Přeskočit na hlavní obsah

Okresní pouť aneb letní Amerika


Jedna z věcí, který se mi na Americe líbí jsou takové ty poutě a průvody a vůbec všelijaký dni, kdy se sejde celá vesnice, popřípadě městečko nebo okres a rozhodnou se něco oslavit.

No a nejlepší období na všechny tyhle oslavy je samozřejmě léto. Takovej letní víkend, tak to je úplná paráda. Každý okres se snaží udělat svoji pouť neboli "county fair," ale kolotoče a střelnici tam nečekejte. Dokonce ani to perníkový srdce se tam nedá koupit. Zato se vám předvedou místní chovatelé zvířeny, policejní sbor nebo veteráni. Ovce a králíci dostanou ocenění, no a pokud máte štěstí můžete klidně vidět i lamy. Pane jo, to by Přemkovi Podlahovi plesalo srdce vidět takhle americký zahrádkáře a pěstitele pohromadě.

A kukuřice, kukuřice nesmí nikde v Americe chybět. Kukuřice na hraní pro děti, kukuřice na krmení pro zvířata, kukuřice jako popcorn a samozřejmě i pečená nebo vařená. Kukuřice na všechny způsoby.





Jednou bych chtěla vidět takovou tu pouť, kde jezdí i drsní kovbojové a předvádí se jízda na zdivočelým býkovi. To by byla paráda.
















Komentáře

  1. leto a kukurica vzdy patrilo aj k mojmu detstvu...

    OdpovědětVymazat
  2. Vypadá to suprově, a kukuřici, tu taky můžu!:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Nemůžu říct,že tady u nás nejsou žádný akce to rozhodně ne,ale děsně bych se tam k Vám chtěla podívat,jednou za život prostě vyrazit a vidět to všechno nejen z fotek.Užívejte si pěkný dny !!!

    OdpovědětVymazat
  4. Už dlouho si říkám, že se vypravím do Ameriky třeba na čtvrt roku. :) Jelikož pracuji jako copywriter, tak pro mě není problém pracovat na dálku přes internet. Ostatně to takhle praktikuji vlastně od začátku Covidu a karantény. ;-) Tak uvidím. Mám to v hlavě dost dlouho, různě si o tom načítám. Myslím, že to letos nebo příští rok klapne! :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v ...

Když se na chvilku zastaví dech

8 dní poté Na začátku prosince na svoje narozeniny jsem si nadělila docela divnej dárek. Našla jsem si takovou malou, kulatou, bulku v prsu. Zastavil se mi dech. Strachem, představou, co všechno to může bejt. C ojsem udělala? Šla jsem na internet. Největší blbost co může člověk udělat? Asi jo. Po chvilce vyklidnění jsem šla za Amíkem. Zastavil se mu dech. Amíkova noční můra? Amíkova máma prodělala před 23 lety rakovinu prsu s následnou mastektomií. Noční můra, hadr, takový to prožití vašeho nejhoršího strachu a noční můry v jednom. Amíkovi bylo tehdy 12 let. Internet mi nestačil a tak jsem se objednala k doktorovi. Vždyť proč se dohadovat, když se to dá všechno zjistit. Za tejden po nálezu jsem byla s Amíkem a jeho mámou v nemocnici na vyštřeních. Mám štěstí, Amíkova sestra, moje švagrová je doktorka v jedný rakovinový nemocnici v NYC. Klasicky jako ve všech americkejch nemocnicích jsem si musela nejdřív zjistit, jestli berou moje pojištění. Ano, berou jenže jsem si mus...

Rakovina je tak ošklivý slovo

Den poté V sobotu, 17. prosince sněží, venku je bílo, hraju si s mini chlapíkem ve sněhu. Je jeden den, od tý chvíle co jsem byla diagnostikovaná s rakovinou prsu. Sněží a sněží. Jsem absolutně vyšťavená, to samý Amík, jen mimi chlapík si hraje a chechtá se. Ne, nebudu si hrát na silnou a frajerku a tvrdit, že tenhle den nebo ten další byl jednoduchej. Zhroutila jsem se? Asi jo. Moc si toho nepamatuju snad jen, že se ve mně otevřela taková černá díra a já nevěděla jak jí zavřít. Netrvalo to dlouho, jen hodinu, dvě a pak absolutní vysílení. Brečela jsem. Brečela jsem dvakrát nejdřív kvůli tomu anglickýmu slovu "cancer." Den na to, jsem si to řekla česky :"Já mám rakovinu. Rakovinu. Mám rakovinu." To mě položilo znova. Hurá a sláva měla bych oslavovat, že se můj mozek rozděluje na dvě poloviny na tu anglicky mluvící a na tu českou. Jsem bilingvní je to oficiální. Tchán s tchyní nakoupili, uvařili. Tchyně u nás spala. V neděli večer jsem se rozhodla, že to...