Přeskočit na hlavní obsah

Vánoce, Vánoce přicházejí nebo že by to byla Chanuka?

Detail našeho stromečku

Vánoce ani Chanuku jsme s Amíkem nijak neprožívali, pokud nepočítám návštěvu vánoční Prahy, která to svojí atmosférou vyloženě vyžaduje nebo jedny Vánoce, kdy se Amík rozhodl, že chce stromeček. No z mýho nákupu bílýho umělýho koštěte den před Štedrým dnem, byl tak odvázanej, že od tý doby stromeček nechtěl.

Od narození mini chlapíka se všechno změnilo, chceme pro něj nějakou tradici a hlavně aby chuděra naše malá netrpěl tím, že nemá žádný dárky. Poslední dva roky jsme to teda trochu flinkali, to díte bylo stejně malý, tak co. Letos jsme se ale konečně rozhodli, že slavit budem. Problém je prostě v tom, že jsme ateistickožidovská rodina. Tak jak tyhle svátky slavit? Chanuka aVánoce?

Co je vlastně Chanuka? Chanuka je svátek světel, zázraku, smažených jídel a dárků pro děti, hlavně teda. Chanuka je svátekem oslavy povstání židovských rebelů pod vedením Judy Makabejskýho, teda Makabejských  proti řecko syrkým útlaku. To takhle někdy v zimě došel Makabejským olej, uzurpátorům samozřejmě olej nedošel, ti si žili v přepychu svých sídel, zatímco chuděry Makabejští trpěli v jeskyních v Judejský poušti (mimochodem jeskyně se dají navštívit a ty prolejzačky starý přes dva tisíce let jsou abolutně dechberoucí) bez oleje a možnosti uvařit si jídlo, zapálit lampu nebo třeba znovu obnovit chod Chrámu, nejposvátnějšího židovskýho místa. Jenže stal se zázrak a olej, kterej měl vydržet v lampě pouze jeden den, vydržel dní osm! A na počest tohohle zázraku, zapalujeme po osm nocí jednu ze svíček Chanukije, osmiramennýho svícnu. Dáváme si dárky, hlavně dětem, jíme jídla smažená v oleji a hrajeme drejdel, hru s čokoládovýma penězma a zpíváme si u toho písničky.

Drejdel_Chanuka
Drejdel, peníze a jdeme hrát, roztočíme drejdel a podle toho jaký písmeno pade, buď berem všechno nebo ne

Detail drejdelů, papíru na dárky a kocouří nohy

Tradice českejch Vánoc popisovat nebudu, to všichni známe. Snad jenom moje traumatický vzpomínky na rybí polívku, kterou vařila máma klasicky z kapřích hlav a vnitřností. Polívka je vynikající, ale ta vzpomínka na ty hlavy vynořující se z bublající hlavy a koukající na mě těma očima je opravdu poněkud traumatizující. Kapr ve vaně, kterýho jsme vždycky na Štedrej den šli pouštět do Vltavy, protože nikdo toho chudáka nechtěl vraždit, alibisticky jsme volili rychlou smrt u kádí. Můj malej čtyřletej brácha spadlej v mínus deseti do kádí, rychlej úprk směr panelák a znovu stání v nekonečný frontě. Nákup třistapadesáti kaprů, protože moje rodiče je zbožňujou. Což byla mimochodem velká podpásovka pro moji mámu, která loni marně scháněla kapra a v Chinatownu se jí kupovat nechtěl.

Stromeček_v_židovský_ rodině
Náhodou ve skutečnosti vypadá líp, není chudák, fotogenickej, ten náš stromeček

Amík má vzpomínky zase úplně jiný. Ten si pamatuje perfektní tradici. Klasickou americko-židovskou, kd yna 25. prosince šli celá rodina do kina a na čínský jídlo. P oNew Yorku kolujou vtipy o tom jak jsou čínský restaurace narvaný Vánoce neslavícíma Židama. Amík dostával dárky na Chanuku, prej ale byly nic moc a hlavně každej den jeden. Nic moc byly asi proto, že pak na 25. dostal hodně najednou a hlavně ty nejlepší. To proto, že jeho táta nemá Chanuku od dětství rád a hlavně rád dává hromadu dárků najednou.

Tak my jsme se letos rozhodli, jak tohle všechno krásně spojíme. Komerci Vánoc ukážeme záda, chuděra dítě bude dostávat dárky na Chanuku, teda osm dní jeden maximálně dva dárky, 24. si uděláme večeři a stromeček taky máme. Ono to totiž bez stromečku stejně nešlo, neb mini chlapík zavětřil zřejmě ze školky, že stromeček je nutnej a tak jsme hned naběhli a koupili. Máme pravej, zelenej a podle americký tradice ostrojenej už od začátku prosince. Funguje perfektně jako odkladiště umělohmotnejch koulí než je mini chlapík sundá a strčí do svý motorky a jako pítko pro našeho kocoura. Ale jakmile se rozsvítí je to paráda. A letos navíc připadá první noc Chanuky na 24. prosince. Už se těším jak mini chlapík s mírně pyromanskejma sklonama bude nadšenej z možnosti podpálit svíčkou z Chanukije mírně vysychající stromeček. Ach jo, kdyby ten kocour nebyl tak žíznivej.

Takže Veselý Svátky všem ať už slavíte cokoliv!



Chanuka
Makabejští v čokoládovým vydání


Chanuka
Je libo kocoura?

Drejdel_chanuka
Drejdel

Chanukije_Chanuka
Chanukije čeká na svíčky

Detail našeho koštěte, pardon, stromečku





Komentáře

  1. Hezký to máte a dobře jste si to vymysleli... Tak šťastné a veselé 😃

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, jo dobre vymysleno, ale dalo to praci :-D Taky vam Stastne a vesele!!!!

      Vymazat
  2. Z kaprů mám trochu trauma pořád. Třeba se za pár let odhodlám sníst i tu rybí polévku, ale zatím PROSTĚ NE! :D
    Přeji šťastné a veselé. :)

    by Corra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stastny a vesely i tobe!!!! A neboj rybi polivka chce cas :-D

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně