Přeskočit na hlavní obsah

Pohankový karbanátky s kyselým zelím aneb naše ukrutně zdravý jídlo


Pohankový karbanátky se špenátovým salátem

Ano, už je to tak. Rozhodla jsem se přidat sem pár receptů z našeho ukrutně zdravýho jídelníčku. Netajím se s tím, že od mýho nálezu rakoviny prsu jsme překopali naši stravu. Třeba to nemá žádnej vliv, já ale věřím tomu že má a jak je známo, když se tomu věří, tak se k tomu přidá i ten placebo efekt a navíc mě osobně to dává pocit určitý kontroly nad mým tělem. No a pak je tu ještě jedno obr plus budeme děsně fit. A až na tu malou rakovinu jsem v životě nebyla tak zdravá jako teď.

Pohanka

Pohankový karbanátky s kyselým zelím jsou tak strašně dobrý, že je s chutí jí i moje máma a to tam není ani kousek masa, dokonce jsou smažený na olivovým oleji a vůbec ne na škvarkách ani sádle.

Co potřebujeme:
1. Lámanou pohanku,
2. Kyselý zelí
3. Vajíčko
4. Mouku, používám špaldovou
5 Olivovej olej nebo klidně kokosovej, to je taky děsně dobrý

Lámanou pohanku vaříme dvě minuty nebo i tři, když vařím já, tak se na čas nedívám, Amík by to řekl přesněji. Přiklopíme a necháme tak 20 minut dojít. Uvařenou pohanku necháme trochu vychladit, pak do ní zamícháme vajíčko, mouku a kyselý zelí, podle chuti, vodu z něj ale vymačkáme. Osolíme. Na pánvi rozpálíme olivovej nebo kokosovej olej a smažíme do zlatova.

Uvařená pohanka

Salát:
1. Listy špenátu
2. Avokádo
3. Rajče
4. Cibule
5. Feta sýr

Pokud salát připravujete jako Amík, doba trvání bude tak cca 25 minut, ono než se to nakrájí na ty malinkaté kousky a než se to všechno opláchne..pokud jako já, za pár minut máte salát i s omytím, je ale fakt, že ty Amíkovy malé kousky vypadají tak nějak líp.



Tak a to je celý, není to nic těžkýho, ač Amíka by z tohohle receptu polilo,.Nikde žádný přesný váhy, míry, nikde žádnej přesnej čas smažení. Ano, dostala jsem se na úroveň receptu svý mámy: "Až to bude takový správný na pohmat, tak můžeš začít píct."  A nebo její mámy, teda mojí babičky:"Droždí tam přidej ať to dobře nakyne." No tak, to abych se přiznala jsem ještě nezvládla ani náhodou.





Komentáře

  1. Super inspirace... :) Díky! :)
    Hezké dny, Peťka :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A myslím, že to zvládneme i bez těch přesných mír! :D

      Vymazat
  2. Vypadá to chutně a já vařím podobně bez přesných mír :-) Za ta léta už člověk ví, ale pak je problém odpovědět dceři, když žádá nějaký recept, a mami, kolik přesně :-) Hezké dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že nejsem sama, mě to vážení strašně nebaví :-D

      Vymazat
  3. Hodně věcí se prostě ani zvážit nedá :-)
    Vypadá to moc dobře!
    Jarka

    OdpovědětVymazat
  4. Jo, tak já jsem spíš jako tvůj muž, nemohl by nám sem ten recept napsat i on :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel to vařím já :-D Ale není to těžký, jeden hrníček pohanky, to uvaříš ve dvakrát tolik vodě, jedno vajíčko, zelí tak podle chuti..půlku sáčku, toho velkýho a mouku, tak to aby ti to drželo dohromady..doufám, že je to trochu lepší popis :-D

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak jsme slavili Chanuku ve Vermontu

Já vím, že je po svátkách, ale pro nás, kterým skončila Chanuka teprve 29. prosince se to až tak nezdá. Letos jsme se rozhodli pojmout svátky sto procentně po židovsku. Žádný stromeček a žádný dárek ráno nebo večer, prostě jenom svíčky na svícnu a dárek každý večer.  Ona ta Chanuka je pro děti  úplně dokonalá, osm nocí, osm slavnostě naladěných večerů a osm dárků. No prostě paráda. Už od Halloweenu se mě chlapík každý ráno ptal: "Mami a Chanuka bude kdy?" Ono to pětiletý dítě ten pojem o čase až tak nemá a tak ač jsem se snažila jak jsem chtěla, měla jsem štěstí, když se mě zeptal jen jednou denně. Chanuka je svátek pohyblivý a je každý rok jindy, letos se kryla s Vánocema parádně a my si užívali od 22. až do 29. prosince. Chanuka je svátek světel, každý večer se zapaluje jedna svíčka na osmi ramenném svícnu přitom se zpívá a jí smažená jídla. Ona ta Chanuka je totiž oslavou oleje, který vydržel oblehaným povstalcům místo jednoho dne, dní osm. Prý něco jakko kdyby b...

Když se na chvilku zastaví dech

8 dní poté Na začátku prosince na svoje narozeniny jsem si nadělila docela divnej dárek. Našla jsem si takovou malou, kulatou, bulku v prsu. Zastavil se mi dech. Strachem, představou, co všechno to může bejt. C ojsem udělala? Šla jsem na internet. Největší blbost co může člověk udělat? Asi jo. Po chvilce vyklidnění jsem šla za Amíkem. Zastavil se mu dech. Amíkova noční můra? Amíkova máma prodělala před 23 lety rakovinu prsu s následnou mastektomií. Noční můra, hadr, takový to prožití vašeho nejhoršího strachu a noční můry v jednom. Amíkovi bylo tehdy 12 let. Internet mi nestačil a tak jsem se objednala k doktorovi. Vždyť proč se dohadovat, když se to dá všechno zjistit. Za tejden po nálezu jsem byla s Amíkem a jeho mámou v nemocnici na vyštřeních. Mám štěstí, Amíkova sestra, moje švagrová je doktorka v jedný rakovinový nemocnici v NYC. Klasicky jako ve všech americkejch nemocnicích jsem si musela nejdřív zjistit, jestli berou moje pojištění. Ano, berou jenže jsem si mus...

Když vás chemoška pošle do háje aneb ne vždy se rande vyvede

Ne každý rande se vyvede to je jasný. Zvlášť pak rande dohozený, to je vždycky taková sázka do loterie, buď jo nebo ne, nebo možná jo a za chvilku ne. Moje první chemoškový rande, to byla taková malá oťukávačka, nějak jsme ani jeden nevěděli jak na sebe zareagovat. Tak vypadalo to, že jo. Čas ale ukázal. Na svý druhý rande jsem přišla s celým teamem podporovatelů. Amík byl jasnej, ten nechce u žádný schůzky chybět, si asi myslí, že bych ho mohla podvíst nebo co. Máma tak ta šla taky a posledním a naprostým nováčkem byl pak můj brácha. Chudák, pro toho bylo tohle rande vlastně takovej úvod do světa raka. Samozřejmě, že ví o všem, ale ono je asi něco jinýho vidět to na vlastní oči než to sdílet přes telefon nebo skype. Někdy si myslím, že tyhle věci jsou skoro horší, když se na ně koukají ostatní, než když si to prožíváte na vlastní kůži. Já totiž vím co se mi děje v těle, ale ti ostatní to nevidí a a ni necítí. A když se zpětně dívám na některý ty fotky sama sebe, tak teda uff...