor a sice, aby nepopřál někomu Happy Memorial Day, tak jako to udělal letos Amík naší sousedce, zapálený patriotce, stačilo se jenom podívat na její padlou čelist a bylo jasný. "Ups" je asi tak jediný, co se dalo říct. Amík se to ještě rychle snažil zachránit, ale už do toho hovna jednou šlápnul tak co naděláš. Takže do příštích let dáme bacha.

A jak se slaví takovej pořádnej americkej Memorial Day? Jak jinak než pouličním průvodem a pořádnym barbeque, který je de facto povinností každý rodiny. Průvody jsou kapitola sama pro sebe, chodí se v každý i tý nejzapadlejšim zapadákově, kde je kolikrát víc lidí v průvodu než diváků, ale co všichni si to pořádně užijou, hasiči naleští auta, vojáci knoflíky od uniforem a jde se. Mě se vždycky tyhle průvody děsně líbily a od tý doby, co máme doma mini chlapíka se mi líbí ještě stokrát tolik. Je totiž úplně super vidět to jeho nadšení, vlajky vlajou a hasiči troubí a mini chlapík ječí "wauw, wauuuuw, wooooooow, wohooo!!"

Máme štěstí, že v naší brooklynský čtvrti se jde jeden z nejstarších průvodů, letos to už bylo po 149, takže jsem zvědavá na tu slávu za rok.




Veteráni_vietnamské_války
Vietnamští veteráni

NYPD_mašíruje_v_průvodu
NYPD v plné parádě

psí_vojenští_veteráni
Psí veteráni











veterán_korejské_války
Veterán války v Koreji


Studenti střední vojenské školy

Naprsto neuvěřitelně talentované děti ze školního souboru

Školní soubor

Školní soubor

Bubenící nesmí chybět

Amerika je v našich srdcích

Skauti zdar



mini chlapík si užívá







Štítky:

Komentáře

  1. Sedmikraska8. června 2016 v 11:03

    Jeee, parade :-) to je tak americký :-D a moc hezky fotíš...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mamazavodou8. června 2016 v 11:48

      Díky za kompliment a jo parade už nemůže bejt víc americký :-D

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v ...
5 komentářů
Další informace

Když se na chvilku zastaví dech

8 dní poté Na začátku prosince na svoje narozeniny jsem si nadělila docela divnej dárek. Našla jsem si takovou malou, kulatou, bulku v prsu. Zastavil se mi dech. Strachem, představou, co všechno to může bejt. C ojsem udělala? Šla jsem na internet. Největší blbost co může člověk udělat? Asi jo. Po chvilce vyklidnění jsem šla za Amíkem. Zastavil se mu dech. Amíkova noční můra? Amíkova máma prodělala před 23 lety rakovinu prsu s následnou mastektomií. Noční můra, hadr, takový to prožití vašeho nejhoršího strachu a noční můry v jednom. Amíkovi bylo tehdy 12 let. Internet mi nestačil a tak jsem se objednala k doktorovi. Vždyť proč se dohadovat, když se to dá všechno zjistit. Za tejden po nálezu jsem byla s Amíkem a jeho mámou v nemocnici na vyštřeních. Mám štěstí, Amíkova sestra, moje švagrová je doktorka v jedný rakovinový nemocnici v NYC. Klasicky jako ve všech americkejch nemocnicích jsem si musela nejdřív zjistit, jestli berou moje pojištění. Ano, berou jenže jsem si mus...
36 komentářů
Další informace

Když vás chemoška pošle do háje aneb ne vždy se rande vyvede

Ne každý rande se vyvede to je jasný. Zvlášť pak rande dohozený, to je vždycky taková sázka do loterie, buď jo nebo ne, nebo možná jo a za chvilku ne. Moje první chemoškový rande, to byla taková malá oťukávačka, nějak jsme ani jeden nevěděli jak na sebe zareagovat. Tak vypadalo to, že jo. Čas ale ukázal. Na svý druhý rande jsem přišla s celým teamem podporovatelů. Amík byl jasnej, ten nechce u žádný schůzky chybět, si asi myslí, že bych ho mohla podvíst nebo co. Máma tak ta šla taky a posledním a naprostým nováčkem byl pak můj brácha. Chudák, pro toho bylo tohle rande vlastně takovej úvod do světa raka. Samozřejmě, že ví o všem, ale ono je asi něco jinýho vidět to na vlastní oči než to sdílet přes telefon nebo skype. Někdy si myslím, že tyhle věci jsou skoro horší, když se na ně koukají ostatní, než když si to prožíváte na vlastní kůži. Já totiž vím co se mi děje v těle, ale ti ostatní to nevidí a a ni necítí. A když se zpětně dívám na některý ty fotky sama sebe, tak teda uff...
34 komentářů
Další informace