Přeskočit na hlavní obsah

Do Prahy, do Podolí, do prdele já se těším...aneb po čtyřech letech

Mini chlapík byl loni na dovolený zodpovědný za svůj nočník
Tak to máme za pár...po neuvěřitelných čtyřech letech jedu zase jednou zpátky do Prahy, do Podolí, do prdele já se těším. Mimochodem ne nebydlím v Podolí a ani jsem tam nikdy nebydlela, ale z Prahy jsem to zase jo!

Je to divný, ale opravdu jsem v Čechách ba ani na Moravě nebyla přes čtyři roky. Naposledy jsem tam zjistila, že jsem těhotná, Amík se tehdy málem, radostí samozřejmě, skácel na budoucí matku. Tehdy mini chlapíka zachránil jen bleskový zásah budoucího strýce, který štěstím se potácejícího Amíka přidržel u stěny.

Čtyři roky uplynuly a jaký čtyři roky to byly, panečku! Narodil se nám mini chlapík, začal se plazit, začal chodit, začal jíst normální jídlo, mluvit a teď už nám dokonce i vypráví historky. "Hele poletíme letadlem, moc, moc daleko a taky děsně vysoko." Povídám mu já jeho natěšená matka. "Plane fly, fly, fly, up, up, up," odpovídá vesele mini chlapík ukazujíc malou ručkou do nebe. "Plane bumbác down a fire engine come!" Dokončí to dítě natěšeně svoji historku. Ano, je vidět, že se těší na to, jak spadne naše letadlo a přijedou jeho hrdinové hasiči. Možná, že v něm to nadšení raději nebudu budit.

Čtyři roky a co jsem všechno nestihla, porodit, začít psát blog, dostat rakovinu, prodělat chemoterapii, no a pak, že mají lidi dny, kdy se nic neděje. U nás se toho děje pořád hodně. Amík mě nedávno prosil, jestli bysme toho vzrušení nemohli trochu ubrat, tenhle rok mu prý vydal za deset.

Ano, těším se zpátky do české kotliny a těším se na to, jak bude mini chlapík vnímat to, že všichni kolem mluví česky, že je to řeč celé jedné země a ne jenom jeho mámy a babá. Jak ten bude koukat po českých hradech a zámcích, po těch opravdových ne těch místních amerických napodobeninách. No to bude něco.

Praho chystej se, jedém...být to film, tak mi tam teď zní taková ta krásná hudba plná nadšení, ta, co se jakoby zatrhne, protože..protože ještě předtím než pojedem musíme zabalit.

Teda to balení od narození mini chlapíka nabralo grády jen co je pravda. Do těch tašek a kufrů musím narvat celou jeho skříň, k tomu zabalit sebe, vyprat a vyžehlit, umejt nádobí, uklidit....ježišmarjá to bejvalo tak jednoduchý hodit si medvíka do baťůžku a stepovat u dveří než se vybatolí ta děsně pomalá máma. Do pytle, od tý doby co jsem máma já, chápu naprosto perfektně proč se výraz mojí mámy změnil na výraz uštvaný zvěře už týden před naším odjezdem na dovolenou. Už chápu proč nespala a proč si nikdy neodškrtávala nedočkavostí dny před.

Díky mami, chápu tě!






Komentáře

  1. Parádička! Užívejte zem českou 💗. A přeju klidnej let a ať ho mini chlapík nejlépe celej prospí😂👶🏼👍🏽

    OdpovědětVymazat
  2. Pobavila jsem se :-) Velmi mi to připomíná náš život nabitý neustále událostmi. Někdy si říkám, občas by jen malinko nuda neškodila. Užij si to. M.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Takhle nějak se volí v Americe

Před devíti lety jsem se stala americkou občankou a tohle jsou moje třetí prezidentský volby. Pamatuju si taky ty první volby, který jsem si užila ne sice jako volič, ale ta párty na ulicích Brooklynu, kdy vyhrál Obama, tak to bylo opravdu krásný. Jak se tu vlastně volí? Pokud chce člověk volit v primárkách, tedy ve volbách kdy se volí budoucí kandidát strany na prezidenta, musí se zaregistrovat jako volič jedné ze dvou stran. Samozřejmě můžete zůstat jako nezávislý volič, ale odpadává vám tím právě ta šance na rozhodování, kdo bude kandidovat na prezidenta. Registrace u mě proběhla hodně jednoduše, v den, kdy jsem získala občanství, jsem dostala spolu s certifikátem i balíček "nového občana," kde byla i registrační karta.  Američané nevolí prezidenta přímou volbou na volbu prezidenta tu máme tzv. Electoral College a co to je? Elektorální college, tak to je taková parádní věc, která existuje snad jen v USA a taky mám pocit, že někdo jako elektor volil Karla IV jako císaře řím

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Život a rakovina

V prosinci to budou dva roky, co jsem si našla takovou kulatou bulku v prsu. V půlce ledna to budou dva roky, co jsem prodělala operaci. Na konci ledna to bude rok, kdy jsem naposledy seděla na křesle vedle hlavy mi bzučel motorek, který mi do žil vehnával infuze. Jsem v remisi. V prosinci to bude rok, kdy jsem se složila. Prostě jsem se jeden den ráno probudila a nebyla schopná souvislé myšlenky. Moje hlava fungovala mimo moje tělo. Pamatuju si, jak jsem v poledne stála u vody a poprvé mi hlavou proběhlo, že skok do vody by nebyl až tak špatným řešením. Odvrátila jsem pohled od vody, došla k lavičce, začala se chvět, správně navolit Amíka na telefonu se mi podařilo až na desátý pokus. Dali jsme si sraz u tchýně, bylo to pro nás oba nejrychlejší. Podle nejnovějších studií každá čtvrtá žena diagnostikovaná s rakovinou prsu trpí post traumatickým symptomem. Deprese jsou ještě častější. Naše tělo trpí chemickou nerovnováhou a pro mnohé z nás, je chemická nerovnováha ještě přidaná