Přeskočit na hlavní obsah

Díkůvzdání, takhle slavíme my

Koláč_na_den_Díkůvzdání
Tchýně a její koláče, mimochodem ty kukuřičky jsou něco tak strašně hnusnýho

A je to tady poslední svátek podzimu a sice Díkůvzdání. Amíkův zamilovanej svátek, já ještě pořád až takovej fanda nejsem, možná protože mi krocan moc nechutná.

O čem je Díkůvzdání? O jídle a o rodině. Svátek je slaví jako připomínka prvních bílých osadníků, kteří by bez pomoci místních indiánů nepřežili. Myslím, že kdyby se na to ten indiánskej kmen podíval zpětně, tak by asi určitě osadníky nechal pochcípat hlady. Legenda stranou, Díkůzvdání je smíchanina dvou faktickejch událostí. Uzavření míru s indiánským kmenem, což se stalo někdy v létě a pak klasická anglická oslava sklizně. Svátek se smíchal a od Abrahama Lincolna je to svátek státní asi aby spojil dohromady Sever a Jih po občanský válce. Je fakt, že Díkůvzdání je jen a pouze americký svátek, který tu slaví všichni lidé, jedno jaké víry a jedno odkud rodina pochází.

Jako svátek je to pěknej, nemusí se kupovat dárky, člověk se jenom přejí a je to. Je to tak oblíbenej svátek, že dokonce i NYC utichne a nepřeháním, ale opravdu je pečenej krocan cejtit po ulicích.

Tak koláčů není nikdy dost

pečený_krocan_na_den_Díkůvzdání
Nato, že tenhle krocan měl asi tak patnáct kilo na fotce vypadá opravdu malej

Amíkova rodina nebere Díkůvzdání až tak šíleně vážně, například takový to koukání se na americkej fotbal tak to normálně nedělají.  Zato Amíkův švagr, tak ten je jak z americkýho filmu. Každej rok vybírá krocana a šílí. Sám ho peče, k troubě nikoho nepustí a do obřá'ího ptáka neustále píchá teploměr, to, aby měl jistotu na šest set procent, že má teplotu pod kontrolou a maso nebude vysušený. Nevim proč, ale jeho krocan je většinou poměrně dost rozpíchanej, asi tím teploměrem nebo co.  Je možný, že švagr peče krocana taky kvůli tomu, že krocan je jediný maso, který moje vegetariánská tchýně odmítá píct. Nedivim se, taky se mi krocan v syrový podobě moc nelíbí. Švagr je taky jedinej, kterej se chce děsně dívat na tradiční zápas v americkým fotbale. Nuda největší.

Ano, Díkůvzdání je dobrej svátek, tradice držení rukou a říkání toho, za co jsme vděčni dává plno prostoru lidskýmu erroru. Třeba nezapomenutelný je prohlášení švagrovy sestry, kdy velice hlasitě pronesla: "Jsem strašně vděčná, že moje máma ještě pořád žije. Třeba zvládne s náma bejt i napřesrok." Kupodivu její vedle sedící máma  z toho, že se probírá její možný odchod z tohoto světa u talíře s krocanem a že je možný, že to příští rok nezvládne, až tak nadšená nebyla. Irskej manžel švagrovy sestry se to tehdy pokusil zachránit upřímným : "Jsem rád, že u nás se nic takovýho neslaví." Mimochodem švagrova máma pořád ještě žije.

Co se vlastně na Díkůvzdání jí? Krocan, čím větší tím lepší, nádivka, která se peče mimo krocana. Tchýně dělá jednu výbornou s italskou klobásou a houbama. Bramborová kaše, kaše ze sladkejch brambor, do který některý rodiny dávají hnědej cukr a marshmellows, pečená růžičková kapusta, hnědá omáčka ne nepodobná mýmu oblíbenýmu školno jídelnímu uhu jen doma dělaná,  kompot z brusinek a pak plno koláčů a cokoliv co rodině chutná.

Plno lidí a jídla, to je Díkůvzdání

Kromě rodinnýho setkání  a snězení krocana se v New Yorku pořádá ještě jedna milovaná tradice a sice průvod obřích balónů po Manhattanu. Letos se půjde už po 90. Podívaná rozhodně stojí zato, zvlášť pokud se jednomu líbili "Krotitelé Duchů," protože ty balóny fakticky vypadají jako když se chystají sníst Manhattan.

Takže veselej den Díkůvzdání! Já se těším na to, že Amík od rána nebude jíst, aby měl víc místa v žaludku a taky na to, že nebudu muset dva dny vařit, protože budeme jíst zbytky.

Mimochodem na Černej pátek nakupovat nechodíme, nejsme šílenci.

Díkůvzdání_Macy's_balónový_průvod
Průvod balónů po Manhattanu na den Díkůvzdání


Díkůvzdání_Macy's_balónový_průvod

Díkůvzdání_Macy's_balónový_průvod
Add caption

Díkůvzdání_Macy's_balónový_průvod

Díkůvzdání_Macy's_balónový_průvod
Add caption



Díkůvzdání_Macy's_balónový_průvod
















Komentáře

  1. U čtení o přidávání cukru do sladkých brambor mě napadá, jak ses srovnala se 'sladkou' Amerikou? A naopak, existují tam opravdu kyselé bonbóny? :-)
    Jinak průvod vypadá dobře. Na stole vidím Obamu a jsem zvědavá, koho tam budete mít další rok s ohledem na Tvé články. Nechtěla bys někdy postnout nějaký recept?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Edit: sladký recept :-)třeba toho dortu nahoře :-)

      Vymazat
    2. Hele ani mi to tak nepřipadalo, já na sladký moc nejsem a navíc v NYC můžeš najít všechno i evropský čokolády..Amíkova rodina, ale sladký zbožňuje, hlavně to tchýní pečený :-D A opravdu kyselý bonbóny, tak to by ses divila, Amík je zbožňuje a mě se po nich stahuje i žaludek :-D Šoupnu ti sem tchýniný recepty na její koláče, ty jsou vážně vynikající a pak dělá naprosto doknalý cukroví s pekanovejma ořechama a pak jedno trojbarevný..počkej to sem dám, to je vážně děsně dobrý a ještě její citrónový ukroví a buchta...tak to chutná i mě :-D

      Vymazat
    3. Pekanové ořechy miluju...a citron snad úplně všude (i vůně atd.) *_* Těším seeeee :) a děkuji :3

      Vymazat
  2. Už se těším na recepty... I když jsem zvědavá jak to půjde, protože já nejen dělám odvoka ale když nemám něco, nahrazuju...
    Btw parades moc nemusím, ale tahle by stála za vidění...

    OdpovědětVymazat
  3. Díky... fakt milé a vtipné čtení :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně