Přeskočit na hlavní obsah

Co mě naučilo těhotenství

Ač je to už přes dva roky od tý doby co jsem byla těhotná, přeci jenom si to období pamatuju skoro jako by to bylo včera. Osm měsíců, který mi fakticky změnily život. Teď můžu konečně říct, že chápu svojí mámu, když mi v dětství popisovala fotky v rodinným albu, mojí tehdy oblíbený knížce, stylem, "to bylo než ses narodila." Popřípadě, "to bylo před svatbou." Pro mě to období než ses narodila vždycky znělo děsně tajemně a teď už vim jak znělo i pro mojí mámu.


Mých osm měsíců těhotenství mě naučilo,
že v angličtině nění pojem jinej stav a jinej stav je jediný sousloví, který těhotenství popisuje naprosto parádně a bezchybně, tímto děkuji češtině.
že Amík může klidně skoro omdlít a málem se poblít štěstím.
že je Amík děsná kvočna a že jsem si to kvočnění měla víc užít a ne pořád říkat "jsem těhotná, ne nemocná."
že se Amík dokáže pěkně vytahovat.
že termín ranní nevolnost je pitomost, kterou musel vynalízt nějakej chlap, protože mě bylo blbě pořád.
že mít kocovinu jde i bez toho večírku.
že dokážu spát klidně třináct hodin v kuse, měsíc za sebou.
že vám toho děsně moc projde, protože jste těhotný.
že budu de facto řidičem, neb jsem jediná střízlivá.
že ty fotky jak štíhlá budoucí maminka s miniaturním bříškem a sexy šatičkách jsou hovadina.
že se dokážu metamorfovat do rozměrů dost hustýho štamgasta, kterej krká, prdí a přes břicho si nevidí.
že ten štamgast v posteli asi není moc sexy.
že se s břichem špatně hejbe a nedá se zatáhnout.



že je lepší si koupit těhotenský džíny alespoň o dvě velikosti větší, protože je trapný, se do nich od šestýho měsíce těžce rvát.
že vás v Newyorským metru pustí sednout a když ne, tak si o to říct, to vás pak pustí sednout tři chlapi najednou a pak si hanbou zpátky nesednou.
že se musím smát s rozmyslem a mírou, protože se klidně u toho dokážu i počůrat.
že dejchání je dost důležitej proces, kterej jde pěkně na nervy, když to tolik nejde.
že jsem ráda, že mi ve stáří nehrozí problémy s prostatou, protože chodit na záchod pětkrát za noc je pěkně na prd.
že chůze kolébající se kačeny je fakt a že to ty ženský nepřeháněj.
že se všude dostanu jen mi to bude dlouho trvat, ale že mám tu nej výmluvu, protože jsem těhotná.
že dokážu sníst neuvěřitelný množství jídla a za deset minut potom mít děsnej hlad.
že se nemá hrabat těhotný do talíře, protože může třeba Amíkovi klidně zabodnout vidličku do ruky.




že vás to mimino uvnitř fakticky kope a že to bolí jako prase.
že budete dávat tolik krve až se z vás stane profi hledač žil.
že nošení bot na podpatku je blbost a ke konci se stejně vejdete jenom do kecek.
že si ty kecky nebudete moct zavázat, protože se to přes to břicho nedá.
že ty speciální podkolenky na oteklý kotníky vám fakt zamezí otoku kotníků, ale nezabrzdí otoku kolen.
že jsem pověrčivá, ale že by nebylo špatný mít aspoň pár plínek doma.
že jsem ráda, že jsem ženská a ne slonice, protože ty jsou těhotný klidně dva roky.
že je to celý docela dobrá přípravka na brutální změnu života, která ale fakt stojí za to.





Komentáře

  1. Super, že píšeš, tvoje články mě fakt baví :) A teď si představ to druhý těhotenství, kdy budeš ještě víc prostorově objemná, unavená a k tomu mimi chlápek...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dík, mě ty tvoje taky moc baví a vzdělávají, mám už teda asi rok rozečtenou knížku montessori from the beggining a to díky tvýmu doporučení...jinak si ani to druhý těhotenství neumim představit, jako pokud do toho půjdem tak to bude pěkný maso to je jasný :-)

      Vymazat
  2. Super čtení ty tvoje články a je skvělý nápad je dát i jinam než na koně. Zdraví tě nejstarší matka z březnovek :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc, a teď jdu vyšmírovat, která je ta nejstarší matka...mě ty nicky zabíjejí :-D

      Vymazat
  3. Teď jsi mě rozesmála :-) Bodnout vidličku do ruky :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele a to jsem si to nepřibarvila, Amík z toho má dodneška trauma :-)

      Vymazat
  4. Píšeš vtipně, jdu pročítat, než nejmladší usne... V USA jsem žila nějakou dobu taky, tak jsem zvědavá :-) Www.vimneok.wordpress.com

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak jsme slavili Chanuku ve Vermontu

Já vím, že je po svátkách, ale pro nás, kterým skončila Chanuka teprve 29. prosince se to až tak nezdá. Letos jsme se rozhodli pojmout svátky sto procentně po židovsku. Žádný stromeček a žádný dárek ráno nebo večer, prostě jenom svíčky na svícnu a dárek každý večer.  Ona ta Chanuka je pro děti  úplně dokonalá, osm nocí, osm slavnostě naladěných večerů a osm dárků. No prostě paráda. Už od Halloweenu se mě chlapík každý ráno ptal: "Mami a Chanuka bude kdy?" Ono to pětiletý dítě ten pojem o čase až tak nemá a tak ač jsem se snažila jak jsem chtěla, měla jsem štěstí, když se mě zeptal jen jednou denně. Chanuka je svátek pohyblivý a je každý rok jindy, letos se kryla s Vánocema parádně a my si užívali od 22. až do 29. prosince. Chanuka je svátek světel, každý večer se zapaluje jedna svíčka na osmi ramenném svícnu přitom se zpívá a jí smažená jídla. Ona ta Chanuka je totiž oslavou oleje, který vydržel oblehaným povstalcům místo jednoho dne, dní osm. Prý něco jakko kdyby b...

Když se na chvilku zastaví dech

8 dní poté Na začátku prosince na svoje narozeniny jsem si nadělila docela divnej dárek. Našla jsem si takovou malou, kulatou, bulku v prsu. Zastavil se mi dech. Strachem, představou, co všechno to může bejt. C ojsem udělala? Šla jsem na internet. Největší blbost co může člověk udělat? Asi jo. Po chvilce vyklidnění jsem šla za Amíkem. Zastavil se mu dech. Amíkova noční můra? Amíkova máma prodělala před 23 lety rakovinu prsu s následnou mastektomií. Noční můra, hadr, takový to prožití vašeho nejhoršího strachu a noční můry v jednom. Amíkovi bylo tehdy 12 let. Internet mi nestačil a tak jsem se objednala k doktorovi. Vždyť proč se dohadovat, když se to dá všechno zjistit. Za tejden po nálezu jsem byla s Amíkem a jeho mámou v nemocnici na vyštřeních. Mám štěstí, Amíkova sestra, moje švagrová je doktorka v jedný rakovinový nemocnici v NYC. Klasicky jako ve všech americkejch nemocnicích jsem si musela nejdřív zjistit, jestli berou moje pojištění. Ano, berou jenže jsem si mus...

Když vás chemoška pošle do háje aneb ne vždy se rande vyvede

Ne každý rande se vyvede to je jasný. Zvlášť pak rande dohozený, to je vždycky taková sázka do loterie, buď jo nebo ne, nebo možná jo a za chvilku ne. Moje první chemoškový rande, to byla taková malá oťukávačka, nějak jsme ani jeden nevěděli jak na sebe zareagovat. Tak vypadalo to, že jo. Čas ale ukázal. Na svý druhý rande jsem přišla s celým teamem podporovatelů. Amík byl jasnej, ten nechce u žádný schůzky chybět, si asi myslí, že bych ho mohla podvíst nebo co. Máma tak ta šla taky a posledním a naprostým nováčkem byl pak můj brácha. Chudák, pro toho bylo tohle rande vlastně takovej úvod do světa raka. Samozřejmě, že ví o všem, ale ono je asi něco jinýho vidět to na vlastní oči než to sdílet přes telefon nebo skype. Někdy si myslím, že tyhle věci jsou skoro horší, když se na ně koukají ostatní, než když si to prožíváte na vlastní kůži. Já totiž vím co se mi děje v těle, ale ti ostatní to nevidí a a ni necítí. A když se zpětně dívám na některý ty fotky sama sebe, tak teda uff...