Přeskočit na hlavní obsah

Po radiaci...a léčba jede dál



Jsem teď v období po radiaci, pane jo, to to zní krásně. Jsem ozářená země s nebezpečným radiačním znamením vznášející se nad hlavou. Ne, není to vidět, v noci nesvítím a ani nehoukám při projití anti radiačním detektorem.

Moje tělo se jen pomalu vzpamatovává z té intenzivní části léčby. A ano, měli pravdu ti, co tvrdili, že post radiační únava se dostává na vrchol dva až tři týdny po ukončení radiace. Bohužel člověk netuší, kdy na něj ta únava přijde a když přijde, tak to stojí za to. Ten pocit, že nemůžu únavou mluvit a cesta na záchod se tak stává menší válkou těla s hlavou: "Fakt potřebuješ teď zrovna čůrat? Nemohlo by to počkat, tak pět, čtyřicet minut?" Ptá se hlava těla. Spaní nezabírá, sezení nezabírá.  Kafe piju po litrech a přemýšlím nad několika čárama kokainu. Vždyť není nic víc sexy než si šňupnout ze srolovaný dolarovky a budu jako z Pulp Fiction.

Co mi pomáhá je moje snaha rozhejbat svoje tělo. Ob den vyrážím na kole se zátěží v podobě mini chlapíka. To dítě už má skoro váhu pytle s pískem, jen je s ním mnohem větší legrace. "Jen cvičte čím víc tím rychleji se vaše tělo vzpamatuje z léčby." Zní mi v hlavě při funění do kopce slova mojí doktorky. "Mamá stop, red light," upozorňuje mě zezadu dětský hlásek. Moje tělo se hojí. A pomáhá k tomu nejen ten pohyb, ale i ten mluvící pytel písku.


Z radiační nálože se pomalu dostávám. Moje prso vypadá jako bych si ho úmyslně opalovala do čtverečku. Mohla bych teď jít haute cotoure přehlídku, vždyť ty tělesné anomálie jsou tak v kurzu! Úplně to vidím, ten model!
Moje prso se hojí, hojí se i uvnitř a občas třeba po ráně dřevěnou kostkou nebo plechovým autíčkem to fakt bolí hodně.

Ta nejintenzivnější část léčby je opravdu za mnou. Co mi zbývá? Tak jenom dokončení biologické léčby, kdy si jednou za tři týdny jdu sednout do svýho oblíbenýho křesla na infúzní stanici. Ta půlhodinová kapačka mě už nerozhodí, stejně to mám jenom do ledna. Ano, vychází mi to na rok to kapání a ten graf, kterej mi před začátkem chemoterapie nakreslila doktorka na papír, dostal ale úplně jinej rozměr. Nějak to z toho křesla po sedmi měsících kapání začíná vypadat jinak, tak trochu dlouze.

Moje kapačka má jeden skvělý vedlejší účinek. Pokaždý tak týden po použití vypadám jako puberťačka neb se můj krásný obličej obsype beďary. No není to paráda být takhle i po tolika letech ve spojení se svým pubertálním já? Jednou za tři týdny se tak omladím, že mě nechtějí pouštět do barů a vyhazovači nevěřícně koušou do mého řidičáku a zkoušejí tak jeho pravost. Klika, že newyorští důchodci nejsou tak drsní jako ti pražští, jejich nesmělost mě ušetřila nejednu ránu holí jako náhodnému zástupci naší nevychované mládeže.

Léčba pokračuje....




Komentáře

  1. Tvůj optimismus se mi fakt líbí!!! Myslím, že to je tvá nejlepší terapie. :-) Měj se krásně, Ivana.

    OdpovědětVymazat
  2. Já si tu poprskala dítě! Ale jsem ráda, že Ti ten humor zůstal. 😉
    A mimochodem, vůbec tu nejsou fotky s parukama, nosíš je vůbec? Já bych se na to vykašlala. Krátký vlasy Ti opravdu seknou a vypadáš v nich víc sexy než Halle Berry (alias Halí Belí, jak by řekl můj malej synovec) ☺️

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rakovina je tak ošklivý slovo

Den poté V sobotu, 17. prosince sněží, venku je bílo, hraju si s mini chlapíkem ve sněhu. Je jeden den, od tý chvíle co jsem byla diagnostikovaná s rakovinou prsu. Sněží a sněží. Jsem absolutně vyšťavená, to samý Amík, jen mimi chlapík si hraje a chechtá se. Ne, nebudu si hrát na silnou a frajerku a tvrdit, že tenhle den nebo ten další byl jednoduchej. Zhroutila jsem se? Asi jo. Moc si toho nepamatuju snad jen, že se ve mně otevřela taková černá díra a já nevěděla jak jí zavřít. Netrvalo to dlouho, jen hodinu, dvě a pak absolutní vysílení. Brečela jsem. Brečela jsem dvakrát nejdřív kvůli tomu anglickýmu slovu "cancer." Den na to, jsem si to řekla česky :"Já mám rakovinu. Rakovinu. Mám rakovinu." To mě položilo znova. Hurá a sláva měla bych oslavovat, že se můj mozek rozděluje na dvě poloviny na tu anglicky mluvící a na tu českou. Jsem bilingvní je to oficiální. Tchán s tchyní nakoupili, uvařili. Tchyně u nás spala. V neděli večer jsem se rozhodla, že to...

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti ...

První rande s chemoterapií

V pátek jsem měla svoje první rande s chemoterapií. Jak už to bejvá někdy se rande vydaří a někdy zase ne. U mě to definitivně láska na první pohled nebyla, myslím, že ani ten druhej pohled to tak nějak nespraví, ale naše dočasný skoro přátelství půjde. Musím se přiznat, že po tom prvním zavolání, kdy mi oznámili, že mám rakovinu, jsem odmítla jednat po telefonu s doktorama a tohle všechno přenesla na Amíka. Amík se teda stal mým styčným důstojníkem a tak to byl on, kdo zvednul v lednu telefon a dozvěděl se, že budu muset podstoupit chemoterapii. Chudák opravdu se snažil to podat dobrým způsobem. "Hele mám pro tebe dobrou a blbou zprávu, ale ta blbá je jenom dočasná. Prostě krátkodobě to bude na hovno, ale douhodobě skvělý vyhlídky!"Snaha o bezstarostnej tón zněla poněkud křečovitě, ale i tak se počítala. V pátek 10. února přišlo na řadu to krátkodobý období na hovno. Koneckonců jde jenom o 12 tejdnů a 12 kol chemoterapie. Takže jsme předali mini chlapíka...