Přeskočit na hlavní obsah

Jsem jako Rocky, že jo?


Takže minulým pátkem jsem se přehoupla do druhý polovice chemoškový léčby.  Sedm za mnou, pět přede mnou. Jak to známe z lyžáků nejtragičtější je třetí den, tedy den půlicí, den kdy se vyráží na běžky. Na běžky jsem nešla, na chemošku jo. Jen mám pocit, že je moje tělo čím dál tím víc unavený.

Dva dny po přelomový dávce sedím jako zbitá na gauči. "Seš jako Rocky," říká mi povzbudivě Amík. "Fakt, úplně jako Rocky. Ten taky musel vydržet dvanáct kol." "Jako Rocky řikáš? Tak to není špatný." Potěšeně na to já. Amík začíná broukat úvodní melodii Rockyho a mě se v hlavě honí představa nasvalenýho Silvestra jak to nandavá levým a pravým hákem tomu mrchoňovi v ringu. "Fakt! Podívej, dvanáct kol a teď třeba vypadáš dost zbitě, ale seš silná prostě jako Rocky." Rozjíždí Amík vesele svoje perfektní přirovnání mojí chemošky k americký klasice. Já začínám tak trochu hopsat na špičkách, přesně tak lehce jako Rocky a předstírám pěsťovej zápas...á knockout! "Ty hele a seš si jistej, že to bylo jenom dvanáct kol? Víš, aby mi to kvůli Rockymu celý neprotáhli, to bych nerada." Začínám se bát. "Tak to ti nevím, jako stoprocentně ti to neřeknu, ale podle mě by tam dýl nevydrželi." Odpovídá trochu zaraženě Amík. Mě se v hlavě míjí představa těch zvonců oznamující konec kola.


"Ty hele, ale on Rocky vlastně nevyhrál." Oznamuje po chvilce ticha Amík. "Počkej, jak to myslíš nevyhrál?" Já na to zděšeně. "No, on jako vyhrál, ale jako tím, že porazil sám sebe ne toho soupeře. Šampionát nevyhrál no." Amík na to vesele. "Tak ty mě tady navnadíš s tím jak jsem jako Rocky a přitom sem vlastně looser jo?" Směju se já a naprosto nechápu jak je možný, že si to nepamatuju, že jediný co mě přitom přirovnání napadlo byl upocenej Stallone jak se honí za motorkou a běží schody u muzea ve Filadelfii. "Hele on vlastně vyhrál až v tom druhým díle. No a ve třetím díle, tak tam dostane rakovinu." Už to nevydrží chechtající se Amík, kterýmu postupně dochází všechny souvislosti tohohle kultovního filmu. "No přesně jako já!" Zvolám zvítězně. "A ani se nemusím honit za motorkou a mlátit do pytle." "Přesně jako ty!" "Takže teď jsem v tý části, kdy Rocky dostává na prdel. Krev mu teče s rozbitýho vobočí a nikdo si není jistej jestli to zvládne. Víš jak se tam válí a všichni mu děsně držej palce a je to strašně napínavý." Pracuje moje fantazie. "Jsem prostě teď takovej dobitej hlavní hrdina." Amík začíná zpívat naplno Rockyho melodii.


Přesně jako zakrvácenej a dobitej Rocky se teď cejtím tak minimálně několik dní v tejdnu, abych se kolem čtvrtka tak nějak vzpamatovala a pak dostala nářez v dalším kole.
 Rozhodli jsme se s Amíkem, že po skončení chemošky jedem do Filadelfie a u muzea ty schody vyběhnu jako nic. Jsem fakt ráda, že Amík vybral právě Rockyho, přeci jenom je to jen hodinu a půl autem. To zvládnem během jednoho dne, takovej Rambo by byl mnohem horší jezdit na oslavu zdolání chemošky do vietnamský džungle by se mi fakt nechtělo.



Komentáře

  1. Já bych vám sem vždycky chtěla napsat něco skvělýho, co by vás podpořilo a potěšilo, ale v týhle situaci absolutně nevím co. Umím jenom potichu sedět a držet vám palce. Ale je naprosto obdivuhodný, jak si váš Amík ví rady a umí vás rozveselit a nakopnout, třeba i právě takovýmhle černým humorem. Moc vám všem fandím a věřím, že vyhrajete (ve čtvrtým díle totiž Rocky jasně vyhrál a Ivan Drago šel k zemi!).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju držení palců se počítá a to hodně! No tak on Amík je skvělej to jo, hlavně protože má takový pitomý nápady a černej humor je náš kamarád..a jak je možný, že si ze všech těch filmů pamatuju nejvíc ty schody to teda nechápu :-D Děkuju za krásnou zprávu!

      Vymazat
  2. Sluší ti to mnohem víc než Rockymu, vo tom jako žádná ;-) Jinak o tvém vítězství nikdo nepochybuje a všichni ti napjatě držíme všechny palce!
    D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ha ha ha díky moc, ale počkej jak mi po těch steroidech narostou svaly, to bude děsnej mazec :-D A moc díky!

      Vymazat
  3. Přesně jako Evu mě napadlo, že ve čtvrtým díle je to naprosto jasný vítězství! :) Jste skvělá, obdivuhodná a já na Vás moc myslím! Držte se! :)
    Kol ubývá a brzy to bude za Vámi!
    Peťka :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju! Jo jo mám jich už jen pět to už jde :-D

      Vymazat
  4. Jste úžasná, pozitivní a všechno zlé se určitě v dobré obrátí. Posílám vám moc pozdravů - myslím na vás a celou vaši rodinu. Iva

    OdpovědětVymazat
  5. Ty schody chci vidět vyfocený a vás jako vítěze nahoře!
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak přesně tohle máme v plánu :-D Už aby to bylo!

      Vymazat
  6. Bojuješ úžasně a už vidíš cíl. Za chvíli to bude a vyhraješ. Držím palce.

    OdpovědětVymazat
  7. Vidím, že jsem byla dlouho mimo a tohle jsou pro mě novinky. Ale jsem ráda, že tu vidím pozitivní přístup. Mamka měla pět let zpátky taky rakovinu prsu. A dokonce rovnou tu horší. Ale měla dvě děti a brácha byl ještě docela malej (asi 11) a tak se to rozhodla pojmout nejlíp jak uměla. Když ji začali padat vlasy, tak se konečně přestala bát vyzkoušet ten krátký účes, který vždycky chtěla. Vypadala skvěle. Kadeřník se vyřádil. Začala drátkovat a je v tom teď moc dobrá. Dokonce ji narostli rovné vlasy. Dřív si ztěžovala jak se jí furt vlní. Nikdy sem ji vlastně neviděla smutnou. Jen jí bylo špatně. Bylo úžasné jak si z toho dokázala udělat srandu. Když sem se jí třeba ze zvyku zeptala, jaký mám koupit šampón.. Ehm.. Jasně žádnej..
    I tohle je zkušenost. Jen buď dál jako Rocky a vyhraješ.! ;)

    www.bycorra.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc ráda, že je maminka v pořádku a že to zvládla v pohodě! Máš pravdu na zoufání je vždycky dost času a navíc se tím nikdy nic nezlepší:-) Neboj jako Rocky budu už jsem skoro ve finálním kole :-D

      Vymazat
  8. To je vážně úžasný přirovnání 😊 tak se drž a ať to uteče co nejrychleji... Držím palce

    OdpovědětVymazat
  9. Zdravím,moje mamka si teď prochází tím samým,v pátek byla na první chemo.přečti a od soboty jí je děsně zle a pořádně nejí.Tak jsem se vás chtěla zeptat,co pomáhá vám na nevolnost a jestli jste nějak změnila jídelníček.Děkuji moc za odpověď Vlaďka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To přečti tam být nemělo,telefon si dělá co chce :-)

      Vymazat
    2. To mě mrzí, že si maminka prochází tímhle! Vyřiďte jí ať se drží. Mě proti nevolnosti asi nejvíc pomáhají prášky, který mi předepsala doktorka. Bohužel nevím jaké jsou k dostání v ČR. Strašně důležitý je hodně pít a to opravdu hodně, mě nejvíc jde voda s citronem a potom zázvor je na nevolnost taky výbornej. A ano změnila jsem jídelníček snažím se jíst mnohem zdravěji, saláty a pokud možno skoro žádné pečivo, protože nemám chuť k jídlu snažím se do sebe dostat co nejlepší živiny, fazole, čočka, tmavá listová zelenina atd.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně