Přeskočit na hlavní obsah

4. červenec, Den Nezávislosti



vlajky a cupcake

Takže u nás máme 4. července, vlajky vlajou, nám před barák taky jedna realitní agentura píchla vlajku do trávníku, tak jak to v rámci svojí reklamy dělá každý svátky. Pěkně mě tím prvně vypekli, jsem si myslela, že se to musí ta vlajka. Dneska vypekli tchána, když si myslel, že jsme to nazdobili my.

My jsme letos prvně od narození mini chlapíka na 4.července tady v NYC. Teda, ono je to teprve po třetí od jeho narození.

Mini chlapíkův první 4. červenec to jsme se s kamarádama rozhodli, že pojedem kempovat. Bohužel jsme se rozhodli na poslední chvíli asi tak dva tejndy před a to už všechny super kempy byly obsazený, na 4. kempovat tak to se musí rezervovat minimálně tak dva měsíce dopředu. No nic, vydali jsme se stejně, zabalili mini chlapíka a asi třicet jeho tašek, klika, že jsme se tam vešli my čtyři dospělí, mini chlapík a jeho věci. Ono to čtyřměsíční mimino sice nepotřebuje jídlo, ale těch krámůa to jsme jeli jenom na jednu noc, protože jsme se na dýl báli, co kdyby nám nastydl, termo oblečení jsme měli sebou asi jenom šestero. Po dvouhodinový jízdě, těsně u vybranýho, jedinýho volnýho kempu kamarádi zjistili, že zapomněli stan, asi v tom šoku, když viděli tolik těch mini chlapíkovejch krámů v autě. Naštěstí ten kemp půjčoval stany, jako to nás s Amíkem docela dostalo, protože my už dělali vtipy o tom, jak budou spát pod širákem, v těch bahno loužích, kterýma tam byl ten kemp posetej. Ale co vnoci po ohňostroji trvajícím asi 3 vteřiny nás krásně uspala hlavní silnice vedle kempu, ona ta auta zní tak monotónně. To má člověk z toho, že si nezarezervuje kemp dopředu. A ta krásná cesta zpátky, kdy celej NYC potkáte takhle pěkně na dálnici a mini chlapíka jsme taky mohli vyndat ze sedačky, když se tři hodiny místo slova jede používá šine. Dokonce jsme potkali týpka na odpočívadle, kterej se tam rozhodl přespat, prej na to neměl ty nervy, srab.

Loni na mini chlapékovej druhej den Nezívisloti jsme byli v jendom menším městečku ve státě New York a minic hlapík a moje máma konečně poznali, co to znamená pravá americká přehlídka na den Nezávisloti, ze začátku oba nadšeně výskali, když viděli ty nádherně naleštěný hasičský auta, když ale kolem projelo dvacátý, tak už ani mini chlapík nemával americkou vlaječkou, kterou mu strčil do ruky nějakej vojenskej veterán a po padesátym už jsem našla svoji mámu jak se schovává za rohem a snaží se nenápadně zapálit, sedmdesátý to už chtěla panáka. Mini chlapík, ale objevil jiný blaho zvaný cupcake a ukrutně se tím cpal, ještě, že měl na sobě patriotický barvy, tak ta tyrkysová mu k tomu parádně ladila.

Letos se pokusíme o další prvně pro mini chlapíka a mojí mámu, zkusíme najít pravej nezávislostní newyorskej ohňostroj, teda ono to nebude o tom hledání, víme přesně kde budou, ale o tom jak moc jsme ochotní čekat a jak dlouho chceme jít dopředu, abysme zabrali dobrý místa. Uvidíme, zatim máme v plánu místa dvě.

Šťastnej Den Nezávisloti všem!! Asi se teď pujdu podívat na ten skvělej film o ufounech jak přistanou ne Den Nezávisloti v NYC.

4_červenec_v_USA_žena_patriotka
Patriotka


jeho_první_americká_vlajka
Mini chlapék dostal svoji první vlajku

žena_ve_stylizovaným_patriotickým_svetru
Stylizovaný svetr

batole_patriot_běží_s_americkou_vlajkou_v_ruce
Zuřivý běh batolete

Snaha okouzlit

americký_batole_patriot
Malej patriot


.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak jsme slavili Chanuku ve Vermontu

Já vím, že je po svátkách, ale pro nás, kterým skončila Chanuka teprve 29. prosince se to až tak nezdá. Letos jsme se rozhodli pojmout svátky sto procentně po židovsku. Žádný stromeček a žádný dárek ráno nebo večer, prostě jenom svíčky na svícnu a dárek každý večer.  Ona ta Chanuka je pro děti  úplně dokonalá, osm nocí, osm slavnostě naladěných večerů a osm dárků. No prostě paráda. Už od Halloweenu se mě chlapík každý ráno ptal: "Mami a Chanuka bude kdy?" Ono to pětiletý dítě ten pojem o čase až tak nemá a tak ač jsem se snažila jak jsem chtěla, měla jsem štěstí, když se mě zeptal jen jednou denně. Chanuka je svátek pohyblivý a je každý rok jindy, letos se kryla s Vánocema parádně a my si užívali od 22. až do 29. prosince. Chanuka je svátek světel, každý večer se zapaluje jedna svíčka na osmi ramenném svícnu přitom se zpívá a jí smažená jídla. Ona ta Chanuka je totiž oslavou oleje, který vydržel oblehaným povstalcům místo jednoho dne, dní osm. Prý něco jakko kdyby b...

Když se na chvilku zastaví dech

8 dní poté Na začátku prosince na svoje narozeniny jsem si nadělila docela divnej dárek. Našla jsem si takovou malou, kulatou, bulku v prsu. Zastavil se mi dech. Strachem, představou, co všechno to může bejt. C ojsem udělala? Šla jsem na internet. Největší blbost co může člověk udělat? Asi jo. Po chvilce vyklidnění jsem šla za Amíkem. Zastavil se mu dech. Amíkova noční můra? Amíkova máma prodělala před 23 lety rakovinu prsu s následnou mastektomií. Noční můra, hadr, takový to prožití vašeho nejhoršího strachu a noční můry v jednom. Amíkovi bylo tehdy 12 let. Internet mi nestačil a tak jsem se objednala k doktorovi. Vždyť proč se dohadovat, když se to dá všechno zjistit. Za tejden po nálezu jsem byla s Amíkem a jeho mámou v nemocnici na vyštřeních. Mám štěstí, Amíkova sestra, moje švagrová je doktorka v jedný rakovinový nemocnici v NYC. Klasicky jako ve všech americkejch nemocnicích jsem si musela nejdřív zjistit, jestli berou moje pojištění. Ano, berou jenže jsem si mus...

Když vás chemoška pošle do háje aneb ne vždy se rande vyvede

Ne každý rande se vyvede to je jasný. Zvlášť pak rande dohozený, to je vždycky taková sázka do loterie, buď jo nebo ne, nebo možná jo a za chvilku ne. Moje první chemoškový rande, to byla taková malá oťukávačka, nějak jsme ani jeden nevěděli jak na sebe zareagovat. Tak vypadalo to, že jo. Čas ale ukázal. Na svý druhý rande jsem přišla s celým teamem podporovatelů. Amík byl jasnej, ten nechce u žádný schůzky chybět, si asi myslí, že bych ho mohla podvíst nebo co. Máma tak ta šla taky a posledním a naprostým nováčkem byl pak můj brácha. Chudák, pro toho bylo tohle rande vlastně takovej úvod do světa raka. Samozřejmě, že ví o všem, ale ono je asi něco jinýho vidět to na vlastní oči než to sdílet přes telefon nebo skype. Někdy si myslím, že tyhle věci jsou skoro horší, když se na ně koukají ostatní, než když si to prožíváte na vlastní kůži. Já totiž vím co se mi děje v těle, ale ti ostatní to nevidí a a ni necítí. A když se zpětně dívám na některý ty fotky sama sebe, tak teda uff...