Přeskočit na hlavní obsah

Nový Rok o slepičí krok


Na Nový Rok o slepičí krok...ha ha ha, to jsem zvědavá jakej slepičí krok mi tenhle Novej Rok přinese.

Poslední doubou jsem psaní zanedbávala, prostě mi to nešlo. Můj mozek vypověděl službu a odmítl spolupracovat. Od konce září se potýkám s prášky na potlačení tvorby hormonů a moje tělo si na ně ne a ne zvyknout. Už dvakrát jsem je musela vysadit a znovu nasadit po menší pauze. V obou případech to bylo kvůli mýmu psychickýmu stavu. Na pocit chřipky, bolest kloubů, kostí a návaly horka se dá zvyknout a koneckonců, prý to za pár měsíců snad zmizí úplně, ale ta hlava to je problém.

Prostě se to na mě nějak všechno sesypalo, výročí nalezené rakoviny a znovuprožití těch dnů kolem k tomu všemu asi hodně přispělo. A tak se stalo, že na začátku prosince jsem se prostě psychicky složila. Ten den jsem nedokázala přestat brečet, slzy mi tekly, já se klepala a můj mozek nebyl schopnej utvořit souvislou myšlenku. Poprvý mi bleskla hlavou myšlenka na sebevraždu. Dívala jsem se do vody a přemejšlela, že ukončení by nebylo až tak špatný řešení.

Tomuhle stavu se říká deprese. Je to taková černá díra, do který člověk padá a padá a padá a neví, kde je dno. Je to pocit naprostýho vyčerpání a nemohoucnosti. Je to strašný. A nedá se z toho nijak dostat. Tchýně měla pravdu, když říkala, že její deprese se kterejma se potýkala hodně let byly mnohem horší než její chemoterapie.

Deprese se mnou zůstává, moje tělo si trochu zvyklo na miniaturní dávkování prášků a já dala výpověď v práci. Po šesti letech začínám něco novýho. Krok do neznáma...

Výpověď podávám spolu se stížností na personální oddělení, kde se tímto zahájilo interní vyšetřování mojí šéfové a podšéfové na jejich chování během mé léčby. Někdy prostě musí člověk říct dost a postavit se tomu co se vám děje. Samozřejmě hodně pomůže pokud máte za sebou lidi, kteří vás podrží a kteří řeknou: "Tak takhle už ne!"

Jedna věc na diagnóze rakoviny je, že se projeví lidé jací jsou, no a popřípadě se vám potvrdí to co si o nich už stejně myslíte ať už v dobrým nebo špatným.

Zejtra končím v práci a tak začínám ten Novej Rok s bouchnutím dveří a vztyčeným prostředníkem. Jen teda nevím, jestli to není spíš víc krok sloní než slepičí. 

Komentáře

  1. Aničko, někdy je dobré rychle zavřít dveře a jít dál jinou cestou. A je to přímo symbolické, že to začíná novým rokem. Určitě to bude změna k lepšímu. Mo ti přeji, ať je v tomto roce líp.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak s tím naprosto souhladím a moc děkuju uvidíme kam mě teď ta nová cesta zanese :-)

      Vymazat
  2. Vůbec si neumím představit, co všechno chemie dokáže s našim tělem. Držím pěsti a přeji, ať je tento krk prvním z řady dobrých rozhodnutí a věcí, které na Vás letos čekají. Klára

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chemie dokáže děsný věci, jako fakt děsný věci a k tomu hormony to je pak úplná jízda do pekel...děkuju moc a přesně dnes jsem měla první den v novým roce symbolický a bez práce :-D

      Vymazat
  3. Mam oboji. Jednou jsem dokonce skoncila v blazinci,v dobe kdy jsem byla jeste fyzicky zdravá. Neni horsi nemoci nez deprese. Jak zit,kdyz vlastne zit nechces? Nebo je ti to uplne jedno? Zlata rakovina....protoze to aspon zit chces.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě mrzí, protože deprese jsou opravdu strašný!! Držte se a opatrujte ač zrovna nechcete, stojí to za to...moje tchýně taky měla obojí a přesně taky tvrdí zlatá rakovina.

      Vymazat
  4. Nemám na vaši situaci žádnou radu.
    Snad jen držte se!!!
    Jarka

    OdpovědětVymazat
  5. tak to su velke zmeny, ale zase dobre ze sa vyvrbili.A netreba si nechat srat na hlavu....to je ale vsade inak musim povedat ze ti tie kratke vlasy slusiiii a vyzeras jak Annie Lennox. Tak ti drzim palce ty to zvladnes, a k tym depresiam vzdy si spomen na maleho Amika :-* a manzela stale mas pre koho tu zit

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju a máš úplnou pravdu s tou hlavou :-D opravdu děkuju z apozvbuzení!

      Vymazat
  6. Milá Aničko jsi velká bojovnice, obdivuji tě a určitě bude zase všechno dobré. Zabouchla jsi dveře a co je za nimi budeš teprve poznávat, ale věřím, že to bude cesta k lepšímu. Přeji celé vaší milé rodince jen samé radostné chvilky v novém roce 2018.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju a sama jsem zvědavá co mě za těma dveřma čeká!

      Vymazat
  7. Milá Anicko, přeju Ti krásný , šťastný a zdravý rok 2018. Držím palce na dálku a občas k tobě nakouknu. Mam jednu Aničku v práci, byl to teď rok, co se vrátila po trojboji operace-chemo-ozařování. Ať se ti dari. E

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuju a to samé i tobě!!! Moc pozdravuju i tvoji Aničku!

    OdpovědětVymazat
  9. Milá Aničko, moc držím pěsti!!! :) Nejdůležitější jsi Ty a až dáš v klidu sama sebe dohromady, tak se určitě najde i nějaká super pracovní cesta... Určitě lepší... Myslím na Tebe, ať je Ti brzy lépe!
    Peťka :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně