Olympiáda v Riu a mini chlapíkův pecen chleba

Olympiáda v Riu skončila před několika týdny. Přiznám se moc jsme z ní neviděli, protože nemáme televizi a televizní stanice se s internetem o přenosy odmítají dělit, ale hodně jsme o ní slyšeli a četli, ono se před ní prostě nedalo utýct a to nejen kvůli sportovním výkonům, ale i kvůli neuvěřitelnýmu sexismu, který předvedla americká a britská média (za český a jiný mluvit nemůžu).

Olympiáda v Riu byla olympiádou žen, neb her se celkově zúčastnilo víc žen než kdykoliv předtím. Rio bylo taky olympiádou USA, kdy americkej tým vyhrál nejvíc medailí ze všech zemí, 121. Z těch 121 medailí, ale americké sportovkyně vyhrály víc medailí než jejich mužský protějšky 61:55 a 5 medailí bylo pak ze smíšenejch týmů.

Statistiky jsou pěkná věc, ale jak je vidět komentátoři a novináři se s tím poprali po svým, většina z nich pěkně po staru. Komentátory v Británii děsně zajímalo, co používají britský veslařky na pleť a to okamžitě po jejich doveslování. Co třeba plavkyně a její nevysušený vlasy, další důležitá otázka. Pak proběhly vyložený perly, třeba to, že manžel a trenér v jednom po vítězství maďarský plavkyně Katinky Hosszu byl okamžitě označen za osobu zodpovědnou za její zlato. O tom, že bylo věnováno mnohem víc pozornosti a času sportovcům než jejich ženskejm protějškům se ani bavit nemusíme. Je možný, že oni ti reportéři to prostě brali tak jak byli zvyklý, ale veřejnosti  se to prostě přestává líbit a proto se to tak rozmázlo.

Na olympiádě v Riu se odehrál taky jeden zlomovej moment, kdy Simon Manuel vyhrála jako první afroameričanka zlato v plavání. Je to neuvěřitelný, ale v některých kruzích americký veřejnosti pořád koluje názor, že černoši neplavou, protože mají problém s nadnášením, proto se jednalo o tak důležitou věc. Ještě v roce 1953 byl vypuštěn bazén hotelu v Las Vegas, potom co si v něm hhollywoodská herečka Dorothy Dandridge namočila palec u nohy. Sammy Davis Junior si v bazénu sice mohl zaplavat, ale stejně byl potom ten bazén vypuštěnej. V roce 1964 byli černošští plavci vyhozeni z veřejnýho bazénu na Floridě náhodným kolemjdoucím a do bazénu nalitá kyselina, asi na pročištění vody. Ano, proto bylo vítězství Simone Manuel tak důležitý a zlomový.

No a jak jsme je prožívali my? Přímej přenos jsme vlastně viděli jen poslední tři olympijský dny na začátku naší dovolený. Mini chlapík tak zažil hned dvě poprý: hotelovej pokoj a olympijský hry. Oboje ho naprosto uchvátilo. Hotelovej pokoj měl televizí nad postelí a on si jeden večer udělala olympijskou párty, on, miska čipsů, miska lentilek, jeho lego a my ostatní. Při bězích jsme nadšeně volali "go, go, go a honem, honem, honem." Mini chlapík se vesele přidal se svym "go" a běhal po pokoji do kolečka. Skoky do vody ho pak uchvátili natolik, že si po vzoru skokanů, kteří doskočili a ručníčkem sušili svoje pekáče buchet, začal i mini chlapík stahovat tričko a obdivovat svůj bochník chleba. Jedno jsem definitivně zjistila, není špatný mít dvě země, kterejm může rodina fandit, aspoň se mini chlapík naučil řikat "go."