Přeskočit na hlavní obsah

Jak se Amík seznámil s mojí mámou

Amík_tchyně_Cliffs_of_Moher_Irsko
Amík s mojí mámou na Cliffs of Moher

Jak tak může Amík potkat svoji budoucí tchyni? Asi tak dva měsíce do našeho chození jsme měli rande. Tak jo, to by bylo normální, blbý na tom randeti bylo, že jsem se tak nějak pár hodin před tím docela hodně opila. Normální člověk by se nato rande vykašlal, ale to jsem přece Amíkovi udělat nemohla a tak jsem na rande šla s pocitem "to vyprchá." Nevyprchalo, naopak si to pěkně sedlo. 

Amík měl tehdy skvělej plán jít do kina na jeden z filmů v originálním znění s titulkama od jeho oblíbenýho americkýho režiséra. Plán se mu začal mírně hroutit, když mě uviděl jak se potácím ulicí a ještě pozdě. Nevim, ale mám pocit, že mi to, že jsem měla jedno malý pivo nevěřil. Každopádně o film přijít nechtěl a tak mě donutil jít a jelikož jsem přišla pozdě zbyly na nás ty děsný místa v první řadě. Uff, tak to teda nepřeju žádnýmu opilci, první řada a ještě na filmu o ponorkách a moři. Wes Andersson je i můj oblíbenej režisér, problém je, že jeho filmy jsou vždycky tak o půl hodiny delší než by mohly bejt a to se člověku s deseti promile a začínající motovicí násobí tak sto padesáti.

Amík mi dodneška neodpustil, že mu ten film úplně otrávila tim jak jsem do něj pořád drkala a řikala, že nemůžu najít titulky a že se mi z toho houpání vln dělá blbě.

Teď si nejsem úplně sto procentně jistá, ale je možný, že jsme odešli před koncem filmu. Vím jenom, že jsem odmítla jídlo a Amík jako pravej gentleman se rozhodl, že mě doprovodí domů neb moje vystřízlivění se nějak nekonalo nebo co, asi to bylo tou láskou.

Amík mě dotáhl k nám domů, pamatuju si, že chtěl přede dveřma prchnout, ale když viděl, že se netrefim klíčem do zámku, tak to vzdal a vešel do jámy lvové. 

Otevřeli jsme dveře a já troufale volala od dveří: "Mami, koukej koho jsem ti přivedla ukázat." Amík s tehdy skoro nulovou češtinou se jenom zmohl na "Dobrý den." Nějak se mu nechtělo do jeho druhý český věty: "Ukaž mi kozy." Já si po zdvořilostním představení mámy a Amíka lehla doprostřed obýváku na zem a ani opětovný nenápadný kopance jak od Amíka tak od mámy mě nedonutili do role tlumočníka. 

Ze zbytku večera mám jen mlhavý vzpomínky. Amík s mámou u stolu. Máma nabízí Amíkovi slivovici sama si nalejvá a kope do sebe jednoho na uvolnění. Ztuhlej Amík. Máma nabízí cigaretu. Amík lapá po cigaretě. Máma si taky zapaluje. Oba seděj naproti sobě a tiše kouřej. Amík zkouší něco česky. Máma nerozumí. Máma nezkouší anglicky nic. 

Ale co seznámení proběhlo a ledy jsme definitivně rozbili.

Irsko a Amík a jeho tchyně moje máma


Komentáře

  1. "ze se mi z houpani vln dela blbe" chi chi...to uz lepsi film pre teba vybrat nemohol...

    OdpovědětVymazat
  2. Lepší prověrku vztahu sis hned na začátek nemohla vymyslet :-D Že to bylo pečlivě plánovaný, že jo? :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Usedět film v kině je někdy pro mě i pro střízlivou celkem problém :-) Pěkný a úsměvný příběh, měj se fajn Ivana

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Život a rakovina

V prosinci to budou dva roky, co jsem si našla takovou kulatou bulku v prsu. V půlce ledna to budou dva roky, co jsem prodělala operaci. Na konci ledna to bude rok, kdy jsem naposledy seděla na křesle vedle hlavy mi bzučel motorek, který mi do žil vehnával infuze. Jsem v remisi. V prosinci to bude rok, kdy jsem se složila. Prostě jsem se jeden den ráno probudila a nebyla schopná souvislé myšlenky. Moje hlava fungovala mimo moje tělo. Pamatuju si, jak jsem v poledne stála u vody a poprvé mi hlavou proběhlo, že skok do vody by nebyl až tak špatným řešením. Odvrátila jsem pohled od vody, došla k lavičce, začala se chvět, správně navolit Amíka na telefonu se mi podařilo až na desátý pokus. Dali jsme si sraz u tchýně, bylo to pro nás oba nejrychlejší. Podle nejnovějších studií každá čtvrtá žena diagnostikovaná s rakovinou prsu trpí post traumatickým symptomem. Deprese jsou ještě častější. Naše tělo trpí chemickou nerovnováhou a pro mnohé z nás, je chemická nerovnováha ještě přidaná

Takhle nějak se volí v Americe

Před devíti lety jsem se stala americkou občankou a tohle jsou moje třetí prezidentský volby. Pamatuju si taky ty první volby, který jsem si užila ne sice jako volič, ale ta párty na ulicích Brooklynu, kdy vyhrál Obama, tak to bylo opravdu krásný. Jak se tu vlastně volí? Pokud chce člověk volit v primárkách, tedy ve volbách kdy se volí budoucí kandidát strany na prezidenta, musí se zaregistrovat jako volič jedné ze dvou stran. Samozřejmě můžete zůstat jako nezávislý volič, ale odpadává vám tím právě ta šance na rozhodování, kdo bude kandidovat na prezidenta. Registrace u mě proběhla hodně jednoduše, v den, kdy jsem získala občanství, jsem dostala spolu s certifikátem i balíček "nového občana," kde byla i registrační karta.  Američané nevolí prezidenta přímou volbou na volbu prezidenta tu máme tzv. Electoral College a co to je? Elektorální college, tak to je taková parádní věc, která existuje snad jen v USA a taky mám pocit, že někdo jako elektor volil Karla IV jako císaře řím