Přeskočit na hlavní obsah

Metro aneb každodenní úděl Newyorčana

Stanice_metra_v_Newyorku
Čekání na metro
Newyorský metro neboli subway, jak tomu tady říkáme my newyorčani, je podle mě nejdemokratičtější místo na světě. Jako kde jinde se budou rukama skoro za ruce držet ortodoxní žid, muslim, ind, černoch, mexičan, korejka, madam s bobřím kožichem? Nikde jinde než v newyorským metru to je jasný, přeci. A to mají ještě štěstí, když se jenom drží za ruce, protože taková špička kolem pátý odpoledne ta fakt stojí za to.

Co mě nikdy nepřestane udivovat je ten klid s jakym tady lidi zvládají, když se metro třeba půl hodiny neukáže, lidi prostě stojej a čekaj a vědi, že se do toho vagónu stejně nenarvou a tak stojej a čtou si, popřípadě okomentujou jak moc v háji jsou a jak moc pozdě přijedou. Stejně to nemůžou dát nikomu vědět, neb ač je New York děsně internetovej, tak v metru není ani telefon. Nikomu se stejně nechce vylejzat, protože co kdyby náhodou ten vlak přijel. A pak lidi jsou na to stejně zvyklý, protože to, že se někomu udělalo špatně je úplně normální. Tak jasně, když tahle tepna New Yorku denně přepraví kolem 5,5 miliónu lidí, tak někde se to prostě seknout musí. Jo, taky jsem tomu nechtěla věřit, když jsem si přečetla tuhle statistiku: denně 5,7 miliónu lidí, ročně pak 1,763 miliardy, tak to už celkem jde.

New York je město, který nikdy nespí a tak nespí ani jeho hlavní dopravní spoj, metro. Subway tu u nás jezdí 24 hodin denně, 7 dní v tejdnu, jen je dobrý si zapamatovat, že v noci a o víkendu se opravujou koleje a tak je někdy navigace v tom kam která linka jede a kde staví a ne docela k zbláznění, naštěstí existujou chytrý telefonní aplikace, neb ten pán nebo paní co něco huhlá do rozhlasu zní ale úplně stejně jako ten týpek, co hlásá, že ten vlak do Budějic přijede na hntou kolej.

oznámení_změny_trasy
Změna trasy
Zajímavý je, jak jsou k sobě lidi slušný, samozřejmě teda v rámci možností, neb já odchovaná pražskou hromadnou dopravou a hlavně důchodcema, který nás desetiletý děti mlátili holema po zádech, protože jsme jim stáli v cestě, jsme byla zvyklá na něco úplně jinýho. Jako těhotná jsem nikdy neměla problém s místem na sezení, to mi vstávali takový týpci od kterejch bych to nikdy nečekala, a pokud nevstali, tak jsem si o místo řekla a to pak vstali třeba dva najednou, teda kromě Číňanů. To samý je pak s kočárkem, za ty dva roky se mi stalo jenom párkrát, že by mi nikdo nepomohl. Jen na pár stanicích a to fakt myslím tak maximálně na třiceti je výtah, eskalátory po kterejch se nesmí běhat a stát jenom vpravo pak fungujou jenom jako malý přibližováky a tak si lidi prostě navzájem pomáhají.

Co mě ještě bere je, jak se podle lidí pozná, kterou částní NYC projíždím, Jendu chvíli je metro narvaný Číňanama, že by Manhattanskej nebo Broolynskej China town? Španělština? Jasně Sunset park v Brooklynu. Baby s plastikama na ksichtě a nějaký ty falešný prsa? Ehm, Upper East Side na Manhattanu. Kravaťáci? Wall Street.

Loni jel Amík s tchánem napřed na basketballovej zápas, já jsem se s nima měla potkat o půl hodiny později. Najednou telefon, Amík:"Hele, jeď čtyřkou." Já:"Proč, vždyť je to delší." Amík:"Hele neděs se, jsme v pohodě, ale tady se teď střílelo. Leželi jsme ve vagóně na zemi. Naštěstí jak řidič uslyšel střelbu, tak zavřel dveře. Takže jeď radši tou jinou linkou."

Jak se pak pozná pravej newyorčan od turisty?
1. Nekřičí, když mu přes naleštěnou polobotku přeběhne krysa, maximálně zvedne oči od kindlu.
2. Nezvedne se, když si vedle něj sedne homlesák, maximálně si decentně zakryje nos šálou, v létě pak přestane dejchat nosem
3. Nedojedený jídlo z restaurace, který si nese domů v krabičce, nabídne homlesákovi a ještě mu řekne z jaký restaurace to je.
4. Nestojí u vchodu do metra, kde se protahují lístky, jako pako, protože ví, že jak se ten lístek protáhne
5. Nabídne turistovi pomoc, když vidí jak ten vidlák tápe.
6. Dělá si ranní makeup zásadně sedíc v metru a to kompletně i se základem a očníma linkama stylu Kleopatry (autorka se v tomhle odvětví má ještě co učit)¨
7. Klidně se zeptá tý holky odkud má ty parádní kozačky a šaty a pak si o tom ještě pokecají.
8. Nenervuje se, když metro nejede, ono stejně jednou přijede
9. Je pořád ještě udivenej, jak se do toho metra dostal, když leží lidem na nohách
10. Radši se omluví, když do někoho vrazí, protože člověk nikdy neví.


Newyorské_metro_23_stanice
čekání na stanici

Stanice_metra _Bowling_Green
Stanice trasy 4 a 5

nadšená pasažérka moje máma

nadzemní stanice

nejvyšší_část_metra_v_NYC
nejvyšší trasa metra v NYC




nadzemní stanice, nadzemím jezdí 40 procent linek


vagóny_newyorského_metra
metro

interiér_newyorského_metra
Interiér metra

Add caption

Komentáře

  1. Hntá kolej mě dostala :-D moc zajímavý článek, díky za něj.

    OdpovědětVymazat
  2. Ještě takové články pls :-) a fotky ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. Přemýšlím, že pojedu o prázdninách do NY, tohle chci moc zažít. Krásný článek. Žila jsem rok v Chicagu a úplně na mě dýchla Amerika :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No určitě pojeď a když budeš potřebovat s něčim poradit, najít ubytko nebo tak, tak víš na koho se obrátit a když už tady budeš tak doufám minimálně kafe spolu! A co ty víš koho potkáš v letadle :-) No a pak o tom budem moct napsat obě dvě :-D

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Takhle nějak se volí v Americe

Před devíti lety jsem se stala americkou občankou a tohle jsou moje třetí prezidentský volby. Pamatuju si taky ty první volby, který jsem si užila ne sice jako volič, ale ta párty na ulicích Brooklynu, kdy vyhrál Obama, tak to bylo opravdu krásný. Jak se tu vlastně volí? Pokud chce člověk volit v primárkách, tedy ve volbách kdy se volí budoucí kandidát strany na prezidenta, musí se zaregistrovat jako volič jedné ze dvou stran. Samozřejmě můžete zůstat jako nezávislý volič, ale odpadává vám tím právě ta šance na rozhodování, kdo bude kandidovat na prezidenta. Registrace u mě proběhla hodně jednoduše, v den, kdy jsem získala občanství, jsem dostala spolu s certifikátem i balíček "nového občana," kde byla i registrační karta.  Američané nevolí prezidenta přímou volbou na volbu prezidenta tu máme tzv. Electoral College a co to je? Elektorální college, tak to je taková parádní věc, která existuje snad jen v USA a taky mám pocit, že někdo jako elektor volil Karla IV jako císaře řím

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Život a rakovina

V prosinci to budou dva roky, co jsem si našla takovou kulatou bulku v prsu. V půlce ledna to budou dva roky, co jsem prodělala operaci. Na konci ledna to bude rok, kdy jsem naposledy seděla na křesle vedle hlavy mi bzučel motorek, který mi do žil vehnával infuze. Jsem v remisi. V prosinci to bude rok, kdy jsem se složila. Prostě jsem se jeden den ráno probudila a nebyla schopná souvislé myšlenky. Moje hlava fungovala mimo moje tělo. Pamatuju si, jak jsem v poledne stála u vody a poprvé mi hlavou proběhlo, že skok do vody by nebyl až tak špatným řešením. Odvrátila jsem pohled od vody, došla k lavičce, začala se chvět, správně navolit Amíka na telefonu se mi podařilo až na desátý pokus. Dali jsme si sraz u tchýně, bylo to pro nás oba nejrychlejší. Podle nejnovějších studií každá čtvrtá žena diagnostikovaná s rakovinou prsu trpí post traumatickým symptomem. Deprese jsou ještě častější. Naše tělo trpí chemickou nerovnováhou a pro mnohé z nás, je chemická nerovnováha ještě přidaná