Přeskočit na hlavní obsah

Pesach obrazem

Macesy na sederovém stole

Minulý týden se slavil Pesach, jeden z nejdůležitějších židovských svátků, který připomíná ůtěk Židů z egyptského otroctví a jelikož během tohohle útěku neměli lidé čas si nechat vykvasit chleba, jí se matza, nekvašené placky. Taky se jí ale úplně všechno nekvašené a všechno kvašené se musí dostat z domu a to doslova. Hon za kvašenými věcmi se stává šílenstvím, obrátit všechny kapsy, uklidit gauče, umýt všechno čeho se cokoliv kvašené dostalo do kontaktu, ano kliky, knížky, šuplíky. Taková příprava v některých domácnostech trvá klidně měsíc. Doufám, že tyhle domácnosti nemají doma Amíka a mini chlapíka, ti by měli zakázáno se na jídlo doma jenom podívat. Za kvašené se ale považuje všechno, co se dotekem vody mění na velikosti, takže i fazole, hrách nebo čočka jsou zakázané pojídat po osm dní, na pivo pak může člověk rovnou zapomenout.


Tak to je Pesach, svátek úklidu a jídla. Taky my jsme slavili. Slavili jsme první Pesachovej večer tvz. Seder, což hebrejsky znamená pořádek. Během večeře se čte příběh o útěku Židů z Egypta, tzv Hagada. V ultraortodoxních domácnostech pak takovej Seder vedenej do detailů trvá klidně i několik hodin.



Náš seder několik hodin netrval, neb by to hlady nikdo nevydržel. U nás to probíhalo takhle:


Mini chlapík si zapozoval v jarmulce

taky se v ní pyšně prošel ulicema

Já si zatancovala na židli, neb jsem kupodivu měla hodně energie a elánu, mimochodem ten hip hop v muzikálu Hamilton je dost dobrej.

Tchýně připravila sederový stůl, ano nebyl striktně podle pravidel, ale kdo by hleděl na detaily

Centrem sederovýho stolu je pak sederový talíř se speciálníma pokrmy, který se během čtení Hagady ochutnávají

Mini chlapík dostal i knížku, o Sederu

Ty knížky byly vlastně dvě

Obě popisují, co se dělá během Sederu

A tohle je tchánova oblíbená část, zpívající Hagada, ano s tradiční oslavou to má hodně málo společnýho, ale za to je větší legrace

Mini chlapík si večeři velice užíval

Já taky a měla jsem i dvě skleničky vína, na chemošce zatím rekord

Máma si taky užívala a skleničky měla tři, přípitky jsou součástí večeře

Mini chlapík masil svoje bratrance

Všechny tři, ještě neví, že je nejmladší

Houkání do kelímku byl vrcholem vtipnosti


Druhá strana stolu brala večeři poněkud seriozněji


Lešana haba bejerušalajim neboli příští rok v Jeruzalémě!












Komentáře

  1. Vždycky, když čtu něco o židovství u tebe na blogu, mám chuť se prostě ptát :D. Aneb, jak mě u koukání na stůl plný jídla napadne, jestli má mini chlapík obřízku. No a jestli to není tajný, tak doufám, že mi odpovíš. (A taky doufám, že tím nikoho dalšího nepohorším :D.)
    A i když je to ještě asi dost daleko (a kdo by tak daleko plánoval, pokud už není rozhodnuto), tak jestli bude mít mini chlapík Bar micva? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jen se klidně ptej, ráda odpovím! Máš teda dobrý asociace jídlo a obřízka :-D Mini chlapík bar micva mít bude, pokud teda bude chtít, nutit ho do ničeho nebudem to ani náhodou a obřízku nemá, narodil se předčasně a my to potom pořád odkládali až najednou bylo pozdě a musel by jít do celkový anestézie a to se nám nechtělo, teď je to na něm jak si vybere :-D

      Vymazat
  2. Krásná reportáž. A sluší vám to, Aničko.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně