Ano, i my jsme se připojili k davům rodičů s dětma, který choděj na kolotoče, rodičů, který stojej u točících atrakcí a mávají na svoje nadšený potomky při každym zatočení. Máme kliku, nebo smůlu, určitě tu kliku spíš, že bydlíme nedaleko takovýho pěknýho dětskýho lunaparčíku, kam se dá zajet autem za deset minut.
Je to parčík plnej vzpomínek pro Amíka, kterej tam chodil už jako dítě. A dokonce i mě dítěti narozenýmu za komunistů, tenhle parčík dětství tak trochu připomíná. Jasně labutě tam nemaj, místo nich tam lítá růžovej slon Dumbo nebo letadýlka, ale je tam ten kolotoč s těma koněma, jak na ně chtěly všechny děti a na lůsry zbyly jenom kočáry. Řetízkáč tam je taky a mini chlapík se zatím trénuje jak se vypořádat s frustrací, neb na něj pro svoji vzrůstovou diskriminaci nesmí.
Lunaparčík máme za rohem, lístků jsme hned na jaře pro jistotu koupili sto, no nekup to, když oni se tam se řídí stylem čím víc koupíte tím míň zaplatíte, zjevně v naději, že je ztratíme. Akorát jeden malej probém máme. Mini chlapíkově mámě je zle z kolotočů. Jéžišmarjá, mě se jako dítěti dělalo zle i z lodiček, taková ta hra jak se zamotá normální houpačka a dítě pak nadšením výská byla pro mě utrpením a teď, teď musim na kolotoče. Ano, přesně tak, každá návštěva lunaparčíku je pro mě tréninkem v mateřský lásce. "Když on tak děsně na ty letadýlka chce. A když oni by ho tam samotnýho nepustili," přemlouvám pokaždý svůj žaludek.
Je zajímavý jak jsme si s Amíkem rozdělili úlohy, já jelikož jsem prý malýho vzrůstu chodim na všechny ty lítací příšernosti. Amík zaujal zbabělou pozici, "na lítací věci nemůžu, nevejdu se tam s nohama," když jsem poukázala na dvoumetrovýho chlapa, kterej vylezl zelenej z Dumba, tak mi Amík řekl, že ho nevidí.
Klika je, že mě ty častý návštěvy naučily pár triků jak udržet obsah žaludku, tak kam patří. Ano, je ze mě pravej lunaparčíkovej mazák.
1. Na růžovýho slona Dumba nelez, ten je rychlej jak mrcha a točení je obvzvlášť dlouhý, naštěstí je růžovej a to mini chlapíka tak moc neláká. Romyslet si to druhý dítě, co kdyby to byla holka?
2. Ve vláčku rozhodně nesedět za mašinfírou, jinak jdou výfuky dieslovýho motoru přímo do ksichtu
3. Pokud se ocitnu na točící příšernosti, musím se dívat upřeně před sebe, žádný pohyby hlavou nebo nějaký mávání, použít sílu vůle a ukázat prckům, že sem velká a tudíž ten oběd udržim!
4. Ten hot dog si dej až po točení!
Amík žádný takovýhle triky nepotřebuje, neb je za frajera, kterej vyhrává míčkama rybičky. To takhle asi před dvěma měsícema zachytil mini chlapíkův nadšený pohled směřující k míčkům a rybičkám, kde za pouhý 3 dolary si může člověk vyhrát zlatou rybičku, pokud se trefí míčkem do mističky. Amík se trefil jednou ač mu mini chlapík pomáhal. Paní se zjevně rybiček chtěla zbavit a tak nám vnutila hned tři. Bohužel nám k tomu nedala akvárko a tak se rybičky mírně prodražili. No, ale co, po akvárku jsme vždycky snili a teď ho konečně máme. Posledně jsem Amíka nachytala při tom jak zálibně obhlíží pušky na střelnici, naštěstí to nestačil a já ho odtáhla předtim než by zase něco vyhrál.
Bez čeho se žádná návštěva lunaparčíku neobejde je mini chlapíkova jízda na motorce. Je to něco jako jízda motorkou v kleci, stejně děsivý a strašidelný a nebezpečný a mini chlapík tam jezdí úplně sám a nově i bez držení, pankáč jeden! Při první týhle smťácký jízdě jsem chtěla mini chlapíka přivázat k motorce celýho, duck tape nám bohužel obsluha zakázala, stejně jako moje poutání přes prsa, prej to dítě taky potřebuje dejchat a modrá v obličeji není zdravá barva. Oba dva jsme s Amíkem stáli těsně u plůtku, kterej jsme málem porazili, jak pevně jsme se ho drželi. Já když viděla jak rychle to jede jsem sebou málem švihla a otočila strachem zaslzený oči na Amíka. "Neboj, ten plot kdyžtak přeskočim!" Ujistil mě manžel, hrdina. My oba sotva dejchali a to dítě tam vejská!
Život rodiče je fakt těžkej, teď to konečně chápu. Ale jedno se tý svý mámy musim zeptat, jak to, že jí tolik bavilo jezdit na labutích?
 |
| Jeho budoucnost je jasná, bude hasičem |
 |
| Lodník |
 |
| Mini chlapík motorkář |
 |
| Born to be wild |
to je parada, to by sa aj mojmu pacilo...my tu na kolotoce nechodime, lebo pocasie je malokedy dobre a vsetky su daleko...ja som ako decko stravila dlhe hodiny na hupacke a teraz ked si na nu sadnem zachvilu mi je zle...
OdpovědětVymazatDíky, pobavilo :-D já dřív kolotoče apod. milovala, ale poslední dobou se mi točí hlava I z houpačky na hřišti... Prý věkem vysychá něco někde v uchu, odpovědné za rychlé přizpůsobení těla změnám polohy a tudíž čím jsme starší tím pomaleji to jde a tím méně to snasime... No vědec ze mě nebude, ale tak nějak jsem to pochopila :-)
OdpovědětVymazatKolotoče a poutě nesnáším, naštěstí většinou s dětmi nikam lézt nemusím, ale i tak trpím při tom čekání, než se děti dotočí. Ale je to asi proto, že my tady máme ty klasický světský kolotočáře, s kýčovitýma kolotočema a uřvanou hudbou. Tyhle vaše kolotoče vypadají moc hezky, třeba ta lodička mě vyloženě nadchla :-)
OdpovědětVymazat