Metro aneb každodenní úděl Newyorčana

Čekání na metro

Newyorský metro neboli subway, jak tomu tady říkáme my newyorčani, je podle mě nejdemokratičtější místo na světě. Jako kde jinde se budou rukama skoro za ruce držet ortodoxní žid, muslim, ind, černoch, mexičan, korejka, madam s bobřím kožichem? Nikde jinde než v newyorským metru to je jasný, přeci. A to mají ještě štěstí, když se jenom drží za ruce, protože taková špička kolem pátý odpoledne ta fakt stojí za to.

Co mě nikdy nepřestane udivovat je ten klid s jakym tady lidi zvládají, když se metro třeba půl hodiny neukáže, lidi prostě stojej a čekaj a vědi, že se do toho vagónu stejně nenarvou a tak stojej a čtou si, popřípadě okomentujou jak moc v háji jsou a jak moc pozdě přijedou. Stejně to nemůžou dát nikomu vědět, neb ač je New York děsně internetovej, tak v metru není ani telefon. Nikomu se stejně nechce vylejzat, protože co kdyby náhodou ten vlak přijel. A pak lidi jsou na to stejně zvyklý, protože to, že se někomu udělalo špatně je úplně normální. Tak jasně, když tahle tepna New Yorku denně přepraví kolem 5,5 miliónu lidí, tak někde se to prostě seknout musí. Jo, taky jsem tomu nechtěla věřit, když jsem si přečetla tuhle statistiku: denně 5,7 miliónu lidí, ročně pak 1,763 miliardy, tak to už celkem jde.

New York je město, který nikdy nespí a tak nespí ani jeho hlavní dopravní spoj, metro. Subway tu u nás jezdí 24 hodin denně, 7 dní v tejdnu, jen je dobrý si zapamatovat, že v noci a o víkendu se opravujou koleje a tak je někdy navigace v tom kam která linka jede a kde staví a ne docela k zbláznění, naštěstí existujou chytrý telefonní aplikace, neb ten pán nebo paní co něco huhlá do rozhlasu zní ale úplně stejně jako ten týpek, co hlásá, že ten vlak do Budějic přijede na hntou kolej.

Změna trasy

Zajímavý je, jak jsou k sobě lidi slušný, samozřejmě teda v rámci možností, neb já odchovaná pražskou hromadnou dopravou a hlavně důchodcema, který nás desetiletý děti mlátili holema po zádech, protože jsme jim stáli v cestě, jsme byla zvyklá na něco úplně jinýho. Jako těhotná jsem nikdy neměla problém s místem na sezení, to mi vstávali takový týpci od kterejch bych to nikdy nečekala, a pokud nevstali, tak jsem si o místo řekla a to pak vstali třeba dva najednou, teda kromě Číňanů. To samý je pak s kočárkem, za ty dva roky se mi stalo jenom párkrát, že by mi nikdo nepomohl. Jen na pár stanicích a to fakt myslím tak maximálně na třiceti je výtah, eskalátory po kterejch se nesmí běhat a stát jenom vpravo pak fungujou jenom jako malý přibližováky a tak si lidi prostě navzájem pomáhají.

Co mě ještě bere je, jak se podle lidí pozná, kterou částní NYC projíždím, Jendu chvíli je metro narvaný Číňanama, že by Manhattanskej nebo Broolynskej China town? Španělština? Jasně Sunset park v Brooklynu. Baby s plastikama na ksichtě a nějaký ty falešný prsa? Ehm, Upper East Side na Manhattanu. Kravaťáci? Wall Street.

Loni jel Amík s tchánem napřed na basketballovej zápas, já jsem se s nima měla potkat o půl hodiny později. Najednou telefon, Amík:"Hele, jeď čtyřkou." Já:"Proč, vždyť je to delší." Amík:"Hele neděs se, jsme v pohodě, ale tady se teď střílelo. Leželi jsme ve vagóně na zemi. Naštěstí jak řidič uslyšel střelbu, tak zavřel dveře. Takže jeď radši tou jinou linkou."

Jak se pak pozná pravej newyorčan od turisty?
1. Nekřičí, když mu přes naleštěnou polobotku přeběhne krysa, maximálně zvedne oči od kindlu.
2. Nezvedne se, když si vedle něj sedne homlesák, maximálně si decentně zakryje nos šálou, v létě pak přestane dejchat nosem
3. Nedojedený jídlo z restaurace, který si nese domů v krabičce, nabídne homlesákovi a ještě mu řekne z jaký restaurace to je.
4. Nestojí u vchodu do metra, kde se protahují lístky, jako pako, protože ví, že jak se ten lístek protáhne
5. Nabídne turistovi pomoc, když vidí jak ten vidlák tápe.
6. Dělá si ranní makeup zásadně sedíc v metru a to kompletně i se základem a očníma linkama stylu Kleopatry (autorka se v tomhle odvětví má ještě co učit)¨
7. Klidně se zeptá tý holky odkud má ty parádní kozačky a šaty a pak si o tom ještě pokecají.
8. Nenervuje se, když metro nejede, ono stejně jednou přijede
9. Je pořád ještě udivenej, jak se do toho metra dostal, když leží lidem na nohách
10. Radši se omluví, když do někoho vrazí, protože člověk nikdy neví.

čekání na stanici

Stanice trasy 4 a 5

nadšená pasažérka moje máma

nadzemní stanice

nejvyšší trasa metra v NYC

nadzemní stanice, nadzemím jezdí 40 procent linek

metro

Interiér metra

Add caption