Přeskočit na hlavní obsah

Jak jsem šila roušku




Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký.

Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně.


Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám!!



Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek. 

Jdu stříhat.

Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku.

Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie.
Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kostech, to bude v klidu.

Zapínám stroj. Na Jitku seru, protože mi to nešije tak jako mámě. Hele ono to šije jen do půlky a divně to skáče.

V poho, je tam ta páčka, ta látku pěkně našponuje. Zapínám Kateřinu Velikou a jdu stříhat podle Evy.
Eva tvrdí, že si mám udělat střih. Jdu si dát skleničku vína.

Střih mám. Skleničky v sobě dvě.

Pouštím znova stroj. Nejsem debil zkouším to na kousku Amíkovi košile. On jich zase tolik nemá na ty roušky.
Tak bez spodní nitě hovno ušiješ. Teď už to vím. Ta malá kurevská špulka mi pořád vypadává a nějak se to tam celý šmodrchá.

Přináším si flašku vína.

Hledám n a Youtube "jak se cpe špulka do stroje" je tam zase Mařka a říká, že to nic není. Hledám Americký youtube. Tak tam jedem pěkně od začátku..tohle je stroj a tohle je židle...dobrý, špulka je ve stroji.

Zase hledám návod na šití roušek. Martina říká, že to nic není a že se to nemusí ani entlovat. ENTLOVAT?????? Do prdele jaký entlování zase?

Otvírám další flašku.

Stroj je připravej, střih mám taky, jdu na to. Spouštím to!! Láme se mi jehla!

Volám přítele na telefon. Mámě padá internet, ale než jí spadne uklidní mě, že prej jí to taky trochu trvalo, než přišla na ten gryf. Jak trochu trvalo??? Dyť vona mi ušila i kabát, když mi bylo sedm.

Jdu zkoušet nový hit...roušky z trička a Martina tvrdí, že potřebuju jenom nůžky a tričko...to dám...jen možná počkám až vystřízlivím...



Komentáře

  1. Jé, jsem ráda že píšeš :) a se strojem to máme stejně, máma taky šila a já jsem se nedokopala přes tu spodní nit...

    OdpovědětVymazat
  2. Strašně jsem se těšila na Váš příspěvek, já jsem ušila pouze jednu v ruce a naštěstí pak město začalo rozdávat a kolegyňka našila i pro takové kutilky jako jsem já. Držte se.

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem taky skončila s rouškama z trika :-D naštěstí nás zachránila tchýně, která našila roušky :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak jsme slavili Chanuku ve Vermontu

Já vím, že je po svátkách, ale pro nás, kterým skončila Chanuka teprve 29. prosince se to až tak nezdá. Letos jsme se rozhodli pojmout svátky sto procentně po židovsku. Žádný stromeček a žádný dárek ráno nebo večer, prostě jenom svíčky na svícnu a dárek každý večer.  Ona ta Chanuka je pro děti  úplně dokonalá, osm nocí, osm slavnostě naladěných večerů a osm dárků. No prostě paráda. Už od Halloweenu se mě chlapík každý ráno ptal: "Mami a Chanuka bude kdy?" Ono to pětiletý dítě ten pojem o čase až tak nemá a tak ač jsem se snažila jak jsem chtěla, měla jsem štěstí, když se mě zeptal jen jednou denně. Chanuka je svátek pohyblivý a je každý rok jindy, letos se kryla s Vánocema parádně a my si užívali od 22. až do 29. prosince. Chanuka je svátek světel, každý večer se zapaluje jedna svíčka na osmi ramenném svícnu přitom se zpívá a jí smažená jídla. Ona ta Chanuka je totiž oslavou oleje, který vydržel oblehaným povstalcům místo jednoho dne, dní osm. Prý něco jakko kdyby b...

Když se na chvilku zastaví dech

8 dní poté Na začátku prosince na svoje narozeniny jsem si nadělila docela divnej dárek. Našla jsem si takovou malou, kulatou, bulku v prsu. Zastavil se mi dech. Strachem, představou, co všechno to může bejt. C ojsem udělala? Šla jsem na internet. Největší blbost co může člověk udělat? Asi jo. Po chvilce vyklidnění jsem šla za Amíkem. Zastavil se mu dech. Amíkova noční můra? Amíkova máma prodělala před 23 lety rakovinu prsu s následnou mastektomií. Noční můra, hadr, takový to prožití vašeho nejhoršího strachu a noční můry v jednom. Amíkovi bylo tehdy 12 let. Internet mi nestačil a tak jsem se objednala k doktorovi. Vždyť proč se dohadovat, když se to dá všechno zjistit. Za tejden po nálezu jsem byla s Amíkem a jeho mámou v nemocnici na vyštřeních. Mám štěstí, Amíkova sestra, moje švagrová je doktorka v jedný rakovinový nemocnici v NYC. Klasicky jako ve všech americkejch nemocnicích jsem si musela nejdřív zjistit, jestli berou moje pojištění. Ano, berou jenže jsem si mus...

Když vás chemoška pošle do háje aneb ne vždy se rande vyvede

Ne každý rande se vyvede to je jasný. Zvlášť pak rande dohozený, to je vždycky taková sázka do loterie, buď jo nebo ne, nebo možná jo a za chvilku ne. Moje první chemoškový rande, to byla taková malá oťukávačka, nějak jsme ani jeden nevěděli jak na sebe zareagovat. Tak vypadalo to, že jo. Čas ale ukázal. Na svý druhý rande jsem přišla s celým teamem podporovatelů. Amík byl jasnej, ten nechce u žádný schůzky chybět, si asi myslí, že bych ho mohla podvíst nebo co. Máma tak ta šla taky a posledním a naprostým nováčkem byl pak můj brácha. Chudák, pro toho bylo tohle rande vlastně takovej úvod do světa raka. Samozřejmě, že ví o všem, ale ono je asi něco jinýho vidět to na vlastní oči než to sdílet přes telefon nebo skype. Někdy si myslím, že tyhle věci jsou skoro horší, když se na ně koukají ostatní, než když si to prožíváte na vlastní kůži. Já totiž vím co se mi děje v těle, ale ti ostatní to nevidí a a ni necítí. A když se zpětně dívám na některý ty fotky sama sebe, tak teda uff...