Přeskočit na hlavní obsah

Jak jsme chovali motýly


Motýl v kleci
"Mamá, wun, wun!" Ječel na mě mini chlapík na začátku dubna ode dveří školky a tahal mě za ruku dovnitř. "Mamá wun!" Tak běžet se mi nechtělo, ale do třídy jsem se zatáhnout nechala. "Mamá, look butterfly cage!" Pokračoval rozvášněnej mini chlapík. Učitelky se smály zatímco mi mini chlapík ukazoval síťovou klícku s motýlama. "Mamá, mamá I want it too!" Při pohledu na jeho nadšený výraz a upocenou tvářičku mi bylo jasný, že jsme v háji a já budu muset sehnat motýly. "Nebojte motálí housenky se dají koupit přes internet." Utěšovala mě jedna z učitelek, když viděla můj váhavý výraz. "Teda ani jedno z dětí nebylo tak nadšený z našeho projektu jako tady Jesse." "A jak dlouho to tak trvá, než se ti motýli vylíhnou?" Ptám se s poměrně úděsným výrazem já. "Tak pár týdnů a to je všechno." odpověděla smějící se učitelka. Mini chlapík sledoval naši výměnu s očima jako talíře a kdykoliv jeho pohled zabloudil ke kleci s motýlama celý jeho malý tělo se zachvělo nadšením. Náš osud byl zpečetěn.



Mini chlapík se přiřítil domů. "Babá, daddy I want butterfly cage!" Amík i moje máma se na mě nechápavě zadívali zatímco mini chlapík nepřestával brebentit o motýlech. "To musíme koupit. Takhle nadšenýho jsem ho ještě neviděl." Povídá Amík zatímco moje máma utírala mini chlapíkovi pot z čela.  Našla jsem doporučené stránky a objednala motýlí síť a dvě krabičky housenek. "Pane bože ono to má přijít za tři až pět dní." Povídám se strachem Amíkovi. "To nevydržíme." "No hlavně, aby to došlo a nebylo to jako v Čechách, to by taky mohla přijít pátá generace motýlů a ne krabička housenek. " Přidala se cynicky moje máma. "To dojde, nesýčkuj," otočila jsem se na ní já.



Motýli, teda housenky,  přišli za tři dni. "Uff, už jsou tady," hlásila jsem s velikou úlevou Amíkovi. Amík se usmál a ten jeho výraz mluvil za všechno. Mini chlapík totiž na housenky nezapomněl, tak jak v to doufal Amík. Naopak, jeho zoologické nadšení se stupňovalo, usínal a budil se slovy "butterfly," a každý večer si před spaním počítal kolik ještě nocí, než se housenky konečně stanou součástí naší rodiny.


Dvě krabičky plazících se housenek se rychle zabydlely na našem jídelním stole. "Mně se zdá, že jsou nějaký malý," povídá první den máma. Housenky, ale rostly rychle a tím úměrně se zmenšoval náš apetit. Jediný nadšenec byl náš malej zoolog. Housenky rostly a rostly. "Teda jak mi nic nevadí, tak tohle je teda kekel," vyjádřila naše myšlenky moje máma." "Hele jak dlouho, že ti říkali, ve školce, že to bude trvat než budeme mít ty motýly," ptal se skoro po měsíci poměrně zoufale Amík. Tak ty dva týdny se protáhly na měsíc a něco.

"Mamá, už visí, koukej jak visí," řval nadšeně mini chlapík jednoho rána. "Hurá, hurá, hurá!" volali jsme s Amíkem. "Honem jdi probudit babá," dodal Amík škodolibě při pohledu na hodinky ukazující šestku. "Babá, koukej takhle visí," lehal si mini chlapík na zem s nohama nad hlavou. Housenky se konečně začínaly kuklit. "Tak teď už jenom pár dní a můžeme je propustit," poovídám nadšeně. 


Pár dní se protáhlo na dva týdny. Koho by napadlo, že ty kukly budou tak dlouho trvat. "Hlavně, aby se nějaký vylíhly," povídá jednoho rána se strachem v hlase Amík a já s ním při pohledu na visící nehýbající se kukly musela zděšeně souhlasit. "No, daddy, no, I have butterflies, skoro, mamá," přidal se zděšeně mini chlapík.

Kukly se slitovaly a za pár dní strachu, kdy je mini chlapík každých pět minut kontroloval, se přeci jen čtyři motýli vylíhli. "Paráda, takže měsíc a půl čekání a máme čtyři motýly, " prohodil nad motýlí klecí Amík. Motýli v klaci poletovali za bezmezného nadšení malého zoologa, který se každý ráno budil s výkřikem:"motýly!!"



Motýlí klec stála na stole ještě pár dní a pak se mini chlapík rozhodl, že je vypustíme ven. Za vakotu foťáků mini chlapík slavnostně otevřel síť a motýli vyletěli. Teda nevím, jestli jsme je náhodou neměli nejdřív učit jak přežít v divočině brooklynskýho dvorku, ale snad tu děsivou bouřku a dvoudenní slejvák nějak zvládli.

Mini chlapík přišel s tím, že by chtěl pulce neb stejná firma, která prodává housenky prodává i pulce. My se mu to snažili zatajit, ale jak se zdá tak marně. Ta učitelkave školce, která si tak ráda povídá s mini chlapíkem mu to práskla. 

Dneska dal do motýlí klece brouka, kterýho přitáhl ze dvorku. Nevím, brouci a pulci, zlatý housenky.



Komentáře

  1. Koukám, že jsem na tom podobně :-)))) https://ladytattooch.blogspot.cz/2016/04/mame-doma-entomolozku.html

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rakovina je tak ošklivý slovo

Den poté V sobotu, 17. prosince sněží, venku je bílo, hraju si s mini chlapíkem ve sněhu. Je jeden den, od tý chvíle co jsem byla diagnostikovaná s rakovinou prsu. Sněží a sněží. Jsem absolutně vyšťavená, to samý Amík, jen mimi chlapík si hraje a chechtá se. Ne, nebudu si hrát na silnou a frajerku a tvrdit, že tenhle den nebo ten další byl jednoduchej. Zhroutila jsem se? Asi jo. Moc si toho nepamatuju snad jen, že se ve mně otevřela taková černá díra a já nevěděla jak jí zavřít. Netrvalo to dlouho, jen hodinu, dvě a pak absolutní vysílení. Brečela jsem. Brečela jsem dvakrát nejdřív kvůli tomu anglickýmu slovu "cancer." Den na to, jsem si to řekla česky :"Já mám rakovinu. Rakovinu. Mám rakovinu." To mě položilo znova. Hurá a sláva měla bych oslavovat, že se můj mozek rozděluje na dvě poloviny na tu anglicky mluvící a na tu českou. Jsem bilingvní je to oficiální. Tchán s tchyní nakoupili, uvařili. Tchyně u nás spala. V neděli večer jsem se rozhodla, že to...

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti ...

První rande s chemoterapií

V pátek jsem měla svoje první rande s chemoterapií. Jak už to bejvá někdy se rande vydaří a někdy zase ne. U mě to definitivně láska na první pohled nebyla, myslím, že ani ten druhej pohled to tak nějak nespraví, ale naše dočasný skoro přátelství půjde. Musím se přiznat, že po tom prvním zavolání, kdy mi oznámili, že mám rakovinu, jsem odmítla jednat po telefonu s doktorama a tohle všechno přenesla na Amíka. Amík se teda stal mým styčným důstojníkem a tak to byl on, kdo zvednul v lednu telefon a dozvěděl se, že budu muset podstoupit chemoterapii. Chudák opravdu se snažil to podat dobrým způsobem. "Hele mám pro tebe dobrou a blbou zprávu, ale ta blbá je jenom dočasná. Prostě krátkodobě to bude na hovno, ale douhodobě skvělý vyhlídky!"Snaha o bezstarostnej tón zněla poněkud křečovitě, ale i tak se počítala. V pátek 10. února přišlo na řadu to krátkodobý období na hovno. Koneckonců jde jenom o 12 tejdnů a 12 kol chemoterapie. Takže jsme předali mini chlapíka...