Přeskočit na hlavní obsah

Dovolená aneb když se něco neuzákoní

Dálnice nejlepší cesta na dovolenou
Dovolená, ach jo, tak krásný slova, jak moc se mi to líbí jenom vyslovit. Řeknu dovolená a v nose cejtim vůni moře, šumot vln, no ale on takovej táboráček taky není k zahození. Stan, károška, les, louka nebo spaní pod širákem po dni tahání těžkýho báglu po kopcích, ale to ráno, kdy sluníčko vyleze pěkně nad kopce. Ani se nemusím zmiňovat o prašánku a sluníčku s vůní mrazu a noční procházkou se sněhem křupajícím pod nohama a mrazivou oblohou plnou hvězd. Dovolená.

Jsou chvíle, kdy opravdu přemejšlím nad tím, proč já ubohá si nevzala místo Amíka nějakýho Frantíka. To bych měla dovolenejch, pane jo, a k těm pěti tejdnům bych si připočítala další dva tejdny ročních stávek a měla bych se jako královna. Ne, já si musím najít Amíka a ještě se s ním přestěhovat do Ameriky, do centra na hlavu postavenýho kapitalismu.

Jedna z věcí co mi hlava nebere jsou dovolený v Americe. Jasně Američani jsou známí tím, že si neradi berou volno nebo si ho dokonce ani celý nevyberou. Prej je to tím, že jsou to workoholici, ale jako obvykle to je někde trochu jinde. USA je jedinou vyspělou zemí na světě, která nemá uzákoněnou placenou dovolenou. Přesně, naprosto šokující. Ano, placená dovolená je tady luxusem a bonusem. Podle posledních statistik jeden ze čtyř Američanů nemá absolutně žádnou placenou dovolenou nebo státní svátky. No a ti zaměstnanci, který placenou dovolenou mají jsou šťastní za svý dva tejdny volna, jeden tejden v srpnu a jeden v zimě.

Hodně zajímavý je, že podle jinýho průzkumu 70 procent dotázaných nejvyšších manažerů si myslí, že dovolená je dobrá pro produktivitu zaměstnanců. Tak si tak myslim, "Sakra, když to víte, tak proč to nezavedete?" Ale, abych byla spravedlivá tlak ve vládě je prej silnej, škoda, že už několik let, ale prej pořád sílí, tak třeba místní zákonodárci konečně vytlačí nněco tak banálního jako je možnost placený dovolený pro všechny zaměstnance. Jasně v Americe dneška je plno šílenců typu Trumpův volič, kterej bude do rozthání těla tvrdit, že to Ameriku zbankrotuje a hlavně, že to smrdí socialismem nebo nedejbože komunismem.

Park ranger
A jak to mám já jako zaměstnanec newyorskýho státu? Mám kliku, nám vyjednali podmínky odbory, takže mám placený jak státní svátky, tak i dovolenou. Dovolenou nedostávám na začátku roku, ale vydělávám si jí průběžně. Za každejch deset pracovních dní si vydělám 3,75 hodiny volna a 3,75 hodiny nemocenský, k tomu dostanu na začátku roku 5 dní osobního volna a za každej odpracovanej rok pak jeden den volna jako bonus. Děsně mě vždycky pobaví pracovní emaily typu "Varování, maximum přenosnýho volna do dalšího roku je 300 hodin!" To mi jako chcete říct, že jsou někde kolem mě šílenci, který si tohle naspořej? Jo, tak to se mě teda nemůže nikdy stát, ale ráda bych dotyčnýmu nabídla možnost sebeobětování a odjezdu na dovolenou místo něj-ní. Ne, takovej pracovní morál nemám a tudíž odjezd na dovolenou oslavuju.

Ehm, škoda, že už jsem zase zpátky a mejch jedenáct dní uteklo fakticky nějak děsivě rychle.

Takovýhle dálnice se dají najít v New Jersey


Komentáře

  1. Ty jo, to jsem ani netušila.... k těm Trumpovým voličům...hlavně že vědí, co byl komunismus, co?? Ještě můžete s Amíkem pouvažovat o stěhování do Francie ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to je hrozny s tou dovolenou, ale to i se zdravotnictvim a dalsimi vecmi. Hlavne, ze si porad lidi mysli, jak je v Americe blaze a ze my v CR tu mame vsechno naprd....Doufam, ze jste si dovcu nalezite uzili:)

    OdpovědětVymazat
  3. omg to som nevedela vobec! A neplatene volno je standard? Ze ak by si mala napr manzela co zaraba dost daju ti ho v pohode?

    OdpovědětVymazat
  4. A kde jste to byli? Jinak husty, ja jsem byla v USA jenom jako student a o tomhle jsem nemela ani paru...

    OdpovědětVymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  6. Jakoze fakt? Husty ... taktez jsem nemela poneti.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Takhle nějak se volí v Americe

Před devíti lety jsem se stala americkou občankou a tohle jsou moje třetí prezidentský volby. Pamatuju si taky ty první volby, který jsem si užila ne sice jako volič, ale ta párty na ulicích Brooklynu, kdy vyhrál Obama, tak to bylo opravdu krásný. Jak se tu vlastně volí? Pokud chce člověk volit v primárkách, tedy ve volbách kdy se volí budoucí kandidát strany na prezidenta, musí se zaregistrovat jako volič jedné ze dvou stran. Samozřejmě můžete zůstat jako nezávislý volič, ale odpadává vám tím právě ta šance na rozhodování, kdo bude kandidovat na prezidenta. Registrace u mě proběhla hodně jednoduše, v den, kdy jsem získala občanství, jsem dostala spolu s certifikátem i balíček "nového občana," kde byla i registrační karta.  Američané nevolí prezidenta přímou volbou na volbu prezidenta tu máme tzv. Electoral College a co to je? Elektorální college, tak to je taková parádní věc, která existuje snad jen v USA a taky mám pocit, že někdo jako elektor volil Karla IV jako císaře řím

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Život a rakovina

V prosinci to budou dva roky, co jsem si našla takovou kulatou bulku v prsu. V půlce ledna to budou dva roky, co jsem prodělala operaci. Na konci ledna to bude rok, kdy jsem naposledy seděla na křesle vedle hlavy mi bzučel motorek, který mi do žil vehnával infuze. Jsem v remisi. V prosinci to bude rok, kdy jsem se složila. Prostě jsem se jeden den ráno probudila a nebyla schopná souvislé myšlenky. Moje hlava fungovala mimo moje tělo. Pamatuju si, jak jsem v poledne stála u vody a poprvé mi hlavou proběhlo, že skok do vody by nebyl až tak špatným řešením. Odvrátila jsem pohled od vody, došla k lavičce, začala se chvět, správně navolit Amíka na telefonu se mi podařilo až na desátý pokus. Dali jsme si sraz u tchýně, bylo to pro nás oba nejrychlejší. Podle nejnovějších studií každá čtvrtá žena diagnostikovaná s rakovinou prsu trpí post traumatickým symptomem. Deprese jsou ještě častější. Naše tělo trpí chemickou nerovnováhou a pro mnohé z nás, je chemická nerovnováha ještě přidaná