Přeskočit na hlavní obsah

Dovolená aneb když se něco neuzákoní

Dálnice nejlepší cesta na dovolenou
Dovolená, ach jo, tak krásný slova, jak moc se mi to líbí jenom vyslovit. Řeknu dovolená a v nose cejtim vůni moře, šumot vln, no ale on takovej táboráček taky není k zahození. Stan, károška, les, louka nebo spaní pod širákem po dni tahání těžkýho báglu po kopcích, ale to ráno, kdy sluníčko vyleze pěkně nad kopce. Ani se nemusím zmiňovat o prašánku a sluníčku s vůní mrazu a noční procházkou se sněhem křupajícím pod nohama a mrazivou oblohou plnou hvězd. Dovolená.

Jsou chvíle, kdy opravdu přemejšlím nad tím, proč já ubohá si nevzala místo Amíka nějakýho Frantíka. To bych měla dovolenejch, pane jo, a k těm pěti tejdnům bych si připočítala další dva tejdny ročních stávek a měla bych se jako královna. Ne, já si musím najít Amíka a ještě se s ním přestěhovat do Ameriky, do centra na hlavu postavenýho kapitalismu.

Jedna z věcí co mi hlava nebere jsou dovolený v Americe. Jasně Američani jsou známí tím, že si neradi berou volno nebo si ho dokonce ani celý nevyberou. Prej je to tím, že jsou to workoholici, ale jako obvykle to je někde trochu jinde. USA je jedinou vyspělou zemí na světě, která nemá uzákoněnou placenou dovolenou. Přesně, naprosto šokující. Ano, placená dovolená je tady luxusem a bonusem. Podle posledních statistik jeden ze čtyř Američanů nemá absolutně žádnou placenou dovolenou nebo státní svátky. No a ti zaměstnanci, který placenou dovolenou mají jsou šťastní za svý dva tejdny volna, jeden tejden v srpnu a jeden v zimě.

Hodně zajímavý je, že podle jinýho průzkumu 70 procent dotázaných nejvyšších manažerů si myslí, že dovolená je dobrá pro produktivitu zaměstnanců. Tak si tak myslim, "Sakra, když to víte, tak proč to nezavedete?" Ale, abych byla spravedlivá tlak ve vládě je prej silnej, škoda, že už několik let, ale prej pořád sílí, tak třeba místní zákonodárci konečně vytlačí nněco tak banálního jako je možnost placený dovolený pro všechny zaměstnance. Jasně v Americe dneška je plno šílenců typu Trumpův volič, kterej bude do rozthání těla tvrdit, že to Ameriku zbankrotuje a hlavně, že to smrdí socialismem nebo nedejbože komunismem.

Park ranger
A jak to mám já jako zaměstnanec newyorskýho státu? Mám kliku, nám vyjednali podmínky odbory, takže mám placený jak státní svátky, tak i dovolenou. Dovolenou nedostávám na začátku roku, ale vydělávám si jí průběžně. Za každejch deset pracovních dní si vydělám 3,75 hodiny volna a 3,75 hodiny nemocenský, k tomu dostanu na začátku roku 5 dní osobního volna a za každej odpracovanej rok pak jeden den volna jako bonus. Děsně mě vždycky pobaví pracovní emaily typu "Varování, maximum přenosnýho volna do dalšího roku je 300 hodin!" To mi jako chcete říct, že jsou někde kolem mě šílenci, který si tohle naspořej? Jo, tak to se mě teda nemůže nikdy stát, ale ráda bych dotyčnýmu nabídla možnost sebeobětování a odjezdu na dovolenou místo něj-ní. Ne, takovej pracovní morál nemám a tudíž odjezd na dovolenou oslavuju.

Ehm, škoda, že už jsem zase zpátky a mejch jedenáct dní uteklo fakticky nějak děsivě rychle.

Takovýhle dálnice se dají najít v New Jersey


Komentáře

  1. Ty jo, to jsem ani netušila.... k těm Trumpovým voličům...hlavně že vědí, co byl komunismus, co?? Ještě můžete s Amíkem pouvažovat o stěhování do Francie ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to je hrozny s tou dovolenou, ale to i se zdravotnictvim a dalsimi vecmi. Hlavne, ze si porad lidi mysli, jak je v Americe blaze a ze my v CR tu mame vsechno naprd....Doufam, ze jste si dovcu nalezite uzili:)

    OdpovědětVymazat
  3. omg to som nevedela vobec! A neplatene volno je standard? Ze ak by si mala napr manzela co zaraba dost daju ti ho v pohode?

