Mini chlapík a šarády aneb on se mluvit naučí

Mini chlapík a jeho babá

Mini chlapíkovi jsou dva roky a čtyři měsíce, skoro pět a jeho mluvení co se týče slov je pořád tak nějak dost podobný. No němej neni, toho se nebojim, ale tak nějak povětšinou pořád žijem spíš s chodicím soundtrakem k filmu zvanej mini chlapíkův život.

Ještě do nedávna jsem měla takovej jako plán, že až půjde mini chlapík do školky, takže by jako už mohl mluvit. No tak ten plán je zjevně v háji, neb mini chlapík to za ten měsíc a něco prostě nemá šanci stihnout to je mi jasný. Jako, že bych se takhle po ránu probudila a vedle mě mini chlapík: "Mami, já mám hald. Pojď mi uvařit vajíčka." Tak to by mě docela dostalo, asi tak jako stojící novorozeně ve filmu o nadpřirozenejch věcech.

Jednoho jsem si ale všimla. Mini chlapík sice nemluví, ale rozumí a rozumí dvoum jazykům, což mě a všechny okolo pořád nepřestává fascinovat. A nejen, že tomu rozumí, on toho začíná využívat. Tak nějak si všiml, že jsou kolem něj lidi, který neuměj česky. Tak třeba i přes můj výslovnej zákaz si hrát s jídlem, jsem matka přísná a disciplína musí u nás bejt, a moje odmítnutí ho pustit do krabičky s rajčatama. Tak i přes ten můj děsivě znějící zákaz před mojí kamarádkou se mini chlapík v klidu otočil a prostě si jí řekl. Ten malej vychcánek věděl, že kamarádka tomu zákazu nerozuměla a že mu tudíž udělá co chce.

Ale nějakej ten vývoj tady přece jenom je a sice někdy před měsícem si mini chlapík  do svýho bohatýho šestislovníku přidal dvě nový a ještě k tomu anglický slova "baloon" a "no." To jsme si takhle jeli autem a mini chlapík najednou ukazujíce na balónky: "Baloon, baloon!" Já úplně vyřízená volám na Amíka, kterej to málem narval do pangejtu neb jsem mu vykřikla do ucha: "Slyšels to? Slyšels to? Amík úplně v klidu zjevně ještě roztřesenej z potencionální bouračky: "Ne." Takovej moment v životě rodiče a on to klidně přeslechne. "Řekl baloon,"  nedala se nadšená matka geniálního syna. Amík: "Se ti něco zdálo." Já se slzama v očích neb můj syn jasně promluvil a nebylo to hají ani ham: "Sleduj, to řekne znova. On fakt mluví!" Otočila jsem se na mini chlapíka a pyšným hlasem pravila:"Řekni baloon." Ticho. No nic nemáme přece cvičenou opičku, ale samostatnou lidskou bytost. Nedala jsem se a se stálým nadšením pravím Amíkovi:"Hele, teď to přijde, uvidíš se tak rozkecá, až budeme koukat!"  Samozřejmě jsem to hned volala svý mámě: "Tak je to tady. To dítě mluví." Máma: "Jak mluví?" "Normálně, řekl dvě slova baloon a no." Máma: "Jdu zase vytáhnout tu anglickou učebnici, protože teď už je to tady." Ehm, tak jedno víme jistě mini chlapík bere mluvení s rozvahou, neb od toho památnýho dne, už uběhl měsíc a něco.

Co je fakt zajímavý je pozorovat, jako dokáže těch svejch vosum slov, pár znaků a poměrně dost zvířecích zvuků perfektně využít jak na záchranu vlastního života, tak na vyprávění příběhů.

Tak třeba "ham" je zjevně základní mini chlapíkova lidská funkce, takže "ham" se naučil hodně rychle a používá ho často a rád. Rád krmí rybičky a našeho kocoura, kterej teda jakmile slyší mini chlapíkovo ham adresovaný jeho směrem, tak prchá. Srab. Mu nechutná rozmáčený sušený žrádlo. Zmlsanec. "Ham" ale u samotnýho mini chlapíka tak nějak ztratilo na síle. "Bumbat" říct neumí, za to si to zaznakuje a tady má teda mini chlapík kliku, že jsme tenhle znak naučili i ostatní z rodiny, tady by si to ve volný přírodě pěkně odskákal. Pak je zajímavý slovo "hají" to volně využívá hlavně jako základní životní funkci "nechci uklízet," neb kdykoliv zavolám: "Jdeme uklízet!" Mini chlapík zavolá:"Hají!" A běží do postýlky. Zjevně je to reflex mužskýho přežití. By mě zajímalo, co by tomu řekl Pavlov.

S vyprávěním příběhů je to už o něco složitější, tam to vypadá spíš jako šarády. Jako hra je to dobrá a zábavná, ale chtělo by toaspoň jednou za čas změnit role. Bohužel my jsme ti, který jsou pořád za dveřma, zatímco mini chlapík třímá v ruce všechny trumfy. A nejhorší při týhle hře je, když si mini chlapík na něco vzpomene, co není v kontextu. To pak vypadá tak nějak takhle. Mini chlapík: "Mamá, mamá." Já: "Co?" Mimi chlapík začne zuřivě motat rukou do kola a funět u toho. Já soustředěně. Kolo. Ruka. Funění. Točit. Dokola. "Mašinka!" Zvolám vítězně. Teda nechápu co to má co dělat s tim, jestli se mu chce čůrat, ale dobrý. Mini chlapík pokračuje. Ručička mává směrem ke dveřím, k tomu začne výt:"Auuauuauuuuuuu." Aha, tak to je primitivní to mám rychle: " Jasně byli jsme v zoo a viděli vlky. Jeli na mašince." Sakra to dítě má tak chytrou matku, jak to všechno ví, hlavně aby to ocenil až bude v pubertě tu moji chytrost. Ale průser je když třeba jako dneska večer:" Hele, musíš jít spinkat, protože až se probudíš, tak půjdem na pláž." Mini chlapík začne otvírat a zavírat pusu. "Jasně, rybičky tam budou." Mini chlapík začne máchat oběma rukama. "Jo, hodně vody? Vlny?" Mini chlapík dál máchá oběma rukama. Sakra máchání rukou. Voda? Hodně? Vlny? Písek? Pláž? Plavat? "Začni už mluvit, prosím, prosím. Mě docházejí nápady."

Já vím, že to bude úplně stejný, jako když byl novorozeně a Amík mu furt řikal: "Otevři oči aspoň na chvilku se na mě koukni. No tak, drobečku." Neuběhl ani rok a Amík mu řiká:"Tak zavři už ty oči a spi, dělej, šup." Nebo jako s chozením: "Udělej krok, no ty seš šikovnej!" "Hele, sedni si aspoň na chvilku, prosím tě, běháš už od pěti," se ozývá za půl roku.