Nemožné je možné nejen v USA aneb jsem nominovaná v soutěži MAMAblog roku 2016

Nemožné je možné nejen v USA, jako fakt, nemožný je klidně možný i v blogovacím světě českýho internetu, vážně!

Můj sotva začínající blog byl nominovanej v soutěži MAMAblog roku 2016 v kategorii lifestyle.

Ještě pořád tomu nemůžu uvěřit. Nemá cenu ani popisovat jak moc překvapená jsem z toho byla pořád ještě jsem. Amík ten se jenom smál, máma je pyšná a tchyně mi hlavně kladla na srdce, ať dávám pozor na to co na ten internet píšu, protože člověk nikdy neví. Samozřejmě jsem ji ujistila, že tam dávám jenom samý pěkný věci a hlavně nic moc osobního, to má tak někdo kliku, když jeho tchyně neumí česky. Tchán chtěl naopak vědět, jestli se v blogu někde mihnul, budu o něm muset něco brzo napsat. Můj brácha pro mě taky hlasuje, takže v rodině to mám jistý, teď jenom rychle naučit mini chlapíka hlasovat a založit mu email, tak je ta generace novýho milénia, tak proč by nemohl mít email dřív než bude mluvit, že? Teď mě ještě napadlo, že bych mu mohla založit facebook a instagram, ať se chlapík snaží, nikdy není moc brzo na získání novejch lajků.

Takže pokud máte zájem tak hlasujte. Za hlasování se prý dá vyhrát i nějaký ten dárek, takže držím palce. A hlavně moc děkuju za nominaci! A to myslím vážně!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak jsme slavili Chanuku ve Vermontu

Já vím, že je po svátkách, ale pro nás, kterým skončila Chanuka teprve 29. prosince se to až tak nezdá. Letos jsme se rozhodli pojmout svátky sto procentně po židovsku. Žádný stromeček a žádný dárek ráno nebo večer, prostě jenom svíčky na svícnu a dárek každý večer. Ona ta Chanuka je pro děti úplně dokonalá, osm nocí, osm slavnostě naladěných večerů a osm dárků. No prostě paráda. Už od Halloweenu se mě chlapík každý ráno ptal: "Mami a Chanuka bude kdy?" Ono to pětiletý dítě ten pojem o čase až tak nemá a tak ač jsem se snažila jak jsem chtěla, měla jsem štěstí, když se mě zeptal jen jednou denně. Chanuka je svátek pohyblivý a je každý rok jindy, letos se kryla s Vánocema parádně a my si užívali od 22. až do 29. prosince. Chanuka je svátek světel, každý večer se zapaluje jedna svíčka na osmi ramenném svícnu přitom se zpívá a jí smažená jídla. Ona ta Chanuka je totiž oslavou oleje, který vydržel oblehaným povstalcům místo jednoho dne, dní osm. Prý něco jakko kdyby b...

Další informace

Když se na chvilku zastaví dech

8 dní poté Na začátku prosince na svoje narozeniny jsem si nadělila docela divnej dárek. Našla jsem si takovou malou, kulatou, bulku v prsu. Zastavil se mi dech. Strachem, představou, co všechno to může bejt. C ojsem udělala? Šla jsem na internet. Největší blbost co může člověk udělat? Asi jo. Po chvilce vyklidnění jsem šla za Amíkem. Zastavil se mu dech. Amíkova noční můra? Amíkova máma prodělala před 23 lety rakovinu prsu s následnou mastektomií. Noční můra, hadr, takový to prožití vašeho nejhoršího strachu a noční můry v jednom. Amíkovi bylo tehdy 12 let. Internet mi nestačil a tak jsem se objednala k doktorovi. Vždyť proč se dohadovat, když se to dá všechno zjistit. Za tejden po nálezu jsem byla s Amíkem a jeho mámou v nemocnici na vyštřeních. Mám štěstí, Amíkova sestra, moje švagrová je doktorka v jedný rakovinový nemocnici v NYC. Klasicky jako ve všech americkejch nemocnicích jsem si musela nejdřív zjistit, jestli berou moje pojištění. Ano, berou jenže jsem si mus...

Další informace

Když vás chemoška pošle do háje aneb ne vždy se rande vyvede

Ne každý rande se vyvede to je jasný. Zvlášť pak rande dohozený, to je vždycky taková sázka do loterie, buď jo nebo ne, nebo možná jo a za chvilku ne. Moje první chemoškový rande, to byla taková malá oťukávačka, nějak jsme ani jeden nevěděli jak na sebe zareagovat. Tak vypadalo to, že jo. Čas ale ukázal. Na svý druhý rande jsem přišla s celým teamem podporovatelů. Amík byl jasnej, ten nechce u žádný schůzky chybět, si asi myslí, že bych ho mohla podvíst nebo co. Máma tak ta šla taky a posledním a naprostým nováčkem byl pak můj brácha. Chudák, pro toho bylo tohle rande vlastně takovej úvod do světa raka. Samozřejmě, že ví o všem, ale ono je asi něco jinýho vidět to na vlastní oči než to sdílet přes telefon nebo skype. Někdy si myslím, že tyhle věci jsou skoro horší, když se na ně koukají ostatní, než když si to prožíváte na vlastní kůži. Já totiž vím co se mi děje v těle, ale ti ostatní to nevidí a a ni necítí. A když se zpětně dívám na některý ty fotky sama sebe, tak teda uff...

Další informace

Máma za vodou

Prohledat tento blog