    OdpovědětVymazat
  4. A kde jste to byli? Jinak husty, ja jsem byla v USA jenom jako student a o tomhle jsem nemela ani paru...

    OdpovědětVymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  6. Jakoze fakt? Husty ... taktez jsem nemela poneti.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak jsme slavili Chanuku ve Vermontu

Já vím, že je po svátkách, ale pro nás, kterým skončila Chanuka teprve 29. prosince se to až tak nezdá. Letos jsme se rozhodli pojmout svátky sto procentně po židovsku. Žádný stromeček a žádný dárek ráno nebo večer, prostě jenom svíčky na svícnu a dárek každý večer.  Ona ta Chanuka je pro děti  úplně dokonalá, osm nocí, osm slavnostě naladěných večerů a osm dárků. No prostě paráda. Už od Halloweenu se mě chlapík každý ráno ptal: "Mami a Chanuka bude kdy?" Ono to pětiletý dítě ten pojem o čase až tak nemá a tak ač jsem se snažila jak jsem chtěla, měla jsem štěstí, když se mě zeptal jen jednou denně. Chanuka je svátek pohyblivý a je každý rok jindy, letos se kryla s Vánocema parádně a my si užívali od 22. až do 29. prosince. Chanuka je svátek světel, každý večer se zapaluje jedna svíčka na osmi ramenném svícnu přitom se zpívá a jí smažená jídla. Ona ta Chanuka je totiž oslavou oleje, který vydržel oblehaným povstalcům místo jednoho dne, dní osm. Prý něco jakko kdyby b...

Když se na chvilku zastaví dech

8 dní poté Na začátku prosince na svoje narozeniny jsem si nadělila docela divnej dárek. Našla jsem si takovou malou, kulatou, bulku v prsu. Zastavil se mi dech. Strachem, představou, co všechno to může bejt. C ojsem udělala? Šla jsem na internet. Největší blbost co může člověk udělat? Asi jo. Po chvilce vyklidnění jsem šla za Amíkem. Zastavil se mu dech. Amíkova noční můra? Amíkova máma prodělala před 23 lety rakovinu prsu s následnou mastektomií. Noční můra, hadr, takový to prožití vašeho nejhoršího strachu a noční můry v jednom. Amíkovi bylo tehdy 12 let. Internet mi nestačil a tak jsem se objednala k doktorovi. Vždyť proč se dohadovat, když se to dá všechno zjistit. Za tejden po nálezu jsem byla s Amíkem a jeho mámou v nemocnici na vyštřeních. Mám štěstí, Amíkova sestra, moje švagrová je doktorka v jedný rakovinový nemocnici v NYC. Klasicky jako ve všech americkejch nemocnicích jsem si musela nejdřív zjistit, jestli berou moje pojištění. Ano, berou jenže jsem si mus...

Když vás chemoška pošle do háje aneb ne vždy se rande vyvede

Ne každý rande se vyvede to je jasný. Zvlášť pak rande dohozený, to je vždycky taková sázka do loterie, buď jo nebo ne, nebo možná jo a za chvilku ne. Moje první chemoškový rande, to byla taková malá oťukávačka, nějak jsme ani jeden nevěděli jak na sebe zareagovat. Tak vypadalo to, že jo. Čas ale ukázal. Na svý druhý rande jsem přišla s celým teamem podporovatelů. Amík byl jasnej, ten nechce u žádný schůzky chybět, si asi myslí, že bych ho mohla podvíst nebo co. Máma tak ta šla taky a posledním a naprostým nováčkem byl pak můj brácha. Chudák, pro toho bylo tohle rande vlastně takovej úvod do světa raka. Samozřejmě, že ví o všem, ale ono je asi něco jinýho vidět to na vlastní oči než to sdílet přes telefon nebo skype. Někdy si myslím, že tyhle věci jsou skoro horší, když se na ně koukají ostatní, než když si to prožíváte na vlastní kůži. Já totiž vím co se mi děje v těle, ale ti ostatní to nevidí a a ni necítí. A když se zpětně dívám na některý ty fotky sama sebe, tak teda uff...