Přeskočit na hlavní obsah

Dovolená aneb když se něco neuzákoní

Dálnice nejlepší cesta na dovolenou
Dovolená, ach jo, tak krásný slova, jak moc se mi to líbí jenom vyslovit. Řeknu dovolená a v nose cejtim vůni moře, šumot vln, no ale on takovej táboráček taky není k zahození. Stan, károška, les, louka nebo spaní pod širákem po dni tahání těžkýho báglu po kopcích, ale to ráno, kdy sluníčko vyleze pěkně nad kopce. Ani se nemusím zmiňovat o prašánku a sluníčku s vůní mrazu a noční procházkou se sněhem křupajícím pod nohama a mrazivou oblohou plnou hvězd. Dovolená.

Jsou chvíle, kdy opravdu přemejšlím nad tím, proč já ubohá si nevzala místo Amíka nějakýho Frantíka. To bych měla dovolenejch, pane jo, a k těm pěti tejdnům bych si připočítala další dva tejdny ročních stávek a měla bych se jako královna. Ne, já si musím najít Amíka a ještě se s ním přestěhovat do Ameriky, do centra na hlavu postavenýho kapitalismu.

Jedna z věcí co mi hlava nebere jsou dovolený v Americe. Jasně Američani jsou známí tím, že si neradi berou volno nebo si ho dokonce ani celý nevyberou. Prej je to tím, že jsou to workoholici, ale jako obvykle to je někde trochu jinde. USA je jedinou vyspělou zemí na světě, která nemá uzákoněnou placenou dovolenou. Přesně, naprosto šokující. Ano, placená dovolená je tady luxusem a bonusem. Podle posledních statistik jeden ze čtyř Američanů nemá absolutně žádnou placenou dovolenou nebo státní svátky. No a ti zaměstnanci, který placenou dovolenou mají jsou šťastní za svý dva tejdny volna, jeden tejden v srpnu a jeden v zimě.

Hodně zajímavý je, že podle jinýho průzkumu 70 procent dotázaných nejvyšších manažerů si myslí, že dovolená je dobrá pro produktivitu zaměstnanců. Tak si tak myslim, "Sakra, když to víte, tak proč to nezavedete?" Ale, abych byla spravedlivá tlak ve vládě je prej silnej, škoda, že už několik let, ale prej pořád sílí, tak třeba místní zákonodárci konečně vytlačí nněco tak banálního jako je možnost placený dovolený pro všechny zaměstnance. Jasně v Americe dneška je plno šílenců typu Trumpův volič, kterej bude do rozthání těla tvrdit, že to Ameriku zbankrotuje a hlavně, že to smrdí socialismem nebo nedejbože komunismem.

Park ranger
A jak to mám já jako zaměstnanec newyorskýho státu? Mám kliku, nám vyjednali podmínky odbory, takže mám placený jak státní svátky, tak i dovolenou. Dovolenou nedostávám na začátku roku, ale vydělávám si jí průběžně. Za každejch deset pracovních dní si vydělám 3,75 hodiny volna a 3,75 hodiny nemocenský, k tomu dostanu na začátku roku 5 dní osobního volna a za každej odpracovanej rok pak jeden den volna jako bonus. Děsně mě vždycky pobaví pracovní emaily typu "Varování, maximum přenosnýho volna do dalšího roku je 300 hodin!" To mi jako chcete říct, že jsou někde kolem mě šílenci, který si tohle naspořej? Jo, tak to se mě teda nemůže nikdy stát, ale ráda bych dotyčnýmu nabídla možnost sebeobětování a odjezdu na dovolenou místo něj-ní. Ne, takovej pracovní morál nemám a tudíž odjezd na dovolenou oslavuju.

Ehm, škoda, že už jsem zase zpátky a mejch jedenáct dní uteklo fakticky nějak děsivě rychle.

Takovýhle dálnice se dají najít v New Jersey


Komentáře

  1. Ty jo, to jsem ani netušila.... k těm Trumpovým voličům...hlavně že vědí, co byl komunismus, co?? Ještě můžete s Amíkem pouvažovat o stěhování do Francie ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to je hrozny s tou dovolenou, ale to i se zdravotnictvim a dalsimi vecmi. Hlavne, ze si porad lidi mysli, jak je v Americe blaze a ze my v CR tu mame vsechno naprd....Doufam, ze jste si dovcu nalezite uzili:)

    OdpovědětVymazat
  3. omg to som nevedela vobec! A neplatene volno je standard? Ze ak by si mala napr manzela co zaraba dost daju ti ho v pohode?

    OdpovědětVymazat
  4. A kde jste to byli? Jinak husty, ja jsem byla v USA jenom jako student a o tomhle jsem nemela ani paru...

    OdpovědětVymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  6. Jakoze fakt? Husty ... taktez jsem nemela poneti.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně