Přeskočit na hlavní obsah

Mini chlapík a ZOO



Nemám ráda ZOO. Amík taky nemá rád ZOO. Mini chlapík zbožňuje ZOO. Máme roční rodinnou permanentku do všech newyorských ZOO a taky do akvária. Asi takhle nějak si stojíme pevně za našim přesvědčenim. Hlavně, aby nám tahle pevnost vydržela, protože přísnost na děti bejt musí a vůbec "ohýbej proutek dokud je mladý."

ZOO vůbec nejou až tak hrozný, zvířata jsou stejně zvyklá, určitě se jim tam v těch výbězích líbí, mají tam kamarády a nažrat taky dostanou. Co by stejně dělali někde v džungli, ještě by se jim tam něco stalo.

Klika je, že všechny newyorský zoo mají část s domácíma zvířatama, kam chodíme nejvíc a nemusíme se cejtit jako ti největší pokrytci, no a navíc mini chlapík úplně nejvíc nejradši krmí prasata a ovce. No nic asi půjdem zejtra do zoo.


Texaská_dlouhorohá_kráva
Texas longhorn cow


Texas_longhorn_cow
Tak to jsou teda rohy






Texas_longhorn_kráva
Texaská dlouhorohá kráva




Komentáře

  1. Paráda :-) my jsme v zoo taky furt... :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Krásne fotky.. Ja by som chcela žiť v amerike pretože je to podľa mňa lepšie ale keďže mám tri malé deti tak tak skoro sa tam nedostanem :( Tak aspoň budem chodiť na tvoj blog a čítať články a obdivovať fotky. Dávam ti odber ♥

    Discoveringglam

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za pochvalu a jsem ráda, že se ti líbí můj blog, ale ono tady to není všechno až tak skvělý, počkej až tu popíšu naši mateřskou...jinak se ti nedivím se třema dětma si nedovedu stěhování představit, ale nikdy neříkej nikdy :-)

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně