Přeskočit na hlavní obsah

Je ze mě kuchta cuchta

Tak což o to s cuchtou jsem nikdy a zvláště pak kdykoliv po ránu problém neměla, problém býval s tou kuchtou.


Vždycky, už od doby co jsem se znala jsem tvrdila. že já rozhodně vařit nebudu. A úplně nejvíc mě dokázala rozpálit moje máma popřípadě babička, který mi se schovývavým výrazem říkávaly "Jen počkej, holčičko, jednou vařit budeš." Ano, byla jsem militantně proti vaření a stání u plotny. Tvrdila jsem, že pokud bude mít někdo se mnou žijící mít hlad bude se moci vařečky kdykoliv ujmout.  Ano, tehdy v dobách mladické nerozvážlivosti jsem nebyla líná rozhlašovat svý názory o nevaření a úplně nejlíp se mi rozhlašovaly od talíře plnýho máminýho guláše, popřípadě zelňačky nebo jiný domácně ukuchtěný pochutiny.

Za svým nevařícím názorem jsem si stála i během svých zahraničních pobytů, což bylo hodně dobrý pro mou postavu, třeba za dva měsíce v Izraeli jsem díky nevaření zhubla příjemných deset kilo. Je fakt, že po semestru v Paříži se mi začaly protivit bagety se sýrem, ale teď po víc jak deseti letech jsem schopná si na ně nostalgicky zavzpomínat.



Kdy se teda ze mě stala kuchta? Řekla bych, že asi hlavně po přestěhování do New Yorku a trvalém soužití s Amíkem. On New York má sice asi největší výběr restaurací a jídel na světě, ale přeci jenom to začne lízt do peněz. A pak přeci jen domácí jídlo chutná většinou mnohem líp a taky se u toho vaření zažije velká zábava.





Ano, začala jsem vařit a začalo mě to bavit, začalo se mi líbit, když lidem chutnalo, co jsem jim uvařila. Amík taky začal vařit a taky ho to začalo bavit a tak nějak jsme z toho udělali veselou společnou zábavu neb na našem společnym vaření se ukázal náš odlišný přístup k věcem kolem. Já:"jdem nakoupit nemáme jídlo." Amík:" Počkej ne tak hrr, musíme si nejdřív najít v knížce co budem vařit a podle toho nakoupíme." Nebo: "Hele našel jsem takovou perfektní aplikaci. Můžeš si jí natáhnout do telefonu a sdílet jí se mnou a když budeš potřebovat nakoupit, napíšeš mi to tam a já to uvidim a nakoupim podle toho jídlo." Volá mi nadšeně Amík do práce.

Při vaření to bývalo ještě lepší. Amík nakoupil elektronickou váhu, aby věděl kolik miligramů soli a cukru je potřeba. Opravdový test vztahu ale nastává, když mi na chvilku svěří své umělecké dílo a já tam něco třeba přisypu nebo dochutím. To pak dle něj jdu "divokou cestou neboli rogue." Tenhle jeho váraz mě vždycky spolehnlivě rozseká a čim víc se chechtám tím míň jsem schopná uklidnit tu slánku nad hrncem.



Fakt mě to vaření docela chytlo. A teď potom, co tady u nás moje máma pořád skuhrala jak moc jí chybí českej chleba jsem jí ho dokonce začala píct a to mám za ty svoje kecy o "já nebudu nikdy vařit ani mě nehne."

Amík prej taky pohne s vařením, prej se do toho zase pustí, no asi jo, protože ho vidím jak na internetu začíná vybírat nože a pěkný odměrky a teď co máme iphony jsou prej k mání super aplikace na vaření.






Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Takhle nějak se volí v Americe

Před devíti lety jsem se stala americkou občankou a tohle jsou moje třetí prezidentský volby. Pamatuju si taky ty první volby, který jsem si užila ne sice jako volič, ale ta párty na ulicích Brooklynu, kdy vyhrál Obama, tak to bylo opravdu krásný. Jak se tu vlastně volí? Pokud chce člověk volit v primárkách, tedy ve volbách kdy se volí budoucí kandidát strany na prezidenta, musí se zaregistrovat jako volič jedné ze dvou stran. Samozřejmě můžete zůstat jako nezávislý volič, ale odpadává vám tím právě ta šance na rozhodování, kdo bude kandidovat na prezidenta. Registrace u mě proběhla hodně jednoduše, v den, kdy jsem získala občanství, jsem dostala spolu s certifikátem i balíček "nového občana," kde byla i registrační karta.  Američané nevolí prezidenta přímou volbou na volbu prezidenta tu máme tzv. Electoral College a co to je? Elektorální college, tak to je taková parádní věc, která existuje snad jen v USA a taky mám pocit, že někdo jako elektor volil Karla IV jako císaře řím

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Život a rakovina

V prosinci to budou dva roky, co jsem si našla takovou kulatou bulku v prsu. V půlce ledna to budou dva roky, co jsem prodělala operaci. Na konci ledna to bude rok, kdy jsem naposledy seděla na křesle vedle hlavy mi bzučel motorek, který mi do žil vehnával infuze. Jsem v remisi. V prosinci to bude rok, kdy jsem se složila. Prostě jsem se jeden den ráno probudila a nebyla schopná souvislé myšlenky. Moje hlava fungovala mimo moje tělo. Pamatuju si, jak jsem v poledne stála u vody a poprvé mi hlavou proběhlo, že skok do vody by nebyl až tak špatným řešením. Odvrátila jsem pohled od vody, došla k lavičce, začala se chvět, správně navolit Amíka na telefonu se mi podařilo až na desátý pokus. Dali jsme si sraz u tchýně, bylo to pro nás oba nejrychlejší. Podle nejnovějších studií každá čtvrtá žena diagnostikovaná s rakovinou prsu trpí post traumatickým symptomem. Deprese jsou ještě častější. Naše tělo trpí chemickou nerovnováhou a pro mnohé z nás, je chemická nerovnováha ještě přidaná