Přeskočit na hlavní obsah

Hormonální léčba a už je to tady


Moje léčba pořád pokračuje, někdy mi to připadá jako šnečí posun k cílový hranici.

Pořád chodím jednou za tři týdny na kapačku, sedím v křesle, nechávám si napíchat ruku injekcí a v duchu si říkám, kolikrát ještě? Kolikrát ještě budu mít v puse po vpíchnutí slanýho roztoku pachuť chemie? Kolikrát ještě budu zatínat pěst a myslet na něco jinýho? Kolikrát ještě mi budou brát krev?

Sezení v křesle a bzučení mašiny pohánějící chemii do mýho krevního oběhu se stalo rutinou, čtu si, píšu nebo si povídám se sestrou, s Amíkem, s kýmkoliv kdo se zrovna namane. Jsem zvyklá. Člověk je prostě tvor adaptabilní a zvykne si...

Vlasy mi rostou, můj vzhled se mílovými kroky vzdaluje od toho bezkrevnýho obličeje, kterej na mě kouká z fotek z jara. Fyzicky se hojím, ještě pořád nemám energii, jako jsem měla před léčbou, ale dostávám se zpátky, pomalu, šnečí rychlostí.



Před týdnem jsem začala novou etapu léčení ve formě prášků na potlačení estrogenu, tamoxifen. Nejsem z toho nadšená, vlastně jsem se téhle fáze obávala a chtěla se jí vyhnout. No nakonec jsem se nevyhnula, výhodou je, že je budu brát jenom dalších deset let a co je deset let? Mini chlapík bude začínat pubertu ve chvíli, kdy já budu, doufejme, končit s denním přísunem prášků, mě bude tolik, že bych se v osmi letech popsala jako starou paní, Trump bude, doufejme, jen zlým snem, a my všichni budeme jezdit malejma letadlama jako z mise na Mars.

Deset let je prostě dlouhá doba, bohužel se teď podle nových výzkumů ženám pod 40 let diagnostikovaným s estrogen pozitivní rakovinou prsu doporučuje dlouhodobá blokace tvorby estrogenu.

Jedním z hlavních vedlejších účinků tamoxifenu je uvedení těla do předčasné menopauzy a už je to tu, návaly horka mám takový, že mě Amík a mini chlapík budou moct používat místo ohřevný láhve do postele, je možný, že ušetříme i za topení, pokud si mě postaví doprostřed místnosti místo krbu.
Od žaludku mi je špatně tak jako bych byla znovu v prvním trimestru těhotenství a navíc trpím nespavostí a začínají mě bolet klouby. V těhotenství jsem díky neustálému močení jsem si připadala jako chlap s problémy s prostatou a teď vím jak se daří starším lidem. No není nad to mít přehled o všech skupinách obyvatel, na druhou stranu až to stáří přijde, tak mě nerozhodí, aspoň, že ta prostata mi nehrozí.


Moje doktorka je hodná a rozhodla se moje tělo postupně zvyknout na prášky a tak beru jenom půlku prášku každej druhej den, problém je, že jak teď rapidně stárnu, tak zapomínám na to, kdy jsem si tu půlu vzala a musím pracně počítat. Každopádně naším cílem, jak řekla paní doktorka, je to, abych během následujících tří měsíců brala aspoň půlku prášku každej den. Jsem ráda, že máme vytyčen cíl, to se jednomu hned uleví.




Komentáře

  1. Aničko,až tady u Tebe jsem si trochu dokázala rotzšířit představu,jaké by to bylo s rakovinou.Tebe obdivuju,za to jak to statečně bereš,jak se k tomu stavíš a kdyby mě to nedej bože někdy potkalo,budu se snažit ze všech sil dát to tak,jako Ty.Jsi silná ženská,plná optiomismu a strašně sympatická.A ještě si z toho umíš udělat legraci :)Děkuju za ty řádky,strašně moc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, ale zase tak statečná nejsem, to si nemysli..si někdy v duchu řikám, co tě nezabije to tě posílí..jako doslova a vždycky se u toho musím chechtat..mám holt černej humor no :-) A teda děkuju za tolik chvály, to se dost dobře poslouchá to jako jo!

      Vymazat
  2. Aničko, musím říct, že ti to moc sluší. Já jdu životem s černým humorem taky, protože s tím se vše líp překoná a nejvíc se zasměju sama sobě :-) Smála jsem se i tvému krásně napsanému článku a pobavilo mě to s těmi prášky. Já mám po úraze pořád problémy s krátkodobou pamětí a zažívám něco podobného. Prý to je na tři roky. Tak jsem si říkala, že za tři roky přejdu plynule do senility a už si ani nevšimnu žádného zlepšení hahaha :-) Měj se krásné a přeji hodně humoru do další etapy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ha ha ha tak teď jsi mě rozesmála zase ty! :-D :-D :-D černýmu hunoru zdar!

      Vymazat
  3. Tvl člověk fakt neví co ho v životě potká, ale díky tvému blogu si člověk tak nějak dává představu co všechno se musí podstoupit když je taková (dementní nemoc - diagnoza) potvrzena. Každopádně, díky tobě si uvědomuji co je v životě podstatné a co ne. Člověk někdy řeší fakt srač.. a přitom je to v podstatě kravina. Hlavně přeji zdraví a sílu.... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš naprostou pravdu a víš jak se říká, že když nejde o zdraví tak jde o hovno...tak to je naprostá pravda prostě :-)

      Vymazat
    2. Já mám potvrzeného helicobaktera nebo jak se to píše :D 2 druhy atb.... :D No myslím že toaleta bude teď můj velký kámoš :D nechápu, kdo vymyslel tolik nemocí?? X-D Fakt nějaký magor :D

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Život a rakovina

V prosinci to budou dva roky, co jsem si našla takovou kulatou bulku v prsu. V půlce ledna to budou dva roky, co jsem prodělala operaci. Na konci ledna to bude rok, kdy jsem naposledy seděla na křesle vedle hlavy mi bzučel motorek, který mi do žil vehnával infuze. Jsem v remisi. V prosinci to bude rok, kdy jsem se složila. Prostě jsem se jeden den ráno probudila a nebyla schopná souvislé myšlenky. Moje hlava fungovala mimo moje tělo. Pamatuju si, jak jsem v poledne stála u vody a poprvé mi hlavou proběhlo, že skok do vody by nebyl až tak špatným řešením. Odvrátila jsem pohled od vody, došla k lavičce, začala se chvět, správně navolit Amíka na telefonu se mi podařilo až na desátý pokus. Dali jsme si sraz u tchýně, bylo to pro nás oba nejrychlejší. Podle nejnovějších studií každá čtvrtá žena diagnostikovaná s rakovinou prsu trpí post traumatickým symptomem. Deprese jsou ještě častější. Naše tělo trpí chemickou nerovnováhou a pro mnohé z nás, je chemická nerovnováha ještě přidaná

Takhle nějak se volí v Americe

Před devíti lety jsem se stala americkou občankou a tohle jsou moje třetí prezidentský volby. Pamatuju si taky ty první volby, který jsem si užila ne sice jako volič, ale ta párty na ulicích Brooklynu, kdy vyhrál Obama, tak to bylo opravdu krásný. Jak se tu vlastně volí? Pokud chce člověk volit v primárkách, tedy ve volbách kdy se volí budoucí kandidát strany na prezidenta, musí se zaregistrovat jako volič jedné ze dvou stran. Samozřejmě můžete zůstat jako nezávislý volič, ale odpadává vám tím právě ta šance na rozhodování, kdo bude kandidovat na prezidenta. Registrace u mě proběhla hodně jednoduše, v den, kdy jsem získala občanství, jsem dostala spolu s certifikátem i balíček "nového občana," kde byla i registrační karta.  Američané nevolí prezidenta přímou volbou na volbu prezidenta tu máme tzv. Electoral College a co to je? Elektorální college, tak to je taková parádní věc, která existuje snad jen v USA a taky mám pocit, že někdo jako elektor volil Karla IV jako císaře řím