Přeskočit na hlavní obsah

Pesach aneb chtěli nás zabít, přežili jsme, jde se jíst




V pátek večer začal Pesach, jeden z nejdůležitějších židovských svátků. Ale pozor neslaví se dárkama, ale jídlem. Ano, Pesach je především o jídle, tak samozřejmě, je taky o osvobození Židů z otroctví o odchodu z Egypta, ale hlavně je o tom jídle.

macesy


Základem Pesachu je maces neboli nekvašenej chleba, do kterýho se po století podle antisemitských pověstí přidává střídavě buď krev panen nebo krev novorozenců popřípadě pokud byla nálada šiřitele fakt drsná tak tam šoupnul oboje. Maces je nekvašenej chleba udělanej z mouky a vody a totálně bez chuti. Velice oblíbený jsou pak macesy hlavně u dětí. Takovej mini chlapík kupříkladu macesy úplně zbožňuje jednak mu chutnají a jednak se dají božsky nadrobit do náklaďáků, postýlky, gauče, velký postele, prostě je to jídlo k nezaplacení. Matčino srdce plesá nad pohledem mini chlapíkových prstíčků trénujících si jemnou motoriku na krabici macesů.

macesy_v_krabici


No, ale předtím než se dostaneme k jídlu se musí pořádně uklidit a to jako pořádně no nebo taky ne, záleží samozřejmě na tom, jak moc se v rodině dodržuje míra tradice. Nejhůř jsou na tom ženy z rodin ultra ortodoxních, kde úklid začíná už tak měsíc před Pesachem, musí se uklidit celej dům nebo byt, vyprat všechno oblečení, odmraznit mrazák a lednice a vyklidit de facto celá kuchyně a to všechno pod záminkou hledání chamecu. No a chamec je vlastně cokoliv z kvašenýho těsta nebo z fazolí, prostě z čehokoliv co prošlo varem a nabylo, takže de facto jakejkoliv drobek je chamec. No potěš, jenom při představě úklidu chamecu u nás doma s mini chlapíkem a Amíkem mi způsobuje zažívací problémy.

Pesachovy_talir

Takže když je uklizeno, vytáhne se sada Pesachovýho nádobí, na který se po osm dní Pesachu nedá nic co by prošlo kvašením, na pivo se může rovnou zapomenout.


Nejdůležitější chvíle Pesachu kterou dodržují i úplně asimilovaní Židé je Seder. Seder, česky znamená pořádek a je to večeře na první a druhý večer Pesachu. Seder se to jmenuje proto, že večeře má fakt strukturu a všechno se dělá pěkně popořádku. Nebudu tu popisovat celej sedeer, protože ten když se dělá pořádně, tak trvá klidně klidně hodinu, dvě a to se nezačalo ani jíst. No a k sederu pak patří i sederovej talíř,  středobod stolu a král pesachovýho nádobí.


Na sederovej talíř se dává:
1. Zroa neboli upečená kost z beránka, jako připomínka obětí beránka, která se dávala v Chrámu v Jeruzalémě někdy před dvěma tisíci lety
2. Bejca opět symbol obětí, který se dávaly v Chrámu v Jeruzalémě, to vajíčko se během večeře sní
3. Maror , hořké byliny, připomínka hořkýho života otroků v Egyptě,  tak to je uvařenej a nastrouhanej křen smíchanej se salátem, to se pak dává na maces
4. Charoset je připomínkou malty kterou používali židovští otroci na stavbu pyramid, jsou to nastrouhaný jablka se skořicí a vlašskými ořechy dává se tam taky troška červenýho vína.
5. Karpas je většinou vařená brambora, nebo celer jako připomínka tvrdý práce otroků
6. Římský salát, kterej není hořkej pokud se nenechá růst v zemi moc dlouho, jako přístup faraóna nejdřív byl  hodnej a platil a pak platit přestal a z lidí si udělal otroky.
No a pak na stole nesmí chybět tři macesy každej zvlášť přikrytej ubrouskem, zase symbol tentokrát tří židovskejch kmenů kohenů, levitů a israelitů no pak jsou ty macesy nutný pro požehnání před jídlem.


Během jídla, před ním a po něm se taky zpívají písničky, nejmladší člen se ptá čtyři otázky na téma čím se liší tahle noc od jinejch a je to toho prostě fůra.


Tak takhle nějak se slaví Pesach a když se zeptáte mýho tchána na jakýkoliv židovskej svátek? Tak vám řekne stjejně jako plno ostatních tady v Americe: "Chtěli nás zabít, přežili jsme, jdeme jíst." Není to o dárkách je to o rodině a jídle a povídání a hádání...a tenhle svátek trvá osm dní.



V new Yorku se najdou Macesový sendviče  v normálních občerstveních během Pesachu kdekoliv.

 Pro ultra ortodoxní komunity je Pesach obdobím klidu, procházení se, školních prázdnin a zábavy pro děti. Během Pesachu nosí ženatí muži tzv. štrejmly a všichni jsou ve svátečním.
























Komentáře

  1. Skvěle popsaný, to mě zajímá! A prosím tě, ti pánové mají čepici? Nebo jsou to vlasy?:-D To jsem ještě nikdy neviděla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, hele to chlupatý je Štrejml, kožešinový klobouk nošený pouze ženatými členy chasidský komunity. Ti kluci mají pak normálně jarmulku a hodně dlouhý pejzy.

      Vymazat
  2. Mě by třeba zajímalo, jestli je tam hodně ultra ordoxoxních Židů, resp. takových, kdy se ženy po svatbě musí ostříhat a nosit paruku. To mi přišlo vždycky strašně uhozené. A do teď nechápu ten význam a kde se to vůbec s těmi parukami vzalo. -_-

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je tady opravdu hodně ultraortodoxních Židů, ale jenom v některých sektách si ženy po svatbě stříhají a holí vlasy, hodně žen, které paruku nosí mají normálně svoje vlasy pod. Asi největší z těch ultra ultra ortodoxních sekt jsou Chasidé Satmar, ti bydlí hlavně ve Williamsburgu, Brooklyn a potom mají celé svoje městečko ve Státě NY, jmenuje se Kiryas Yoel. Zvyk nošení paruk vznikl v Polsku v 18, století jako reakce na šlechtice a bohaté měšťany, kteří také nosili paruky, vem si takovýho Mozarta :-) Podle mě je to taky praštěný, zvlášť když ty paruky jsou kolikrát krásnější než jejich původní vlasy a tu paruku nosí kvůli cudnosti, tak je ot takový na hlavu postavený.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak jsme slavili Chanuku ve Vermontu

Já vím, že je po svátkách, ale pro nás, kterým skončila Chanuka teprve 29. prosince se to až tak nezdá. Letos jsme se rozhodli pojmout svátky sto procentně po židovsku. Žádný stromeček a žádný dárek ráno nebo večer, prostě jenom svíčky na svícnu a dárek každý večer.  Ona ta Chanuka je pro děti  úplně dokonalá, osm nocí, osm slavnostě naladěných večerů a osm dárků. No prostě paráda. Už od Halloweenu se mě chlapík každý ráno ptal: "Mami a Chanuka bude kdy?" Ono to pětiletý dítě ten pojem o čase až tak nemá a tak ač jsem se snažila jak jsem chtěla, měla jsem štěstí, když se mě zeptal jen jednou denně. Chanuka je svátek pohyblivý a je každý rok jindy, letos se kryla s Vánocema parádně a my si užívali od 22. až do 29. prosince. Chanuka je svátek světel, každý večer se zapaluje jedna svíčka na osmi ramenném svícnu přitom se zpívá a jí smažená jídla. Ona ta Chanuka je totiž oslavou oleje, který vydržel oblehaným povstalcům místo jednoho dne, dní osm. Prý něco jakko kdyby b...

Když se na chvilku zastaví dech

8 dní poté Na začátku prosince na svoje narozeniny jsem si nadělila docela divnej dárek. Našla jsem si takovou malou, kulatou, bulku v prsu. Zastavil se mi dech. Strachem, představou, co všechno to může bejt. C ojsem udělala? Šla jsem na internet. Největší blbost co může člověk udělat? Asi jo. Po chvilce vyklidnění jsem šla za Amíkem. Zastavil se mu dech. Amíkova noční můra? Amíkova máma prodělala před 23 lety rakovinu prsu s následnou mastektomií. Noční můra, hadr, takový to prožití vašeho nejhoršího strachu a noční můry v jednom. Amíkovi bylo tehdy 12 let. Internet mi nestačil a tak jsem se objednala k doktorovi. Vždyť proč se dohadovat, když se to dá všechno zjistit. Za tejden po nálezu jsem byla s Amíkem a jeho mámou v nemocnici na vyštřeních. Mám štěstí, Amíkova sestra, moje švagrová je doktorka v jedný rakovinový nemocnici v NYC. Klasicky jako ve všech americkejch nemocnicích jsem si musela nejdřív zjistit, jestli berou moje pojištění. Ano, berou jenže jsem si mus...

Když vás chemoška pošle do háje aneb ne vždy se rande vyvede

Ne každý rande se vyvede to je jasný. Zvlášť pak rande dohozený, to je vždycky taková sázka do loterie, buď jo nebo ne, nebo možná jo a za chvilku ne. Moje první chemoškový rande, to byla taková malá oťukávačka, nějak jsme ani jeden nevěděli jak na sebe zareagovat. Tak vypadalo to, že jo. Čas ale ukázal. Na svý druhý rande jsem přišla s celým teamem podporovatelů. Amík byl jasnej, ten nechce u žádný schůzky chybět, si asi myslí, že bych ho mohla podvíst nebo co. Máma tak ta šla taky a posledním a naprostým nováčkem byl pak můj brácha. Chudák, pro toho bylo tohle rande vlastně takovej úvod do světa raka. Samozřejmě, že ví o všem, ale ono je asi něco jinýho vidět to na vlastní oči než to sdílet přes telefon nebo skype. Někdy si myslím, že tyhle věci jsou skoro horší, když se na ně koukají ostatní, než když si to prožíváte na vlastní kůži. Já totiž vím co se mi děje v těle, ale ti ostatní to nevidí a a ni necítí. A když se zpětně dívám na některý ty fotky sama sebe, tak teda uff...