Život v cizím jazyce aneb to spelování je sakra maso

Ej, bí,sí, dí...

A je to tady Amík začíná spelovat slova v angličtině, kterejm mini chlapík nemá rozumět. Spelování neboli hláskování, jak se to řekne pěkně česky, je podle mě největší podpásovka hlavně teda namířená proti mě. Jo, Amík podvádí a používá klasickou fintu anglicky mluvícího člověka, kde každý písmeno je vlastně slovíčko, a když se pak normální slovo vyhláskuje, tak to celý zní ale úplně jinak než jak se vyslovuje. Bohužel místňáci se v tomhle umění trénujou snad od narození. Jenže to není fér! Ne, fakt to není fér, protože mě to dementní hláskování fakt nejde. Jasně umím zazpívat anglicky abecedu hele: "ej, bí, sí, dí, í, ef, dží!" Tak děsný to se mnou zase neni, ale když on to řiká hrozně rychle a já to pak nestíhám.

Jakmile já slyším hláskování, ocitnu se zpátky v první třídě, kde se urputně a upoceně snažim dát dohromady slabiky a věty. "Tak co je tam napsaný, Aničko?" Moje šestiletý já: "M-A-M-A." Moje máma po stopadesátý, ale pořád trpělivě: "A kdo jsem já? Tvoje?" Já překvapeně: "Máma." "No vidíš. A co je tam teda napsanýho?" Já naprosto přesvědčivě: "To je jasný, M-A-M-A." Ach jo a teď to mám znova.

No přece jenom bych měla to hláskování už umět, když tyhle špinavý triky hrál Amík a celá jeho rodina před pár lety, když nechtěli, aby něčemu rozuměli malí synovci. No tfuj, když si na to vzpomenu, jak přede mnou rychle hláskovali jakýkoliv slovo a jenom já a tříletý dvojčata jsme neměli ani páru o tom, jestli koupit tu zmrzlinu hned nebo až pak. Naštěstí šlo většinou o sladký jídlo a ne o život, to bych bejvala byla pěkně namydlená. Jako úplně to vidim Amík za mnou přijde a vyhláskuje mi, že má osmnáctiletou milenku a já mu na to řeknu no super!

Dvojčecí synovci se dodnes smějou jak mě vypekli, když jim bylo asi osm a oni se nudili během cesty autem. Prej:"Teto Annie, vyhláskuj nám icup." Já, v duchu si řikám, to slovo nemá žádnej význam, proč to hláskovat, ale co chtěj to tak tady to máte: "Áj-sí-jů-pí." (když se tohle napíše anglicky tak to vypadá takhle "I see you pee" neboli "vidím tě čůrat") Ze zadního sedadla se ozval děsnej výbuch smíchu a: "Ještě jednou teto!" Já, naprosto nechápavě:" Áj -sí-jů-pí." Zadní sedačky se třesou. "Teto, ještě, prosím." Já, už mírně nesvá, sakra co dělám špatně? To neumí ani vyhláskovat neexistující slovo nebo co? Znova hláskuju s důrazem na jednotlivý písmena" ÁJ-SÍ-JU-PÍ!" Tentokrát si ti osmiletý kluci definitivně smíchli učůrli. Já na Amíka: "Prosim tě, co jako dělám špatně?" Amík s mírně ztuhlym ksichtem jak moc se snaží nesmát: "Hele, nic, řekni to ještě jednou a pomalu a poslouchej!" Já znova důrazně a hlasitě, fakt poslouchám: "Áj sí jů pí!" Nic, prostě nechápu, vzadu se haranti držej sedaček, aby smíchy nespadli na zem. Já, už fakt mírně namíchnutě: "Co s tim tady všichni máte?" Dobře, řekli jste si o to a použiju silnou zbraň: "Narozdíl od vás všech tohle neni můj jazyk a až budete umět česky, tak si pokecáme!" Tak ruce pěkně překžížim a nasadim trucovací výraz. Amík, se chechtá a řiká: "Prosim tě poslouchej! "Áj sí jů pí!" A jé, konečně mi to zapálilo. "Ach jo, to je ale trapnej vtip!"

No moje poslední šancí je mini chlapík, třeba se to naučim s nim.

Oj, joj už se třesu na trénink