Přeskočit na hlavní obsah

Bilingvní soužití v praxi


Soužití dvou lidí není nikdy jednoduchý. To máte ty rozházený fusekle a bordel všude kolem, z jejího pohledu a schovaný kusy šatstva a zmizelý nabíječky k telefonu, z jeho pohledu. Žít s jedním člověkem den po dni je někdy opravdu na palici a pak si k tomu vemte, že je třeba každej partner odněkud jinud. Dva lidi vyrostlý v jiný zemi, s jiným jazykem, no a najednou je o dvojnásobnou zábavu postaráno. Jazyk se člověk časem doučí a pochopí, ale některé věci prostě zůstanou.

Kolikrát bych tak chtěla Amíkovi říct: "Jdi do prdele, Sašo" nebo pronýst něco vtipnýho ve stylu "proletěla kolem sojka práskačka." "Když to srovnám s výletem na Kokořín," si můžu po vyšplhání nějakýho toho kopce řikat tak akorát sama sobě. V tomhle je to prostě smůla, i kdyby tomu rozuměl, jako třeba s tou prdelí nemám pochyb, že rozumí, ale to zase nepochopí proč mu řikám Sašo. 

Třeba takový vtipy. Jak ráda bych Amíkovi řekla takovej krásnej vtip o Pražácích a Brňácích, jak si takhle Pražák jede šalinou a je to vlastně jako jízda v tramvaji, jenomže po vesnici. Ha, ha, ha směju se tomu já, holka z Prahy. Jenže jak to tak přeložit. Ne, nevzdávám se už dvanáct let se takhle snažím k Amíkovu děsu překládat český vtipy. Je možný, že k tomu nahrává i můj problém zapamatovat si pointu v češtině natož s překladem, a tak pokaždý, když nadšená přijdu s větou: "Mám novej vtip. Tenhle je fakt dobrej. To se zasměješ!" Odpovídá Amík se zděšeným výrazem: "Nechceš ho říct svý mámě? Co takhle zatelefonovat bráchovi?" Ale já to nevzdávám a překládám dál.

Takže u nás doma klasické hlášky typu "zavřete oči odcházím" nebo vtipy o brňácích moc neletí, co ale letí jsou kraviny. Je neuvěřitelný, jak rychle se Amík naučí kdejakou blbost.

Před pár lety jsem mu, já blbá, řekla o tý idiotský písničce o Ančí, jak jí tančí ty kozy. Nevím co mě to tehdy napadlo, asi jsem se mu snažila přiblížit svoje dospívání. A tak se stalo, že nejen, že jsem touhle tupostí trpěla ve svých předpubertálních letech, kdy se tomu řezal každej desetiletej kluk, ale on mi to teď zpívá i Amík. No jeho variace jsou vždycky parádní:"Ančo kozy ukaž, dadadá kozy veliký. " řezá se sám sobě a svý vtipnosti. 

Nikdy nezapomenu ten moment, kdy Amík  uslyšel tu děsně vtipnou veršovačku na středu, ano mluvím o "Středa je ho tam třeba." No bude to už nějakejch 5, 6 let a pořád to ještě nezmáknul na 100 procent, což mu ale vůbec nebrání v tom, se o tenhle vtip pokoušet pořád a pořád dokola. Vždycky, když mám pocit, že s novou variací už nemůže přijít a že už se to konečně naučí, tak mě něčím překvapí. Ležim si v posteli a čtu si najednou na mě hupsne Amík a s vilnym výrazem ve tváři: " Je čtvrtek." Já: "No, a co??" "Čtvrtek, přeci, chápeš ne?" Já: "Nechápu." "Jako ČTVRTEK," chláme se u toho Amík, děsně natěšenej na to jak se mu to povedlo. "Jo, ty myslíš středa, no tak to si musíš ještě tejden počkat." Nebo se ke mě nečekaně přitulí a s vítězoslavným výrazem, teď jsem to fakt zmáknul, "Strejda třeba." "Co?? Jakej strejda?" Amík ale má vytrvalost, nenechá se zmást a furt se snaží. Po každym neúspěchu si mumlá pro sebe "středa je třeba, středa ho tam je třeba, středa ho chci, středa sexovat." 


Jak je vidět chlapi mají stejnej dementní smysl pro humor ať žijete kde chcete.


Komentáře

  1. Ja čůrám smíchy! :) Já dycky říkám, že jak jsme nekoukali na ty stejný večerníčky, tak některý věci prostě nikdy nesladíme, ale ono to vlastně není potřeba. A to ten můj Saša česky umí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že jsem tě pobavila! A máš pravdu, stejný večerníčky nejsou, ale to nevadí, aspoń máme něco jinýho na zábavu :-)

      Vymazat
  2. Ty mě bavíš!
    A vtipy o Brňácích se mě teda lehce dotkly :-)
    Muž je Slovák, takže mi vykládá leda tak přisprostlý slovenský vtipy a já jim naštěstí (nebo naneštěstí?) rozumím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale né to né :-) Hele já znám i jeden o pražácích, ale to mi tak vtipný nepřijde :-D No a někdy je fakt lepší nerozumět :-D

      Vymazat
  3. se tady řežu, miluju tvoje psaní, fakt úplně stejný smysl pro humor:) musí s vámi být skvěle, s váma dvěma:) ono stačí třeba i věkový rozdíl a vtipy a hlášky jsou jiný- můj přítel je o 17let mladší a s jeho kamarády mají už jiný památeční filmy a srandičky:) ale já to stíhám:) zato oni nemají o mých úžasných mladých dobrodružstvích za totáče ani páru a já machruju, jak mě kvůli deskám Stounů honili policajty po Krčským lese na zakázaný burze a jak mě kolikrát vystříkali z Václaváku slzným plynem, joo jsem za hrdinku:) ..a tramvají po vesnici to je skvělýý, to si ukládám :) Káťa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem moc ráda, že se ti moje spisování líbí a baví :-) No hele skvěle s náma určitě je, jak bych ti mohla říct něco jinýho taky :-D Ty jo tak to se nedivim, že machruješ, já taky machruju před Amíkem a americkejma kamarádama a to mi bylo jenom 10, když to padlo :-) A teda to seš fakt dost drsná, na tyhle vzpomínky prostě jen tak nikdo nemá, kam se hrabou nějaký Kačeří příběhy a Beverly Hills!

      Vymazat
  4. Fakt? Mě bylo 12... Myslela jsem, že jsi o dost mladší 😊 a jinak smekám, je to fuška i bez kulturní bariéry...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne, mladší nejsem neboj, jsem už děsivá vykopávka :-D A hele fuška je to všude to je jasný a někdy je ta kulturní bariéra výhodou, třeba při hádkách nás to kolikrát rozesměje, třeba když já použiju jinak nějaký sousloví nebo Amík použije nadávku, kterou neznám :-D

      Vymazat
  5. Moc dobre jsem se pobavila. Az jsem si vzbudila prave usinajici deti, jak se tu dusene chlamu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, teda, že jsem tě pobavila, ne ty probuzený děti :-D

      Vymazat
  6. I o čtvrtku je jeden film ... zlato, je čtvrtek...Jedna ruka netleská :D teda myslím...můj zchátralý mozek na tom není zas tak dobře :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele to máš asi pravdu, něco takovýho si matně vzpomínám :-D Hele ale Amíkovi motat hlavu nebudem jo :-D

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně