Přeskočit na hlavní obsah

Bilingvní dítě, začátky

Mám doma biligvní dítě, ano, pracuju, popřípadě pracujeme na tom už dva roky a jeden měsíc, tedy přesně od mini chlapíkova narození. Od začátku našeho mluvení o dětech jsme měli v tomhle jednom naprosto jasno, naše dítě bude mluvit oběma jazyky a to perfektně. 

No je fakt, že mám kliku, protože mám velkou oporu v Amíkovi, kterej je taky na sto procent pro to, mít biligvní dítě. Ostatně jsme si to ujasnili někdy kolem jednoho roku, mini chlapíkova života. Amík:" Ty, hele a jak dlouho vlastně budeš mluvit česky na mrňouse?" Já, překvapeně: " No, asi jako pořád." Amík, velice překvapeně: "Jo, počkej, jako pořád?" Já:"No, jasně. Jak dlouho sis to jako představoval?" Amík, zamyšleně: "No, já jsem jako myslel, že dokud se to nenaučí no a pak už jako přejdeš do angličtiny." Já, vesele: "No, to ne, přece jsme řikali, že ho chceme mít dvoujazyčnýho." "No, to sice jo, to je jasný, mě ale teď nějak došlo, že vám pak nebudu rozumět." Já, suveréně:" Neboj to se doučíš no a nebo ti to mini chlapík přeloží." Nutno podotknout, že Amík i teď, kdy v tom má jasno, je ještě pořád sto procentně proto, aby se z našeho pokládku stal pokládek obou jazyků a zemí. 

Mám kliku taky v tom, že celá Amíkova rodina byla a je nadšená z toho, že mají dvojjazyčnýho mini chlapíka. Tchyně s tchánem se naučili "malá," když mini chlapík nadšením začne mlátit kolem sebe, oba dva vědí co to znamená "ham" a "hají" a teď po tom, co jsem mini chlapíka naučila pár znaků by si tchánovci dokázali říct i hluchýmu o "ještě" a "mám žízeň." Ale znakovou řeč jsem prozatím na naléhání mojí mámy a Amíka vzdala, "protože to dítě jinak nebude mluvit vůbec."

Jasně máme před sebou ještě dlouhou cestu a být, bydlet, obyvatel, byt je ještě daleko, ale my to dáme a mini chlapíku těš se, až budeš psát hrubky nebo nedej bože budeš tak pomalu anglicky spelovat jako tvoje máma! 













Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Takhle nějak se volí v Americe

Před devíti lety jsem se stala americkou občankou a tohle jsou moje třetí prezidentský volby. Pamatuju si taky ty první volby, který jsem si užila ne sice jako volič, ale ta párty na ulicích Brooklynu, kdy vyhrál Obama, tak to bylo opravdu krásný. Jak se tu vlastně volí? Pokud chce člověk volit v primárkách, tedy ve volbách kdy se volí budoucí kandidát strany na prezidenta, musí se zaregistrovat jako volič jedné ze dvou stran. Samozřejmě můžete zůstat jako nezávislý volič, ale odpadává vám tím právě ta šance na rozhodování, kdo bude kandidovat na prezidenta. Registrace u mě proběhla hodně jednoduše, v den, kdy jsem získala občanství, jsem dostala spolu s certifikátem i balíček "nového občana," kde byla i registrační karta.  Američané nevolí prezidenta přímou volbou na volbu prezidenta tu máme tzv. Electoral College a co to je? Elektorální college, tak to je taková parádní věc, která existuje snad jen v USA a taky mám pocit, že někdo jako elektor volil Karla IV jako císaře řím

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Život a rakovina

V prosinci to budou dva roky, co jsem si našla takovou kulatou bulku v prsu. V půlce ledna to budou dva roky, co jsem prodělala operaci. Na konci ledna to bude rok, kdy jsem naposledy seděla na křesle vedle hlavy mi bzučel motorek, který mi do žil vehnával infuze. Jsem v remisi. V prosinci to bude rok, kdy jsem se složila. Prostě jsem se jeden den ráno probudila a nebyla schopná souvislé myšlenky. Moje hlava fungovala mimo moje tělo. Pamatuju si, jak jsem v poledne stála u vody a poprvé mi hlavou proběhlo, že skok do vody by nebyl až tak špatným řešením. Odvrátila jsem pohled od vody, došla k lavičce, začala se chvět, správně navolit Amíka na telefonu se mi podařilo až na desátý pokus. Dali jsme si sraz u tchýně, bylo to pro nás oba nejrychlejší. Podle nejnovějších studií každá čtvrtá žena diagnostikovaná s rakovinou prsu trpí post traumatickým symptomem. Deprese jsou ještě častější. Naše tělo trpí chemickou nerovnováhou a pro mnohé z nás, je chemická nerovnováha ještě přidaná