Přeskočit na hlavní obsah

Jak se Amík seznámil s mojí mámou

Amík_tchyně_Cliffs_of_Moher_Irsko
Amík s mojí mámou na Cliffs of Moher

Jak tak může Amík potkat svoji budoucí tchyni? Asi tak dva měsíce do našeho chození jsme měli rande. Tak jo, to by bylo normální, blbý na tom randeti bylo, že jsem se tak nějak pár hodin před tím docela hodně opila. Normální člověk by se nato rande vykašlal, ale to jsem přece Amíkovi udělat nemohla a tak jsem na rande šla s pocitem "to vyprchá." Nevyprchalo, naopak si to pěkně sedlo. 

Amík měl tehdy skvělej plán jít do kina na jeden z filmů v originálním znění s titulkama od jeho oblíbenýho americkýho režiséra. Plán se mu začal mírně hroutit, když mě uviděl jak se potácím ulicí a ještě pozdě. Nevim, ale mám pocit, že mi to, že jsem měla jedno malý pivo nevěřil. Každopádně o film přijít nechtěl a tak mě donutil jít a jelikož jsem přišla pozdě zbyly na nás ty děsný místa v první řadě. Uff, tak to teda nepřeju žádnýmu opilci, první řada a ještě na filmu o ponorkách a moři. Wes Andersson je i můj oblíbenej režisér, problém je, že jeho filmy jsou vždycky tak o půl hodiny delší než by mohly bejt a to se člověku s deseti promile a začínající motovicí násobí tak sto padesáti.

Amík mi dodneška neodpustil, že mu ten film úplně otrávila tim jak jsem do něj pořád drkala a řikala, že nemůžu najít titulky a že se mi z toho houpání vln dělá blbě.

Teď si nejsem úplně sto procentně jistá, ale je možný, že jsme odešli před koncem filmu. Vím jenom, že jsem odmítla jídlo a Amík jako pravej gentleman se rozhodl, že mě doprovodí domů neb moje vystřízlivění se nějak nekonalo nebo co, asi to bylo tou láskou.

Amík mě dotáhl k nám domů, pamatuju si, že chtěl přede dveřma prchnout, ale když viděl, že se netrefim klíčem do zámku, tak to vzdal a vešel do jámy lvové. 

Otevřeli jsme dveře a já troufale volala od dveří: "Mami, koukej koho jsem ti přivedla ukázat." Amík s tehdy skoro nulovou češtinou se jenom zmohl na "Dobrý den." Nějak se mu nechtělo do jeho druhý český věty: "Ukaž mi kozy." Já si po zdvořilostním představení mámy a Amíka lehla doprostřed obýváku na zem a ani opětovný nenápadný kopance jak od Amíka tak od mámy mě nedonutili do role tlumočníka. 

Ze zbytku večera mám jen mlhavý vzpomínky. Amík s mámou u stolu. Máma nabízí Amíkovi slivovici sama si nalejvá a kope do sebe jednoho na uvolnění. Ztuhlej Amík. Máma nabízí cigaretu. Amík lapá po cigaretě. Máma si taky zapaluje. Oba seděj naproti sobě a tiše kouřej. Amík zkouší něco česky. Máma nerozumí. Máma nezkouší anglicky nic. 

Ale co seznámení proběhlo a ledy jsme definitivně rozbili.

Irsko a Amík a jeho tchyně moje máma


Komentáře

  1. "ze se mi z houpani vln dela blbe" chi chi...to uz lepsi film pre teba vybrat nemohol...

    OdpovědětVymazat
  2. Lepší prověrku vztahu sis hned na začátek nemohla vymyslet :-D Že to bylo pečlivě plánovaný, že jo? :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Usedět film v kině je někdy pro mě i pro střízlivou celkem problém :-) Pěkný a úsměvný příběh, měj se fajn Ivana

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak jsme slavili Chanuku ve Vermontu

Já vím, že je po svátkách, ale pro nás, kterým skončila Chanuka teprve 29. prosince se to až tak nezdá. Letos jsme se rozhodli pojmout svátky sto procentně po židovsku. Žádný stromeček a žádný dárek ráno nebo večer, prostě jenom svíčky na svícnu a dárek každý večer.  Ona ta Chanuka je pro děti  úplně dokonalá, osm nocí, osm slavnostě naladěných večerů a osm dárků. No prostě paráda. Už od Halloweenu se mě chlapík každý ráno ptal: "Mami a Chanuka bude kdy?" Ono to pětiletý dítě ten pojem o čase až tak nemá a tak ač jsem se snažila jak jsem chtěla, měla jsem štěstí, když se mě zeptal jen jednou denně. Chanuka je svátek pohyblivý a je každý rok jindy, letos se kryla s Vánocema parádně a my si užívali od 22. až do 29. prosince. Chanuka je svátek světel, každý večer se zapaluje jedna svíčka na osmi ramenném svícnu přitom se zpívá a jí smažená jídla. Ona ta Chanuka je totiž oslavou oleje, který vydržel oblehaným povstalcům místo jednoho dne, dní osm. Prý něco jakko kdyby b...

Když se na chvilku zastaví dech

8 dní poté Na začátku prosince na svoje narozeniny jsem si nadělila docela divnej dárek. Našla jsem si takovou malou, kulatou, bulku v prsu. Zastavil se mi dech. Strachem, představou, co všechno to může bejt. C ojsem udělala? Šla jsem na internet. Největší blbost co může člověk udělat? Asi jo. Po chvilce vyklidnění jsem šla za Amíkem. Zastavil se mu dech. Amíkova noční můra? Amíkova máma prodělala před 23 lety rakovinu prsu s následnou mastektomií. Noční můra, hadr, takový to prožití vašeho nejhoršího strachu a noční můry v jednom. Amíkovi bylo tehdy 12 let. Internet mi nestačil a tak jsem se objednala k doktorovi. Vždyť proč se dohadovat, když se to dá všechno zjistit. Za tejden po nálezu jsem byla s Amíkem a jeho mámou v nemocnici na vyštřeních. Mám štěstí, Amíkova sestra, moje švagrová je doktorka v jedný rakovinový nemocnici v NYC. Klasicky jako ve všech americkejch nemocnicích jsem si musela nejdřív zjistit, jestli berou moje pojištění. Ano, berou jenže jsem si mus...

Když vás chemoška pošle do háje aneb ne vždy se rande vyvede

Ne každý rande se vyvede to je jasný. Zvlášť pak rande dohozený, to je vždycky taková sázka do loterie, buď jo nebo ne, nebo možná jo a za chvilku ne. Moje první chemoškový rande, to byla taková malá oťukávačka, nějak jsme ani jeden nevěděli jak na sebe zareagovat. Tak vypadalo to, že jo. Čas ale ukázal. Na svý druhý rande jsem přišla s celým teamem podporovatelů. Amík byl jasnej, ten nechce u žádný schůzky chybět, si asi myslí, že bych ho mohla podvíst nebo co. Máma tak ta šla taky a posledním a naprostým nováčkem byl pak můj brácha. Chudák, pro toho bylo tohle rande vlastně takovej úvod do světa raka. Samozřejmě, že ví o všem, ale ono je asi něco jinýho vidět to na vlastní oči než to sdílet přes telefon nebo skype. Někdy si myslím, že tyhle věci jsou skoro horší, když se na ně koukají ostatní, než když si to prožíváte na vlastní kůži. Já totiž vím co se mi děje v těle, ale ti ostatní to nevidí a a ni necítí. A když se zpětně dívám na některý ty fotky sama sebe, tak teda uff...