Jak jsme prali aneb život klasickýho newyorčana

Klasická prádelna zevnitř

Občas mívám takovej moment, na kterej se pak dívám zpětně a řikám si: "Pane bože, já jsem byla takovej vůl!" Je to většinou moment, kdy mi ostatní kolem tvrdí, že to co tvrdim je hovadina, ale já si stojím za svym a vím, že mám pravdu. No a pak si na ten moment vzpomenu a je to tady. Jeden takovej moment si úplně jasně pamatuju. Tchýně, kromě toho, že na první pohled nenáviděla náš byt ještě měla chytrý otázky jako: "A kde tady budete prát? Čekáte dítě a až se narodí, tak budete prát pořád!" Já i Amík:" Hele to je v klidu prádelna je tady za rohem." Já ještě dodávám s takovym tim super pocitem hrdinky filnu: "Aspoň konečně budeme žít jako pravý newyorčani!" Ten znechucenej výraz, kterej na mě hodila tchýně, vypovídal za všechno. Já byla takovej vůl!!!!!

Když jsem nadšeně oznámila svojí mámě, kde budeme bydlet, tak její první otázka kupodivu směřovala k praní. "Hele až se malej narodí, tak budeš prát, kde? " "Hele, mami, to neřeš. Za rohem máme prádelnu a to bude úplně v klidu." A opět sem nadhodila svoji oblíbenou frázi: "Chápeš jako pravý newyorčani! Jako z filmů!" Já byla fakt ale takovej vůl!!!

Tak jo měli jsme pěknou kliku v předešlym bytě byla dole v domě prádelna, ale co zvladají to tak všichni, tak proč ne my? A navíc budeme konečně žít jako všichni okolo.

V New Yorku není obvyklý mít v bytě pračku, jednak na to byty nemají přizpůsobený přívody vody a jednak si lidi nechtějí pořizovat drahý a ne lehce přestěhovatelný spotřebiče, když se beztak většinou budou stěhovat během dalších několik let. Řešením jsou pak prádelny, v některejch čtvrtích jsou prádelny na každym rohu v některejch se hledají už hůř a to většinou v okolí vysokejch věžáků, protože ty mají zásadně prádelny v domech.

Každej víkend jsou po New Yorku vidět davy lidí s pytlema na zádech, popřípadě s vozejčkem jak nesou nebo vezou svojí várku špíny do prádelny. A tak i my jsme se připojili.

Moje nadšení ze života pravý a nefalšovaný newyorčanky trvalo asi tak dvě vyprání. Je sice fajn mít takovou prádelnu za rohem, ale to vyprání trvá 40 minut, kdy jsem si sice mohla zaběhnout domů, ale hned jsem zase musela odběhnout zkontrolovat, jestli se to vážně pere nebo ne. A to nemluvim o tom, když byly všechny pračky zabraný! Pak sušička a znova a těch drobnejch co to sežralo!  Po třetim pokusu života pravejch newyorčanů jsme se začali ohlížet jak na to vyzrát a dokonce jsme se rozhodli použít služeb přines prádlo, oni vyperou a složí. Neboli služeb, který využívá každej newyorčan. Hurá konečně jsme žili pravej newyorskej život "zaplať a připlať si navíc za všechno!"

Tak jo služeb jsme využívali, navíc platili s rozumem, tak nějak to šlo. Amík začal čím víc mi rostlo břicho tím víc prát a pak to přišlo. Narození mini chlapíka. Pane jo, to bylo něco. Takový mimino toho pochčije, to bylo k neuvěření. Ano, mámo a tchyně měly jste pravdu. A já bylo takovej vůl.

Ano, po narození mini chlapíka jsme definitivně začali žít ten pravej newyorskej život "připlať si víc a pokud možno choď často na návštěvy k lidem, který maj doma pračku!" Naštěstí tchýňovci žili poměrně blízko a my spojili příjemný s užitečnym a na návštěvy jsme začali vozit hromady mini chlapíkova prádla. A tady musim ocenit tchýňovce neb oni kdykoliv jeli k nám tak si i odvezli hromady prádla a přivezli ho taky.

Ach jo já byla takovej vůl. Ale pochopila jsem jedno, chci žít život nepravýho newyorčana vyjde to levněji, čas strávím daleko líp a hlavně mám pračku a sušičku doma! A kamarádům nabízím vyprání a pokecání u kafe a bez fronty!