Máma za vodou

Mini chlapík byl loni na dovolený zodpovědný za svůj nočník Tak to máme za pár...po neuvěřitelných čtyřech letech jedu zase jednou zpátky do Prahy, do Podolí, do prdele já se těším. Mimochodem ne nebydlím v Podolí a ani jsem tam nikdy nebydlela, ale z Prahy jsem to zase jo! Je to divný, ale opravdu jsem v Čechách ba ani na Moravě nebyla přes čtyři roky. Naposledy jsem tam zjistila, že jsem těhotná, Amík se tehdy málem, radostí samozřejmě, skácel na budoucí matku. Tehdy mini chlapíka zachránil jen bleskový zásah budoucího strýce, který štěstím se potácejícího Amíka přidržel u stěny. Čtyři roky uplynuly a jaký čtyři roky to byly, panečku! Narodil se nám mini chlapík, začal se plazit, začal chodit, začal jíst normální jídlo, mluvit a teď už nám dokonce i vypráví historky. "Hele poletíme letadlem, moc, moc daleko a taky děsně vysoko." Povídám mu já jeho natěšená matka. "Plane fly, fly, fly, up, up, up," odpovídá vesele mini chlapík ukazujíc malou ručkou do nebe....

Jsem teď v období po radiaci, pane jo, to to zní krásně. Jsem ozářená země s nebezpečným radiačním znamením vznášející se nad hlavou. Ne, není to vidět, v noci nesvítím a ani nehoukám při projití anti radiačním detektorem. Moje tělo se jen pomalu vzpamatovává z té intenzivní části léčby. A ano, měli pravdu ti, co tvrdili, že post radiační únava se dostává na vrchol dva až tři týdny po ukončení radiace. Bohužel člověk netuší, kdy na něj ta únava přijde a když přijde, tak to stojí za to. Ten pocit, že nemůžu únavou mluvit a cesta na záchod se tak stává menší válkou těla s hlavou: "Fakt potřebuješ teď zrovna čůrat? Nemohlo by to počkat, tak pět, čtyřicet minut?" Ptá se hlava těla. Spaní nezabírá, sezení nezabírá.  Kafe piju po litrech a přemýšlím nad několika čárama kokainu. Vždyť není nic víc sexy než si šňupnout ze srolovaný dolarovky a budu jako z Pulp Fiction. Co mi pomáhá je moje snaha rozhejbat svoje tělo. Ob den vyrážím na kole se zátěží v podobě mini chlapíka....

 S Amíkem strašně rádi cestujeme a samozřejmě i kempujeme. Je fakt, že Amík se to kempování teprve musel doučit, tak zálesákem se v Brooklynu opravdu nenarodil, měl ale štěstí a potkal mě. Zatímco on si do kočárku sbíral kamínky nalezené při projížďce městkým parkem, já dítě divočiny jsem lezla po stromech a sbírala plodiny, no minimálně jsem spala na zahradě a na ten strom se ze spoda dívala, ale knížku Zálesákův rok, tu jsem měla v deseti letech opravdu oblíbenou. Zatímco Amík sbíral zkušenosti divočiny na letním táboře, kde spal v chatkách a jedl pizzu, já divoženka jsem spala ve stanu s podsadou, tahala dříví na oheň a chodila na puťáky. Ano, naše dětství nemohlo být rozdílnější, zatímco on využíval kapitalismu a cestoval po západním světě, já spala s rodiči v kempu na Žihovošti a na západ jela do Jugoslávie, kde měli tu nejlepší zmrzlinu na světě a krásnej barevnej balón, kterej jsem ale nedostala, protože byl moc drahej. Tak rozdílné rodiny a okolí a přece jsme...

Jedna z věcí, který se mi na Americe líbí jsou takové ty poutě a průvody a vůbec všelijaký dni, kdy se sejde celá vesnice, popřípadě městečko nebo okres a rozhodnou se něco oslavit. No a nejlepší období na všechny tyhle oslavy je samozřejmě léto. Takovej letní víkend, tak to je úplná paráda. Každý okres se snaží udělat svoji pouť neboli "county fair," ale kolotoče a střelnici tam nečekejte. Dokonce ani to perníkový srdce se tam nedá koupit. Zato se vám předvedou místní chovatelé zvířeny, policejní sbor nebo veteráni. Ovce a králíci dostanou ocenění, no a pokud máte štěstí můžete klidně vidět i lamy. Pane jo, to by Přemkovi Podlahovi plesalo srdce vidět takhle americký zahrádkáře a pěstitele pohromadě. A kukuřice, kukuřice nesmí nikde v Americe chybět. Kukuřice na hraní pro děti, kukuřice na krmení pro zvířata, kukuřice jako popcorn a samozřejmě i pečená nebo vařená. Kukuřice na všechny způsoby. Jednou bych chtěla vidět takovou tu pouť, kde jezdí i drsní ko...

Poslední radiace Je to tady moje randění s radiací je u konce. Je konec, je konec dennímu dojíždění a osvicování prsu radiačními paprsky. Je konec, je konec sezení v čekárně. Je konec, je konec převlíkání se do modrýho županu. Je konec, je konec mazání se krémem proti radiačním spáleninám. Celkově jsem měla šestnáct dávek radiace zaměřené na celé prso, na sterilizaci celé prsní tkáně. Ležela jsem na zádech, ruce za hlavou a dívala se na radiační mašinu polepenou dětskýma nálepkama, jedna z těch nálepek byla fotka dvou smějících se asi sedmiletých holčiček. Tyhle nálepky si tam dávali pediatričtí pacienti, aby se měli na co dívat během radiační terapie. Poslední čtyři dávky byly cílené. Cílené do oblasti nádoru. Terapeutka mi namalovala krásný kroužek, obrys násady na radiačním přístroji. Násady bez nálepek a usměvavých dětských obličejů. Násady, která vypadala jako z filmu o radiačním paprsku, který spálí na co přijde. Moje nový já, já který je jiný a přece stejný Je ko...

Terče pro tetování Už je to tak randím, zase randím a zase to není s Amíkem. Amík má se mnou trpělivost, rohodl se, že mě nechá se vybouřit a pak půjdme zase dál. Ne, tak jako předtím, ale dál a spolu. Radiace, nový slovo, který se u nás doma posledních pár týdnů skloňuje i časuje, používá v jednotným čísle a hlavně v přítomnosti. Radiace, takový děsný slovo a jak si na něj člověk zvykne. Než jsem se s tím slovem seznámila, měla jsem před očima jednu scénu z filmu s Meryl Streep. Nepamatuju si jméno filmu, jen to, že je během svojí práce ozářená a oni jí pak drhnou rejžákem v kádi s vodou. Několika kádích. Její kůže je celá červená a ona pak doma zvrací, nemoc z ozáření se to jmenuje, ten její stav, tuším. Jo, tak s tímhle v hlavě jsem šla na radiaci. Onkologická radioterapie se to jmenuje česky, konečně ani angličtina v tomhle není vzdálená a oncological radiation zní stejně ponuře. Co, ale není ponurý jsou lidi, kteří na tomhle oddělení pracují a to jsem zjistila hodně rych...

Sen o budoucnosti naplněné bohatstvím, slávou a věčným mládím se nikde jinde nerozplynou tak rychle jako v USA, zvlášť pokud onemocníte. USA jako země neomezených možností pokulhává na konci žebříčku všech vyspělých států v oblasti sociální, neb tu neexistuje možnost placené mateřské ani placené nemocenské. Soustřeďme se na nemocenskou a mateřskou. Jak mateřská tak nemocenská spadají pod The Family and Medical Leave Act of 1993, zkráceně FMLA. Tento federální zákon byl jedním z hlavních prezidentských bodů prvního termínu Billa Clintona. Co tento zákon přinesl? Možnost 12 týdnů neplaceného volna s uhlídáním pracovního místa. Toto neplacené volno se vztahuje na zaměstnance pracující minimálně 12 měsíců na jendom místě pro zaměstnavatele s minimálně 50 zaměstnanců v okruhu 75 mílí.  FMLA je jediním federálním zákonem, tedy zákonem, kterým se musí řídit firmy s více než 50 zaměstnanci po celých Spojených Státech, který se zabývá mateřskou či rodičovskou dovolenou nebo nem...