Amíkovy narozeniny

Je půlka dubna a za mnou každoroční šílenost zvaná Amíkovy narozeniny. V životě jsem nepoznala člověka, kterej by svoje narozeniny bral tak vážně jako Amík. Nevyžaduje teda naštěstí žádný šílený večírky se sto padesáti lidma. Jeho požadavky byly jen a pouze:
1. Oslava jeho osoby a to pokud možno den předem kdy se na něj nesmí zvýšit hlas neb "má zítra narozeniny."
2. Oslava jeho osoby den poté, kdy na něj nemám být nepříjemná neb "měl včera narozeniny.
3. V den D mu pokud možno darovat nějakej nezapomenutelnej prezent a udělat jeho den speciálním a pokud možno to spojit všechno dohromady.

Ano, přiznám se bez mučení, od našeho seznámení, před jedenácti lety (cože už tak dlouho? To je děsný jsem fakt stará) jsem  měsíc dopředu nespala a vymejšlela co udělat, aby měl Amík radost z narozenin.  Tak teď samozřejmě děsně přehánim, ale snaha byla odjakživa.

Co třeba ten nezapomenutelnej dárek hned pár měsíců po našem přesídlení do New Yorku? Kdy já absolutně ten nejnovější imigrant, kterej nemá ani účet na amazonu, natož pak zkoušet nějaký online nakupování, jsem zahlídla v muzeu fotografie takovou malou knížečku se striptýzem z 20 let, takový to jak se pouští ty stranky hodně rychle a taková docela macatá paní se tam svlíká do bombarďáků. Tak třeba tenhle dárek se mi povedl dost dobře, protože na něj Amík vzpomíná skoro každý narozeniny, zato na ten perfektní bágl, co dostl předloni úplně zapomněl.

No a nebo jak jsem učinila jeho ¨hned první narozeniny nezapomenutelný, tím, že jsem ho zasvětila do českýho zvyku "když máš narozeniny, tak cáluješ za věechny." Amík tehdy čerstvě do mě zabouchlej měl bejt pozvanej od svých dvou Amíkovských kamarádů, který měli děsně hluboko do kapsy, do hospody a na večeři. Já jeho čerstvá láska jsem samozřejmě chtěla s nima a to stálo za to vidět Amíkův obličej, když jsem pak přede všema řekla, že má platit on. Ha a jak na to vzpomíná. To je pořád: "pamatuješ jak mě měl Will pozvat na véču a místo toho jsem šel s tebou a ještě měl platit. A pak v hospodě jsem málem platil za pět lidí. Na MOJE NAROZENINY!"

Nebo jak jsem mu na jeho třicátiny, který jsme náhodou trávili v Praze řekla, že berem auto a jedem kam chce, úplně kam chce, že je to na něm. Bohužel jsme asi pět minut od baráku měli menší problém, kdy autu před náma vběhl do cesty pes, auto ho přejelo ani nezastavilo a my nabrali psa a šup s nim na veterinu, cestou bolestí Amíka pokousal a pak chudák umřel na operačním sále. Dodnes má v paměti jak jsme strávili zbytek narozenin strávili na zahrádce hospody, kde jsme se žalem opili.

Tak před dvěma lety jsem mu málem dala jako dárek našeho mini chlapíka, kterej ale nespolupracoval a než se dělit o narozeniny se radši narodil o měsíc dřív, zjevně to bude genový to narozeninový šílenství.

Abych Amíkovi nekřivdila letos to proběhlo v klidu, neb mu k narozeninám aktivně přispíval mini chlapík, kterej sfoukával svíčky a nás nutil mu je pořád znova zapalovat, pak dal uslintanou pusu Amíkovi a bylo. Jak je vidno stačí k narozeninám zmrzlina Happy birthday písnička a malej mrňous.