Přeskočit na hlavní obsah

Náš malej lingvista


Konečně mohu s pýchou prohlásit, že náš mini chlapík mluví, mluví ve větách a mluví ve dvou jazycích. Ano, netajím se tím, je geniální. Dokáže hravě složit větu ve dvou jazycích najednou a jeho nadšená matka mu opravdu rozumí. Sice zatím převážně jako jediná z okolí, ale kdo by se páral detailama.

Mini chlapík je nejen geniální, ale je to i rozenej lingvista. Vytváří nový a ještě lepší slova. Jeho největší hitovkou je "Hirebaba" (vyslovovat prosím jako anglický fire ale s h na začátku).  Zde se musím pochlubit, neb jako nadmutá a pyšná matka stojím tak trochu ve vší skromností za vznikem tohoho lingvistického skvostu. Moje máma dala loni mini chlapíkovi úžasnou ilustrovanou knihu, ve které se fantazii meze nekladou, můžete si totiž k obrázkům domyslet celej příběh. Mini chlapík hned tento literární klenot pojal za oblíbence a já jako jeho matka se pustila do vymejšlení příběhů. Obvzváště nás tam uchvátila jedna dvoustrana, kde je požár obytného domu, vynášení lidí, skákání lidí z oken do předempřipravených matrací, ne, těla se tam nevynášejí. Každopádně mě hned napadlo, že tenhle požár rozhodně založila "babá," tak dala mini chlapíkovi tento dar, tak proč by nemohla založit i požár. Babá se opila, dala si o panáčka víc než by měla, upadlo jí cigárko z pusy a už to jelo. Je fakt, že po pár vyprávěních jsem od panáčka upustila, přeci jen na mě naléhala moje matka, která se bála, že by mohla být popotahovaná jako alkoholička a ani Amík nebyl až tak nadšenej to, ale předtím než jsem ho chytla jak ve stejný knížce vypráví o tom, že ta povodeň je vlastně hurikán Katrina, ale že se tam moc lidí neutopilo.


"Hirebaba" má teda původ v jedný ilustrovaný knížce a jedný vtipný matce a jeden mini chlapík si z toho udělal slovo, který znamená požár, hoří, hasiči a hasičský auto. Můj malej lingvista si tímhle slovem dokonale spojil i dvě slova ze svejch jazyků "fire" a "hoří." Je fakt, že čeština je zastoupená pouze menšinově jedním písmenem, ale přeci jen tu je. Nesmím se mu divit, ono to "ř" je přeci jen dost děsivá hláska na výslovnost.

Mini chlapík nám svojí jazykovědou radost dělá, hlavně mně, která má výhodu znalostí obou používanejch jazyků. Problém ale nastává u ostatních jedinců naší rodiny. A tady už budu i jmenovat, hlavně u Amíkovců. Ti měli nedávno s mini chlapíkovou lingvistikou menší problém. Nepochopili co to "hirebaba" je a naprosto neporozuměli mému frustrovanému dítku, které ležmo na ulici prosilo o sto šest, že to "hirebaba" v obchodě chce děsně vidět a oni mého nebohého potomka odtáhli domů a do obchodu nezašli. Doma pak tenhle potomek promptně vylezl na stůl, aby mohl na jednom obrázku na stěně názorně vysvětlit svým starým prarodičům, co to "hirebaba" je. Pochopili. Pochopili a dodnes se chechtají tomu, jak se mini chlapík tvářil, když jim zaostalcům vysvětloval jak se řeknou správně hasiči. Doufám, že to pochopení udrží a nebudou i nadále frustrovat a deprimovat mého malého lingvistu.


Ano, mini chlapík má před sebou nelehkou cestu, génia, který razí trnitou cestu lingvistickým novinkám. Musí chudák bojovat s předsudky lidí, jejichž jediným výrazovým prostředkem je angličtina a tak přicházejí o jeho skvosty typu: "I see no had." A naprosto tak neporozumí tomu, že mini chlapík nevidí žádného hada nebo nechápou, že "I see páv," by jim mohlo dát možnost zahlédnout krásného páva.

Pokud tu budu jmenovat nemohu samozřejmě opominout i mini chlapíkovu babá, která neporozuměla tomu, že mini chlapík je dítě intelektuálně založené a tak by si chtěl rozšířit obzory častým "weed" ne, marihuanu zatím nepožívá, on si raději chce číst a tedy "read."

Podle nás je znalost jazyků to nejlepší co můžeme mini chlapíkovi dát a tak jsme nadšeni, že ve školce mají dvě hodiny denně španělštinu. Vím, že kdyby náhodou někdy mini chlapík požadoval "maiz," tak mu jí stejně neudělám, protože kukuřici prostě nesnáším. Mimochodem nedávno tam začali mluvit i arabsky a to teprve začne veselo.



Komentáře

  1. Tuze bych potřebovala vědět, jak se knížka jmenuje. Doma mám stejně starého hasiče, z knížky by byl PAF. Děkuji

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Knížka se jmenuje poeticky "Bagry, traktory a popelářské vozy" a originál je německej, autorem je Wolfgang Metzger, který ví po čem chlapecká dušička prahne :-D

      Vymazat
  2. Lingvistu máte šikovného. Jsem zvědavá, jak se mu bude vyvíjet další slovní zásoba. Tyhle dvojjazyčné děti to nemají lehké, ale v dospělosti to jistě ocení, že bude moci navštívit zemi maminčiných předků a bude si s lidmi rozumět.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak na to jsme taky moc zvědavý :-D Lehký to opravdu nemají, ale podle mě není nic lepšího než se takhle snadno naučit jiný jazyk a přesně, musí prostě umět jazyk svojí mámy, jinak by to nešlo!

      Vymazat
  3. Aničko,
    musím říct,že jsem se nařehtala a že u Vás se fakt nenudíte a že si to živě představuju.A to jak malej roste a není pochopenej a starým prarodičům se to všemožně snaží po svém vysvětlit.U Tebe se vždycky zasměju a je mi hned líp.Moc Vás všechny pozdravuju <3 Mějte se prima.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, že jsem tě poveselila! S humorem jde prostě všechno líp no :-D A díky za pozdrav to samý i vám!

      Vymazat
  4. Tyhle obrázky jsem našla na pinterestu a malej si z nich málem cvrknul.
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to se nedivím, náš malej si z nich pořád cvrnkává...jinak knížku definitivně doporučuju je od Wolfganga Metzgera, tedy původně německá a je fakt boží!

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně