Přeskočit na hlavní obsah

Pesach aneb chtěli nás zabít, přežili jsme, jde se jíst




V pátek večer začal Pesach, jeden z nejdůležitějších židovských svátků. Ale pozor neslaví se dárkama, ale jídlem. Ano, Pesach je především o jídle, tak samozřejmě, je taky o osvobození Židů z otroctví o odchodu z Egypta, ale hlavně je o tom jídle.

macesy


Základem Pesachu je maces neboli nekvašenej chleba, do kterýho se po století podle antisemitských pověstí přidává střídavě buď krev panen nebo krev novorozenců popřípadě pokud byla nálada šiřitele fakt drsná tak tam šoupnul oboje. Maces je nekvašenej chleba udělanej z mouky a vody a totálně bez chuti. Velice oblíbený jsou pak macesy hlavně u dětí. Takovej mini chlapík kupříkladu macesy úplně zbožňuje jednak mu chutnají a jednak se dají božsky nadrobit do náklaďáků, postýlky, gauče, velký postele, prostě je to jídlo k nezaplacení. Matčino srdce plesá nad pohledem mini chlapíkových prstíčků trénujících si jemnou motoriku na krabici macesů.

macesy_v_krabici


No, ale předtím než se dostaneme k jídlu se musí pořádně uklidit a to jako pořádně no nebo taky ne, záleží samozřejmě na tom, jak moc se v rodině dodržuje míra tradice. Nejhůř jsou na tom ženy z rodin ultra ortodoxních, kde úklid začíná už tak měsíc před Pesachem, musí se uklidit celej dům nebo byt, vyprat všechno oblečení, odmraznit mrazák a lednice a vyklidit de facto celá kuchyně a to všechno pod záminkou hledání chamecu. No a chamec je vlastně cokoliv z kvašenýho těsta nebo z fazolí, prostě z čehokoliv co prošlo varem a nabylo, takže de facto jakejkoliv drobek je chamec. No potěš, jenom při představě úklidu chamecu u nás doma s mini chlapíkem a Amíkem mi způsobuje zažívací problémy.

Pesachovy_talir

Takže když je uklizeno, vytáhne se sada Pesachovýho nádobí, na který se po osm dní Pesachu nedá nic co by prošlo kvašením, na pivo se může rovnou zapomenout.


Nejdůležitější chvíle Pesachu kterou dodržují i úplně asimilovaní Židé je Seder. Seder, česky znamená pořádek a je to večeře na první a druhý večer Pesachu. Seder se to jmenuje proto, že večeře má fakt strukturu a všechno se dělá pěkně popořádku. Nebudu tu popisovat celej sedeer, protože ten když se dělá pořádně, tak trvá klidně klidně hodinu, dvě a to se nezačalo ani jíst. No a k sederu pak patří i sederovej talíř,  středobod stolu a král pesachovýho nádobí.


Na sederovej talíř se dává:
1. Zroa neboli upečená kost z beránka, jako připomínka obětí beránka, která se dávala v Chrámu v Jeruzalémě někdy před dvěma tisíci lety
2. Bejca opět symbol obětí, který se dávaly v Chrámu v Jeruzalémě, to vajíčko se během večeře sní
3. Maror , hořké byliny, připomínka hořkýho života otroků v Egyptě,  tak to je uvařenej a nastrouhanej křen smíchanej se salátem, to se pak dává na maces
4. Charoset je připomínkou malty kterou používali židovští otroci na stavbu pyramid, jsou to nastrouhaný jablka se skořicí a vlašskými ořechy dává se tam taky troška červenýho vína.
5. Karpas je většinou vařená brambora, nebo celer jako připomínka tvrdý práce otroků
6. Římský salát, kterej není hořkej pokud se nenechá růst v zemi moc dlouho, jako přístup faraóna nejdřív byl  hodnej a platil a pak platit přestal a z lidí si udělal otroky.
No a pak na stole nesmí chybět tři macesy každej zvlášť přikrytej ubrouskem, zase symbol tentokrát tří židovskejch kmenů kohenů, levitů a israelitů no pak jsou ty macesy nutný pro požehnání před jídlem.


Během jídla, před ním a po něm se taky zpívají písničky, nejmladší člen se ptá čtyři otázky na téma čím se liší tahle noc od jinejch a je to toho prostě fůra.


Tak takhle nějak se slaví Pesach a když se zeptáte mýho tchána na jakýkoliv židovskej svátek? Tak vám řekne stjejně jako plno ostatních tady v Americe: "Chtěli nás zabít, přežili jsme, jdeme jíst." Není to o dárkách je to o rodině a jídle a povídání a hádání...a tenhle svátek trvá osm dní.



V new Yorku se najdou Macesový sendviče  v normálních občerstveních během Pesachu kdekoliv.

 Pro ultra ortodoxní komunity je Pesach obdobím klidu, procházení se, školních prázdnin a zábavy pro děti. Během Pesachu nosí ženatí muži tzv. štrejmly a všichni jsou ve svátečním.
























Komentáře

  1. Skvěle popsaný, to mě zajímá! A prosím tě, ti pánové mají čepici? Nebo jsou to vlasy?:-D To jsem ještě nikdy neviděla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, hele to chlupatý je Štrejml, kožešinový klobouk nošený pouze ženatými členy chasidský komunity. Ti kluci mají pak normálně jarmulku a hodně dlouhý pejzy.

      Vymazat
  2. Mě by třeba zajímalo, jestli je tam hodně ultra ordoxoxních Židů, resp. takových, kdy se ženy po svatbě musí ostříhat a nosit paruku. To mi přišlo vždycky strašně uhozené. A do teď nechápu ten význam a kde se to vůbec s těmi parukami vzalo. -_-

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je tady opravdu hodně ultraortodoxních Židů, ale jenom v některých sektách si ženy po svatbě stříhají a holí vlasy, hodně žen, které paruku nosí mají normálně svoje vlasy pod. Asi největší z těch ultra ultra ortodoxních sekt jsou Chasidé Satmar, ti bydlí hlavně ve Williamsburgu, Brooklyn a potom mají celé svoje městečko ve Státě NY, jmenuje se Kiryas Yoel. Zvyk nošení paruk vznikl v Polsku v 18, století jako reakce na šlechtice a bohaté měšťany, kteří také nosili paruky, vem si takovýho Mozarta :-) Podle mě je to taky praštěný, zvlášť když ty paruky jsou kolikrát krásnější než jejich původní vlasy a tu paruku nosí kvůli cudnosti, tak je ot takový na hlavu postavený.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně