Přeskočit na hlavní obsah

Halloweenská party ve školce


V pátek proběhla halloweenská párty u mini chlapíka ve školce. Všechny děti byly natěšené a všechny děti měly kostým. Všechny děti až na mini chlapíka.

Přivedla jsem mini chlapíka bez kostýmu do školky. Tak kostým jsem chtěla přinýst až odpoledne, ale když jsem viděla tu drobotinu natěšenou a běhající v princeznovskejch šatech nebo jako rybičku Nemo, tak jsem ihned volala Amíkovi, aby kostým donesl. Nechtěla jsem, aby byl to naše nebohý dítě netrpělo pocitem méněcennosti jakožto jediný bez převleku. Za hodinu mi přistála zpráva: "Díky, za dementní nápad." Zavolala jsem Amíkovi zpátky. Podle všeho netrpělo naše dítě pocitem méněcenosti ani náhodou, ba naopak, užíval si to do tý doby, než jeho matka poslala jeho otce s kostýmem do školky. Ano, mini chlapík nechtěl být narván do svýho kostýmu ani náhodou. Po souboji vůlí, kterou mini chlapík vyhrál na plný čáře, ale projel po svalový, dostal mini chlapík záchvat breku, protože jeho "da" nezůstal ve školce s ním. Ano, mini chlapík 2 Amík 1, ale i ten bod mu byl sebrán potom, co byl učitelkou vyzván k odchodu, protože prý mini chlapíka rozrušil. Amík pochopil, kdo má pravdu a odešel. Nutno podotknout, že příští rok, oblíkám mini chlapíka na párty já.

Párty byla skvělá, hned, po slabý půlhodince, co mini chlapík pochopil, že ač jeho matka přišla, tak přesto zůstáváme i nadále ve školce a začal si svůj první odpolední večírek užívat. Jako jediný opět bez kostýmu, který si mezi ránem a brzkým odpolednem stačil počůrat. Absolutně netuším jak to udělal, protože kalhoty měl úplně suchý. Tak trochu ho podezřívám z toho, že si na ten svůj kostým radši načůral jen tak, lstivej je na to dost.

Ale užili jsme si to skvěle. Já bych šla určitě z princeznu.






















Komentáře

  1. Úplně mini chlapíkovi závidím takovou párty :D
    a vám nezávidím ten pokus na něj narvat kostým :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak párty jsem mu taky záviděla, to se s mojí školkou nedá vůbec srovnat a dneska si dáváme repete našeho oblíbenýho sportu "jak narvat mini chlapíka do kostýmu" :-D

      Vymazat
  2. Odpovědi
    1. BAtůžek jde všude s ním :-D Měla jsem ho dát za trekaře :-D

      Vymazat
  3. Já jsem taky dneska ráno zapomněla kostým pro Vince.. A neměl to kdo dovézt. Naštěstí z toho ještě nemá rozum...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, že nejsem sama :-D Klika, že Vincovi to bylo jedno viď!

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně