Přeskočit na hlavní obsah

Radiace dostala kopačky

Poslední radiace
Je to tady moje randění s radiací je u konce. Je konec, je konec dennímu dojíždění a osvicování prsu radiačními paprsky. Je konec, je konec sezení v čekárně. Je konec, je konec převlíkání se do modrýho županu. Je konec, je konec mazání se krémem proti radiačním spáleninám.

Celkově jsem měla šestnáct dávek radiace zaměřené na celé prso, na sterilizaci celé prsní tkáně. Ležela jsem na zádech, ruce za hlavou a dívala se na radiační mašinu polepenou dětskýma nálepkama, jedna z těch nálepek byla fotka dvou smějících se asi sedmiletých holčiček. Tyhle nálepky si tam dávali pediatričtí pacienti, aby se měli na co dívat během radiační terapie.

Poslední čtyři dávky byly cílené. Cílené do oblasti nádoru. Terapeutka mi namalovala krásný kroužek, obrys násady na radiačním přístroji. Násady bez nálepek a usměvavých dětských obličejů. Násady, která vypadala jako z filmu o radiačním paprsku, který spálí na co přijde.

Moje nový já, já který je jiný a přece stejný

Je konec, konec, konec. Po radiaci zůstala spálenina, která se pomalu hojí, svítí červeně a bolí uvnitř prsu. Musím říct, že takový ozáření musí bolet jako prase. Myslím na likvidační dělníky v Černobylu a nechce se mi věřit, že měli na sobě jenom kapesník přes pusu a montérky.

Moji

Je konec, řekla bych sláva a hurá, ale sedím na židli, kde do mě pomalu kape půlhodinová infuze léku. Léčba pokračuje. Pokračuje dál, ale už ne v tak intenzivním tempu. Mám teď jednou za tři týdny infuzi, vypočítané je to tak do ledna. Začnu brát denně prášky, které mě nejspíš přivedou do předčasné menopauzy. "Stejně bys jí projít musela, tak jako tak." Veselí mě Amík. "Hele já o tom ani nevěděla," uklidňuje mě máma a vzpomíná na svoji menopauzu, "nějaký návaly horka? Pokud budeš po mě, tak to nic není." Povídá vesele. Zapomíná, ale na to, že dva roky chodila v zimě v tričku s krátkým rukávem a topení otvírala, jen pokud teplota klesla pod mínus třicet. To musím říct Amíkovi, bude rád, že ušetříme za topení, ale hlavně aby nám nezmrznul mini chlapík.

Dojetí a proč ne?
Myslím na to, že je konec, že zítra je pondělí, kdy nebudu muset do nemocnice, zatímco si přikládám na prso chladící gelový polštářek, který má na sobě napsáno "RadiaGel." Moje spálenina se zahojí a i kdyby se prso srazilo, jak mě varoval radiolog před jedním z těch úžasných vedlejších účinků, tak to nevadí, aspoň se mi velikostně dorovná k tomu levýmu, menšímu. "Ne, díky o plastice uvažovat nebudu. Nejsem cvok. Jedna operace mi stačila!" Odpovídám doktorovi, který povídá něco o tom, že některé ženy to zmenšení řeší operací.

Radiace skončila ve čtvrtek ráno poslední dávkou. Zazvonila jsem na zvonec, během čehož mě přepadla stydlivost ať už z jakýhokoliv důvodu a vytryskly mi slzy. Terapeuti kolem se rozzářili a začali mi tleskat, já poděkovala a prchla. Prchla do šatny, kde jsem se musela uklidnit.

Zazvoň na tenhle zvonec, třikrát a silně, tak aby jeho zvonění jasně řeklo : Moje léčba je u konce,  tenhle závod je odběhnut a já jdu dál."

Odpoledne jsem byla zpátky, kde jsem začala, u své chirurgině (ten ženský tvar zní tak krkolomně) v ordinaci. Jizvy se mi i přes ozařování hojí a já se s ní uvidím zase za půl roku, kdy půjdu na mamogram a ultrazvuk. Půl roku, to je zjevně doba, kdy se s ním mám vídat. Naposledy jsem jí viděla před půl rokem, před půl rokem, během kterého jsem měla chemotrapii, chemoterapeutickou alergickou reakci, vypadaly mi vlasy, obočí. Půl rok během kterého jsem byla pálená radiací a zjistila jsem, že se tohle všechno ač to zní tak děsně přece dá zvládnout. Půl rok během kterého rčení: "Co tě nezabije, to tě posílí," nabralo, ale úplně jiný grády.

Radiační spálenina, moje nevypadá tak strašně



Komentáře

  1. Aničko, držím palce. Jste statečná a ušla jste kus cesty. Věřím, že teď už bude jen líp a líp.

    OdpovědětVymazat
  2. Aničko, skvělý, že to máš za sebou a věřím, že tvůj velký optimismus pomáhá uzdravení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem ráda, že už mám alespoň tuhle část za sebou! A teda nazývat mě optimistkou..to se mi líbí, já jsem se vždycky považovala spíš za cynika :-D

      Vymazat
    2. Já jsem taky cynik a zároveň optimista :-) To se myslím nevylučuje.

      Vymazat
  3. Aničko, já ti gratuluji a taky tiše tleskám :-) A dál?: ZDRAVÍ, to ti přeji z celého srdce :-) Ivana

    OdpovědětVymazat
  4. Gratuluju a držím palce! :) Je super, že tohle máte za sebou. :)

    blog Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
  5. Moc Vam gratuluju ..!! Sleduju Vas na MK a klobouk dolu ..!!! Jste statecna a velka bojovnice ..!! Jste uzasna ....

    OdpovědětVymazat
  6. I mě přepadlo dojetí, jsi úžasná, obdivuhodná !!!! ...Dovoluji si tykat, protože jsem starší :-)))
    Moc Ti držím pěsti a přeji pevné zdraví a už jen samé štěstí, lásku a radost !
    Jsi krásná ženská! Zdravím z Českého ráje, Radka

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Takhle nějak se volí v Americe

Před devíti lety jsem se stala americkou občankou a tohle jsou moje třetí prezidentský volby. Pamatuju si taky ty první volby, který jsem si užila ne sice jako volič, ale ta párty na ulicích Brooklynu, kdy vyhrál Obama, tak to bylo opravdu krásný. Jak se tu vlastně volí? Pokud chce člověk volit v primárkách, tedy ve volbách kdy se volí budoucí kandidát strany na prezidenta, musí se zaregistrovat jako volič jedné ze dvou stran. Samozřejmě můžete zůstat jako nezávislý volič, ale odpadává vám tím právě ta šance na rozhodování, kdo bude kandidovat na prezidenta. Registrace u mě proběhla hodně jednoduše, v den, kdy jsem získala občanství, jsem dostala spolu s certifikátem i balíček "nového občana," kde byla i registrační karta.  Američané nevolí prezidenta přímou volbou na volbu prezidenta tu máme tzv. Electoral College a co to je? Elektorální college, tak to je taková parádní věc, která existuje snad jen v USA a taky mám pocit, že někdo jako elektor volil Karla IV jako císaře řím

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Život a rakovina

V prosinci to budou dva roky, co jsem si našla takovou kulatou bulku v prsu. V půlce ledna to budou dva roky, co jsem prodělala operaci. Na konci ledna to bude rok, kdy jsem naposledy seděla na křesle vedle hlavy mi bzučel motorek, který mi do žil vehnával infuze. Jsem v remisi. V prosinci to bude rok, kdy jsem se složila. Prostě jsem se jeden den ráno probudila a nebyla schopná souvislé myšlenky. Moje hlava fungovala mimo moje tělo. Pamatuju si, jak jsem v poledne stála u vody a poprvé mi hlavou proběhlo, že skok do vody by nebyl až tak špatným řešením. Odvrátila jsem pohled od vody, došla k lavičce, začala se chvět, správně navolit Amíka na telefonu se mi podařilo až na desátý pokus. Dali jsme si sraz u tchýně, bylo to pro nás oba nejrychlejší. Podle nejnovějších studií každá čtvrtá žena diagnostikovaná s rakovinou prsu trpí post traumatickým symptomem. Deprese jsou ještě častější. Naše tělo trpí chemickou nerovnováhou a pro mnohé z nás, je chemická nerovnováha ještě přidaná